EkzémToto onemocnění patří mezi diagnózy, které lze v některých případech stanovit velmi snadno při prvním vyšetření, někdy však k určení diagnózy lékař dospěje teprve po opakovaných návštěvách pacienta v kožní ordinaci.
Atopický ekzém se může projevit v kterémkoliv věku, ale u dvou třetin postižených se první příznaky objeví do druhého roku života. V naprosté většině případů (a to až zhruba v 90 %) se s prvním výskytem ekzému setkáváme v předškolním věku. Po celý život pak přetrvává sklon ke zvýšené citlivosti pokožky nebo dokonce k opakovaným vzplanutím potíží. Počet postižených osob v populaci se odhaduje až na 15 %, přičemž lze sledovat stoupající trend ve vývoji počtu nemocných.

Kde jsou příčiny?
Je nepochybné, že významným faktorem, který rozhoduje o rozvoji choroby, je genetická dispozice jedince. Charakter projevů, závažnost průběhu a celý vývoj onemocnění závisí na mnoha vlivech. Výzkumy v posledních letech prokázaly, že příčin, proč ekzém vzniká, je celá řada. Jednu z hlavních rolí hraje vrozeným způsobem podmíněná porucha kožní bariéry. Díky této chybě, zjednodušeně řečeno zvýšené propustnosti kožního povrchu pro nejrůznější látky zevního prostředí, dochází k zatěžování imunitního systému kůže a díky dalším geneticky podmíněným dispozicím v oblasti imunity se rozvíjí alergická reakce. Jejím výsledkem je kožní zánět.
Klinický nález bývá typický. Svědivé červené pupínky splývají v neostře ohraničených plochách. Při dlouhodobějším postižení je kůže tlumeně červená, zhrubělá se šupinami nebo prasklinkami a drobnými oděrkami po škrábání. Projevy nacházíme na obličeji, na krku a ve velkých ohbích, jako jsou loketní a podkolenní jamky. Často se setkáváme s ekzémovými změnami na rukou nebo na nohou, kde vídáme zpravidla drobounké silně svědící puchýřky na zarudlé spodině. S dospíváním se akutní příznaky většinou klidní, pokožka ale bývá celý život citlivější se sklonem k suchosti. Postupným objasňováním příčin atopického ekzému se daří zlepšit léčebné výsledky.
Působením zevních spouštěcích faktorů dochází k provokaci rozvoje kožních projevů. Je ověřeno, že ke vzplanutí potíží může docházet působením alergenů, tedy látek nebo biologických struktur, na které je osoba s atopickou dispozicí přecitlivělá. Důslednou ochranou před působením vypozorovaných nebo vyšetřením prokázaných alergenů je možné stav zlepšit. Některé alergeny se ale vyskytují kolem nás tak často, že není možné se jim při nejlepší vůli vyhnout. Na určité alergeny si může organizmus po čase při správné léčbě přivyknout (zde hovoříme o desenzibilizaci na některé alergeny, kterou provádí alergolog), jindy je možné celkově tlumit alergickou reakci a tím stav zlepšit natolik, že se ekzémové projevy daří zvládnout běžnými léčebnými prostředky.

Život s atopickým ekzémem
Atopická dermatitida je vždy typická tím, že pokožka bývá velmi suchá, se sklonem k podráždění při intenzivnějším mytí. K nejdůležitějším preventivním opatřením u atopika patří šetrná hygiena a pravidelné promazávání. Velmi záleží na aktuálním stavu onemocnění, co je možné povolit a čeho naopak se v tom okamžiku raději vyvarovat. Dobře snášenou skupinou přípravků na mytí jsou koupelové oleje. Mýdla a sprchové gely je třeba používat velmi opatrně. K promaštění kožního povrchu jsou zejména vhodné prostředky s minimem obsahu látek, které by mohly vyvolávat dráždění kůže (zpravidla parfémy a konzervační látky). Doporučují se čisté masťové základy, včetně doma připraveného nesoleného vepřového sádla. V dnešní době je ale k dispozici mnoho vhodných mastí, krémů i pleťových mlék, které kůže atopika snese, alespoň ve fázi stabilizace základního onemocnění. Nové kosmetické výrobky je třeba do běžného používání zařazovat postupně a jen tehdy, pokud se ekzém uklidnil. Při náznaku svědění nebo zčervenání kůže je nutné přejít k původní vyzkoušené a tolerované péči. Později při stabilizaci stavu je možné vyzkoušet novinku znovu. Tímto způsobem je možné zabránit akutnímu vzplanutí choroby.

Léčba je vždy individuální
Léčba atopického ekzému je velmi individuální. Vždy je nutné vycházet z aktuálního kožního nálezu a také odhadnout, jak bude pacient na použité prostředky reagovat. Důležité je, aby se nemocný sám, nebo jeho rodina, pokud jde o dětského pacienta, přesvědčili o významu dodržování určitého režimu péče. Léčba atopie nespočívá jen v předepsání účinné masti, kterou nanese pacient na kůži a o nic dalšího se nemusí starat. Pokud se zdá, že se potíže zhoršují v určitém prostředí, je nutné zvážit, jak by bylo možné zvýšit účinnost prevence (například omezením výskytu biologických prachů, plísní, pylů).
Ošetření mastí se zdá být jednoduché. Nicméně nácvik aplikace lokální léčby v ordinaci někteří pacienti a rodiče vítají. V rodinách atopiků také panují různé mýty, se kterými se často musí lékař vypořádat a uvést je na pravou míru. Jedním z nich je nedůvěra k léčbě hormonálními přípravky (kortikoidy). Tato skupina léčiv je velmi cenným pomocníkem při zvládání akutního zhoršení nemoci. Nehodí se však k dlouhodobé léčbě. Je-li tato nutná, musí se upravit režim ošetřování na takzvanou intervalovou terapii.
Novou skupinou lokálních léčiv při péči o atopické pacienty jsou imunomudulátory. Výsledky léčení těmito přípravky se zdají být velmi slibné.
Stejně tak jako pro aplikaci kortikoidů, platí i pro jejich použití některá omezení a předepsat je může pouze kožní lékař v určitých indikacích. Pojem vyléčení je u atopických onemocnění problematický. Důslednou prevencí je ale možné zabránit atakám akutního zhoršení.

MUDr. Andrea Vocilková

Vademecum zdraví Podzim/Zima 2010