Lidové názvy: angelika, děhel, koření svatodušní, koření sv. Ducha
Čeleď: Mrkvovité – Daucaceae
Původ a výskyt: Roste v Evropě a v severní Asii. U nás roste planě podél horských potoků. Již od nejstarších dob se pěstuje a občas druhotně zplaňuje. Kvete v červenci a srpnu.
Sbíraná droga: plody – Fructus angelicae, kořen – Radix angelicae
Čas a způsob sběru
Droga se získává z pěstovaných rostlin, a to ve druhém roce. Plody se sbírají v srpnu a září seřezáváním zralých částí okolíků, které se svážou do otýpek a suší zavěšené na dobře větraných půdách. Potom se vydrolí a vytřídí. Kořen se sklízí většinou koncem října nebo začátkem listopadu. Po očištění se suší ve stínu, silnější exempláře se půlí. Teplota při 
umělém sušení nemá překročit 35 °C . Sesychá v poměru 4 : 1. Výnos z jednoho aru je 15–20 kg suchých kořenů. Kořen natahuje vlhkost. Skladuje se dobře v těsnících obalech, aby se zabránilo napadení hmyzem.
Praktické využití:
Vnitřně v nálevu jako stomachikum a karminativum. Používá se ke vzpružení nervů, působí močopudně, při onemocnění trávicího ústrojí, uvolňuje křeče,tlumí menstruační bolesti, působí jako expektorans, upravuje látkovou výměnu, stimuluje práci srdce. Zevně v koupelích působí i jako 
antirevmatikum a sedativum. Většinou se užívá formou nálevu. Též lze užívat několikrát denně na špičku kulatého nože práškovanou drogu a zapíjet minerálkou. Při předávkování se objevuje bolest hlavy, nespavost, světloplachost a svědění. Kontraindikace: vředová choroba žaludku, dvanácterníku, střev, zánět ledvin, těhotenství.
Mladé lodyhy nakrájené na kolečka a nasycené horkým cukrovým roztokem jsou chutnou zelenou ozdobou dortů. Používá se též do žaludečních likérů typu chartreuse, andělikový a benediktýnka. V Evropě se užívá v kuchyni jako zelené koření, hlavně do polévek.
z knihy Příroda léčí vydané nakladatelstvím Granit
Vademecum zdraví Podzim 2007
