KartářkaVe stáří dochází ke zhoršování paměťových funkcí, starý člověk se hůře učí novým věcem, častěji si nemůže vybavit jména či detaily některých událostí. V případě, kdy pokles paměti je takový, že je na překážku běžným denním činnostem, již nejde jen o přirozený projev stárnutí. Může jít o chorobný proces, tedy o demenci. Demence vzniká v důsledku onemocnění mozku. Dochází při ní k významnému zhoršování paměti, nemocný přestává být schopen naučit se novým poznatkům a vybavit poznatky dříve naučené. Zhoršují se i další mozkové funkce, jako je myšlení, orientace, úsudek, řeč, schopnost počítání, konstrukční schopnosti, plánování, abstrakce a další. Onemocnění se většinou postupně zhoršuje. Nejčastějším typem demence bývá Alzheimerova choroba.

Alzheimerova choroba
Padesát až šedesát procent všech demencí představuje Alzheimerova choroba. Je to degenerativní onemocnění mozku, kdy v mozku vznikají škodlivé bílkoviny, které ničí nervové buňky. Současně ubývá v mozku látka, která zajišťuje přenos informací mezi nervovými buňkami (neuropřenašeč), takzvaný acetylcholin. Jeho nedostatek se podílí na postupném zhoršování paměťových a rozumových schopností postižených pacientů. Zjednodušeně se dá říci, že Alzheimerova choroba vede ke zrychlenému odumírání nervových mozkových buněk a zhoršenému přenosu informací mezi mozkovými buňkami ještě zachovanými.
Odhaduje se, že v současnosti je na světě sedmnáct až dvacet pět milionů lidí postižených Alzheimerovou chorobou, v České republice je to asi sedmdesát až devadesát tisíc osob. Alzheimerova choroba je nevratná a postihuje především seniory, více ženy. V šedesáti pěti letech věku trpí touto nemocí dvě až tři procenta populace, každých dalších pět let se však procento výskytu onemocnění zdvojnásobuje.

Příznaky
Alzheimerova nemoc začíná obvykle nenápadně, pomalu, většinou nejsme schopni přesný začátek vůbec určit. Příznaky se zhoršují, až se stávají nápadnými, protože začnou narušovat běžné fungování člověka. Zaznamenáváme zřetelnou změnu oproti předchozímu způsobu života. Nenápadný začátek a pomalé zhoršování příznaků vede často k tomu, že nemoc zůstává dlouho nerozpoznána, a tedy i neléčena. Někdy bývají příznaky i pokročilé Alzheimerovy choroby považovány chybně za příznaky normálního stárnutí. Při jakémkoli podezření na Alzheimerovu chorobu nebo demenci jako takovou, je třeba navštívit lékaře.

Rizikové příznaky

  • ztráta paměti, která ovlivňuje pracovní schopnosti (pacient často zapomíná nedávné události, i když zpočátku je schopen detailně si vybavit události ze svého dětství a mládí
  • problémy s vykonáváním běžných domácích úkolů
  • poruchy řeči a plynulého vyjadřování
  • zhoršená orientace v čase a prostoru (neschopnost vybavit si data nebo nalézt známou cestu domů)
  • zhoršující se schopnost úsudku, stále obtížnější rozhodování
  • problémy s abstraktním myšlením
  • ukládání věcí na jiná místa
  • změny osobnosti, změny nálady a chování
  • ztráta zájmu o své zaměstnání, koníčky
  • problémy s hygienou
  • Stadia vývoje
    U Alzheimerovy choroby se rozlišují tři stadia vývoje onemocnění. Prvním je mírná demence, kdy člověk není schopen si zapamatovat nové věci (zapomíná, kam si odložil brýle, opakovaně se ptá na tutéž věc, nepamatuje si, co slyšel před chvílí), zhoršuje se obrazová představivost, schopnost abstrakce (nevysvětlí přísloví) a logické uvažování. Má potíže s plynulým vyjadřováním. Může se objevit smutek až depresivní nálada nebo úzkost. V tomto stadiu ještě nemocný bývá schopen samostatného života.
    Ve druhém stadiu, tedy střední stadium demence, se objevují se výrazné výpadky paměti, poruchy časové a prostorové orientace (nemocný není schopen říct datum, nepoznává, kde je, může se ztratit i na dříve dobře známých místech) a zhoršování řečových schopností. Mohou se objevit výraznější poruchy chování a halucinace. Pacienti jsou již z velké části odkázáni na péči okolí.
    Třetí fáze choroby představuje těžké stadium demence, kdy je ztráta paměti charakterizovaná úplnou neschopností vštípit do paměti nové informace. Nemocný se stává zcela závislým na péči další osoby, nepoznává přátele ani členy vlastní rodiny. Může mít problémy s příjmem jídla a s dodržováním osobní hygieny, pomočuje se, špatně chodí nebo přestane chodit zcela. U pacienta se mohou objevit další souběžná onemocnění (infekce dýchacích nebo močových cest apod.). Pro zdravého jedince by byla třeba zanedbatelná, pacienta s Alzheimerovou chorobou však mohou i ohrozit na životě.

