Karlovy VaryLázeňská léčba je primárně založena na využití přírodních léčivých zdrojů. Nedílnou součástí léčby je však i samotné prostředí lázní a také jejich architektonické ztvárnění. To, jak vypadá většina dnešních lázní, je většinou výsledkem dlouhodobého architektonického vývoje. Rozvoj lázní byl v prvopočátcích často ovlivňován šlechtou, které nelitovala značných prostředků na velkolepý rozvoj a výstavbu lázní. A protože lázně vždy byly důležitými společenskými centry, kde se zrcadlil lesk a také bohatství každé doby, podíleli se na výstavbě a rozvoji našich lázní významní čeští i zahraniční architekti. I pro ně to byla možnost, jak získat nejenom profesní, ale i společenskou prestiž a ocenění.

Zvláštnosti lázeňské architektury
Lázeňská architektura má své kouzlo a také zvláštnosti a v lecčems se liší od běžné městské zástavby. Zajištění podmínek pro správné a účelné využití přírodních léčivých zdrojů a také nutnost vytvořit prostředí pro klidný a ničím nerušený pobyt v lázních, vedly ke vzniku celé řady specifických lázeňských staveb. Mezi typicky lázeňskou architekturou tak nalézáme kolonády, fontány, pítka, lesní a parkové altány, sanatoria, léčebné domy a léčebné ústavy, lázeňské hotely a penziony. Většina českých lázní byla založena na principu tzv. balneoterapeutického lázeňského domu, jinak též nazývaného centrální lázně. Jednalo se o německý typ lázeňského domu, který byl stavěn na příhodném místě a do kterého byl přírodní léčivý zdroj často přiváděn.
Z urbanistického hlediska však nemůžeme opomenout ani parkovou a lesoparkovou úpravu řady lázeňských měst včetně úpravy intravilánu, který bývá také využíván pro potřeby lázeňské péče. Není možné zde vyjmenovat všechny architektonické skvosty a zvláštnosti našich lázní, stejně tak jako se nemůžeme věnovat všem stavitelům a architektům, kteří se podíleli na výstavbě a rozvoji českých a moravských lázní. Několik příkladů však stojí jistě za povšimnutí.

Karlovy Vary
Naše putování po českých a moravských lázních a jejich architektuře nemůžeme začít jinde, než na západě Čech v tzv. lázeňském trojúhelníku. Nejslavnější a světově nejproslulejší lázeňské místo v Čechách jsou bezpochyby Karlovy Vary. Jejich vznik sice spadá již do poloviny 14. století, ale dnešní podobu jim vtiskla přestavba a rozvoj probíhající v 18. a především 19. století. Tak jako i v dalších lázeňských místech byla původním impulsem pro vznik zdejších kolonád potřeba zastřešit místní prameny. Nejvýznamnější karlovarskou kolonádou se v 19. století stává Mlýnská kolonáda, jejímž autorem je Josef Zítek (1832–1909), tvůrce budovy Národního divadla v Praze. Sochařská výzdoba je pak dílem Bohuslava Schnircha. Významně se do architektury města zapsala dvojice slavných vídeňských architektů Ferdinanda Fellnera a Hermanna Helmera. Jejich nejznámější stavbou je luxusní lázeňský Grandhotel Pupp. Z jejich architektonické dílny vzešly i litinová Sadová kolonáda (po demolici zůstala pouze dvě křídla) a v samém centru města postavená Tržní kolonáda. Kromě toho vytvořili například karlovarské Městské divadlo nebo Lázně I. nacházející se v těsné blízkosti Grandhotelu Pupp. Další z dnešních dominant Karlových Varů, geniálně umístěný lázeňský hotel Imperial, byl postaven těsně před první světovou válkou podle projektu Ernesta Hébrarda. Ve stejném období (1911–1913) Johann Friedrich Ohmann navrhl a vybudoval kolonádu karlovarského Zámeckého pramene.

