AftyAfty jsou neinfekční povrchní defekty sliznice. Tvoří se buď jednotlivě, nebo jako výsev četnějších změn na sliznici dutiny ústní.

Proč afty vznikají?
Příčinu jejich vzniku se často nepodaří odhalit. Uvažuje se o rodových dispozicích, různých poruchách trávení, vlivu infekcí nebo léků, i o autoimunitních reakcích. Průběh onemocnění může být u některých lidí velmi úporný. Zhoršení zdravotního stavu se může objevit v závislosti na nejrůznějších kontaktech sliznice dutiny ústní s potravinami a pochutinami (žvýkačky, sladkosti, alkohol) či může být vyvoláno kouřením. Léčebně se doporučuje podávat vitaminy skupiny B a kyselinu listovou. V závažnějších případech je někdy nutné podávat i kortikoidy nebo imunosupresivní prostředky. Lokálně se používají kloktadla s desinfekčními účinky, tea tree olej nebo roztok dusičnanu stříbrného. Bolest tlumí přípravky s místně znecitlivujícím účinkem, tradičně se používají výplachy heřmánkem, šalvějí nebo řepíkem.

Opar
Běžný opar je velmi často se vyskytující virovou kožní infekcí. Při typickém průběhu většinou nečiní potíže stanovení diagnózy a pacient s těmito projevy, pokud se nevyskytnou komplikace, jen málokdy vyhledá lékaře. Přesto některé rysy této choroby a zejména její sklon k recidivování, může znamenat pro postiženého závažný problém.
Virus, který je vyvolavatelem onemocnění, se řadí do dvou skupin: herpesvirus 1 a 2. Typ 1 vyvolává infekci především na kůži obličeje a sliznici dutiny ústní, typ 2 se vyskytuje především v okolí genitálu, ale i jinde na kožním povrchu. Podobně jako u ostatních infekčních onemocnění uplyne od kontaktu s nákazou a vznikem onemocnění určitá inkubační doba. Zpravidla se uvádí dva dny až jeden týden. Při opakovaných infekcích se tento interval může zkracovat. Přenos se děje kontaktem, buď přímo, nebo přenosem prsty nebo kontaminovanými předměty. Jediným rezervoárem je člověk. Vstupní bránou infekce mohou být drobná poranění nebo porušení povrchu kůže a sliznice.
První setkání s tímto velmi časným onemocněním prodělá většina lidí v raném dětství. Infekce se může, ale také nemusí plně projevit. To závisí na aktuálním stavu, ve kterém se jedinec nachází. Organizmus po tomto kontaktu vytváří protilátky, jejichž hladina během života kolísá. Laboratorní nález nemusí být v souladu se závažností prodělaného onemocnění nebo četností recidiv. Částice viru zůstávají v organizmu a čekají na další příležitost. Předpokládá se, že většina infikovaných lidí zůstává po celý živost nosičem viru. Hladiny protilátek je možné zjistit u 85 až 90 % vyšetřovaných.

Průběh choroby
Klinický obraz onemocnění je dosti typický. Prvním příznakem bývá svědění a pálení v postižené oblasti. Během několika hodin se objeví zarudnutí a v tomto místě postupně vznikají skupinky puchýřků s čirým obsahem, které ale brzy praskají, spodina se obnaží a na povrchu vznikají stroupky. Zánětlivé změny na kůži mohou být provázeny zvětšením příslušných mízních uzlin a někdy i teplotou a celkovou nevolností. Neléčené ložisko se hojí zpravidla asi deset dnů až dva týdny, pokud nedojde ke komplikacím.
Laická veřejnost někdy zaměňuje rozsáhlejší postižení vyvolané běžným oparem s dalším virovým onemocněním, oparem pásovým. Ten, na rozdíl od „obyčejného“ oparu, postihuje kůži jednoho nebo více segmentů, které jsou v inervační oblasti příslušného nervu. Typicky bývá jednostranné postižení na hrudníku nebo na obličeji. Toto onemocnění vyvolává virus totožný s původcem planých neštovic.
K opakovanému výskytu běžného oparu dochází buď novou nákazou nebo aktivací viru vlivem různých provokačních mechanizmů (menstruace, horečnatá onemocnění, působení prudkého slunečního záření – zejména v zimě na horách či při prvním jarním slunění v přírodě, při pobytu u moře a podobně).

Způsoby léčby
Léčba této choroby zahrnuje jednak ošetřování právě probíhajících projevů a dále léčení nebo opatření, která mají vést k omezení počtu recidiv. Stanovení diagnózy většinou nečiní potíže. Vzhledem k tomu, že se onemocnění vyvíjí velmi ry­chle, je pro možnost ovlivnění průběhu akutní ataky nutné zahájit terapii co nejdříve. Ke zvládnutí vznikajících projevů se v minulosti používaly prostředky, které mírnily nespecificky zánět. Mnoho lidí, kteří na opary trpí, mají své osvědčené „léčebné“ postupy. Ty mohou selhat zejména v případě, že se ke zmírnění choroby používají látky známé jako kontaktní alergeny (různé desinfekční tinktury s výtažky z některých bylin s desinfekčními vlastnostmi). V místě aplikace tedy nejen že nedojde k odhojení puchýřků, ale naopak se opakovaným ošetřením zánět stupňuje. Vzniká ekzém, který se může znovu druhotně infikovat bakteriemi.
Dnes se zpravidla užívají lokální léčiva, která brzdí množení viru. Mezi často používané účinné látky, které se při léčení oparů používají, patří aciklovir. Zastavuje syntézu virové DNA. Jeho účinek se projeví jen tehdy, když se dostane do kontaktu s enzymy viru. Čím dříve se s léčbou začne, tím lépe je možné vývoj onemocnění ovlivnit, zmírnit průběh a zkrátit jeho trvání. Pro oslabené jedince, například po cytostatické léčbě, nebo u pacientů s akutními projevy atopického ekzému, je někdy nutné podat tyto léky v tabletách nebo v infuzi. U „zdravých“ lidí se zpravidla doporučuje jen lokální ošetření antivirovými přípravky. Pro dosažení optimálního efektu má význam zejména včasné zahájení léčby a také pravidelná aplikace dostatečného množství přípravku. Důležitý je nejen obsah vlastního léčiva, ale také masťový základ, který je nosičem pro antivirový lék. Jestliže tedy včas a v dostatečné míře zahájíme ošetřování postiženého místa přípravkem s optimální možností pronikání do míst, kde se virus množí, zkrátí se celý průběh onemocnění, zmírní se rozsah a intenzita projevů a zpravidla se podaří předejít vzniku komplikací. Nedílnou součástí terapie akutních projevů a zejména prevence recidiv jsou opatření, která vedou k posílení imunity organizmu.

MUDr. Andrea Vocilková

Vademecum zdraví Podzim/Zima 2010