    Diagnostika
    Při podezření na Alzheimerovu chorobu je třeba v první řadě vyloučit onemocnění, která Alzheimerovu nemoc mohou připomínat, ale jsou léčitelná (například deprese, onemocnění štítné žlázy nebo jiná tělesná onemocnění). Pacienta čekají vyšetření u praktického lékaře a případně u specialistů – neurologa nebo psychiatra. Součástí diagnostického vyšetření je pohovor o zdravotním stavu pacienta, o prodělaných nemocech, lékař zjišťuje výskyt vážných chorob v rodině i životní styl pacienta. Následují vyšetření, která jsou zaměřena na odhalení případného tělesného onemocnění, určení typu a stupně demence. Diagnostika Alzheimerovy choroby je složitá a jednoznačné potvrzení nemoci je možné až neuropatologickým vyšetřením po smrti pacienta.

    Možnosti a cíle léčby
    Příznaky Alzheimerovy choroby se postupně zhoršují. Čím dříve se nemoc rozpozná a čím dříve se zahájí léčba, tím větší je šance na zmírnění jejího průběhu. V současné době ale existují léky, které prokazatelně zpomalují progresi nemoci, prodlužují aktivní období života nemocného a oddalují vznik nejtěžších stadií nemoci. Tyto léky jsou vázány preskribčním omezením na neurology, psychiatry a geriatry. Praktický lékař nebo i specialista může nemocnému předepsat například antidementivum obsahující výtažek z Ginkgo biloby EGb 761. V průběhu Alzheimerovy choroby se u nemocných mohou objevit ještě další příznaky jako deprese, neklid, agresivita, nespavost, halucinace nebo chorobná podezíravost. Léčba Alzheimerovy choroby musí být komplexní a zahrnovat i tyto příznaky.
    Kromě medikamentózní léčby je důležitá podpůrná léčba, správný přístup k nemocnému a vhodná aktivace nemocného. Snažíme se nenechávat nemocného dlouho v nečinnosti, stimulovat jeho mozkovou činnost. Prostředí nemocného přizpůsobujeme jeho potřebám, doplňujeme ho jednoduchým kalendářem, hodinami, fotografiemi z mládí, odstraňujeme předměty, o které by se nemocný mohl poranit, které by ho mohly znepokojovat (např. zrcadla). Pozitivní vliv na nemocného mohou mít různé hry, vyprávění si, kontakt s dětmi, zpívání či poslech hudby. Snažíme se dát nemocnému najevo, že o něj máme zájem, že nám není na obtíž, hledáme činnosti, ve kterých by nám mohl „pomoci“, kterými by se mohl zaměstnat (kropení prádla, loupání jablek apod.). V aktivitách s nemocným nesmíme být příliš ambiciózní. Cílem není zlepšení paměti nebo myšlení, ale především jeho radost a spokojenost.
    Alzheimerovu chorobu doposud nelze vyléčit ani zabránit jejímu propuknutí. Její průběh ale můžeme ovlivnit (oddálit vznik a zpomalit zhoršování nemoci) aktivním způsobem života, čilým duševním životem a správnou životosprávou.

    Ztráta soběstačnosti
    V počátečních stadiích Alz­heimerovy choroby může být člověk ještě schopen samostatného života. Ztráta soběstačnosti se objevuje až v dalším průběhu onemocnění. Snažíme se nedělat vše za nemocného, pomáháme mu jen v těch aktivitách, které již opravdu nezvládá (manipulace s penězi, vaření, nákupy apod.). V ostatních aktivitách ho povzbuzujeme, pomáháme mu některé věci zjednodušovat. Naši pomoc směřujeme k tomu, aby v základní péči o sebe byl soběstačný co nejdéle. Soustavnou a kompletní péči potřebují nemocní až v poslední, nejtěžší fázi demence. Další informace lze nalézt napří­klad na www.poruchypameti.cz nebo www.alzheimer.cz.

    Je dobré vědět
    Alzheimerova choroba není v žád­ném případě nakažlivá. Z jednoho člověka na druhého se přímým kontaktem ani vzduchem přenést nemůže.
    Pokud někdo z vaší rodiny trpěl nebo trpí Alzheimerovou chorobou, neznamená to, že jí musíte onemocnět i vy. Máte však větší riziko pro její vznik, protože genetický předpoklad je jedním z faktorů, které zvyšují riziko rozvoje choroby.
    Poruchám paměti s ú­spě­chem lze předcházet čilou duševní aktivitou. Mozkový trénink, pěstování nejrůznějších koníčků, zájem stále se učit a poznávat nové věci je nejlepší prevencí proti zapomínání a také proti rozvoji Alzheimerovy choroby.

    MUDr. Vanda Franková

    Vademecum zdraví Jaro/Léto 2010