Mariánské lázněMariánské Lázně
Druhým místem našeho zastavení na západě Čech jsou Mariánské Lázně. Málokdo si při pohledu na překrásnou scenérii dnešního lázeňského místa uvědomí, že se zde původně nacházela těžko přístupná bažina. Tvůrcem dokonalé přeměny tohoto místa a jeho parkové úpravy byl v 19. století zahradní architekt Václav Skalník (1776–1861), pozdější starosta Mariánských Lázní. Ten odvodnil zdejší močály a bažiny, upravil vycházkové cesty a založil sadovou úpravu včetně výstavby altánů a dalších parkových staveb. Kolem lázeňského parku se později rozrostlo lázeňské město. Skalník se kromě Mariánských Lázní podílel také na parkových úpravách v Karlových Varech a v Bílině. Pomyslnou korunou rozsáhlého lázeňského parku je neobarokní stavba Hlavní kolonády, která vznikla v architektonické dílně vídeňských architektů Miksche a Nie­dzielskiho. Zajímavostí je, že zdejší kolonáda byla, stejně jako karlovarská Sadová kolonáda, odlita v železárnách v Blansku. Kolonáda je doplněna další zvláštností Mariánských Lázní, a tou je Zpívající fontána. Mezi další významné stavby patří empírový pavilon Křížového pramene a kolonáda Karolinina a Rudolfova pramene. Největší a architektonicky snad nejkrásnější budovou Mariánských Lázní jsou tzv. Nové Lázně, postavené podle projektu Josefa Schaffera. Tento mariánskolázeňský architekt je též tvůrcem významného společenského centra, domu Casino, postaveného ve stylu italské novorenesance.

Františkovy Lázně
Posledním zastavením na cestě po lázních západočeského lázeňského trojúhelníku jsou Františkovy Lázně. Ač nejmenší, jsou urbanisticky nejucelenější. Vynikají jednotností své architektonické úpravy, typická je šachovnicová struktura ulic. Stejně tak typické je žlutobílé zbarvení všech lázeňských budov. Výstavba lázní začala na konci 18. století (1793) a u jejich zrodu stál architekt Gruber. V architektuře města hraje významnou roli zeleň, především rozsáhlé a velmi dobře udržované parky a sady. Četné objekty ve Františkových Lázních byly postaveny podle projektů zdejšího rodáka Gustava Wiedermanna (1850–1914). Jednou z jeho realizací jsou Císařské lázně. Na rozdíl od jiných antikizujících františkolázeňských staveb se jedná o monumentální neorenesanční budovu.

LuhačoviceLuhačovice
Přesuňme se na druhý konec republiky. Nacházejí se zde ­Luhačovice, nejvýznamnější ­moravské lázně. Architektura zdejších lázní je neodmyslitelně spjata s jedním z nejobdivuhodnějších architektů té doby, Dušanem Jurkovičem (1868–1947). Ač Slovák, působil hodně v Čechách a na Moravě, kde po sobě zanechal velmi osobité a svěží dílo, které okouzluje dodnes jeho obdivovatele. Architektonicky nezaměnitelný Jurkovičův rukopis v sobě spojoval prvky tehdy moderní secese s lidovými architektonickými prvky (tzv. čičmanský folklórní sloh). Mezi jeho významné stavby v Luhačovicích patří dnešní Jurkovičův (dříve Janův) dům, dále vodoléčebný ústav, lázeňská plovárna se slunečními lázněmi, lázeňský dům Jestřebí nebo Slovácká búda. Vedle Dušana Jurkoviče ovlivnili moderní rozvoj Luhačovic také architekti Rudolf Kříženecký a Karel Hugo Kepka.

Aby i nadále lázně léčily
I v dalších lázeňských městech najdeme celou řadu staveb a děl od významných českých a zahraničních architektů, kteří se tak nesmazatelně vryli do charakteru a tvářnosti těchto měst. Za připomínku stojí například projekt Jiřího Krohy, který v roce 1915 zpracoval projekt lázní Poděbrady a který byl uskutečněn až později architekty Engelem a Havlíčkem. V Gräfenberku (dnešní lázně Jeseník) postavil významný vídeňský architekt Leopold Bauer velké Priessnitzovo sanatorium, které bylo později rozšířeno o další přístavbu. Zajímavou kubistickou stavbou je lázeňská budova ve východočeských Lázních Bohdaneč, která je dílem významného českého architekta Josefa Gočára (1880–1945).
Z předchozích řádků je zřejmé, že mezi autory lázeňských staveb v Čechách a na Moravě nalezneme nejvýznamnější české i zahraniční architekty své doby. Není to nic neobvyklého a je tomu tak i jinde. Stačí si jen připomenout, že v Rakousku se slavný architekt Friedensreich Hundertwasser (1926–2000) podepsal svým nezaměnitelným stylem pod projekt lázní Bad Blumau. Předchozí generace nám zanechaly dědictví, jehož udržování a rozvoj je velkým úkolem, závazkem a také výzvou pro nás i naše pokračovatele, aby i nadále mohlo platit, že součástí lázeňské léčby je i krásné lázeňské prostředí, které samo o sobě léčí.

Ing. Pavel Attl, Ph.D.

Vademecum zdraví Léto 2007