Bazální stimulaceBazální stimulace je vědecký pedagogicko-ošetřovatelský koncept s více než třicetiletou historií, který podporuje v nejzákladnější (bazální) rovině lidské vnímání, hybnost a komunikaci.

Co je bazální stimulace?
Každý člověk vnímá pomocí smyslů (smyslových orgánů), které vznikají a vyvíjejí se již v embryonální fázi vývoje lidského zárodku. Prostřednictvím smyslů vnímá člověk sebe sama a okolní svět. Strukturovaná péče dle konceptu bazální stimulace podporuje na základě sestaveného individuálního plánu péče o klienta jeho vnímání, komunikační, kognitivní a pohybové schopnosti. S tím úzce souvisí i uspokojování potřeb v oblasti udržování a upevňování vztahů. Lidé v těžkých životních situacích s omezenými možnostmi komunikace, vnímání a pohybu potřebují strukturovanou péči, která jim umožní integraci do života s maximálním využitím jejich dřívějších životních návyků a zkušeností. Cílem péče v konceptu bazální stimulace je pochopit potřeby klienta, porozumět stylu jeho komunikace a na základě toho mu poskytnout prostor pro orientaci, jistotu a další rozvoj jeho osobnosti.

Vnímání, pohyb a komunikace spolu souvisí
Kognitivní vývoj si nelze představit bez prodělané zkušenosti s pohybem. Kognitivní vývoj zahrnuje vnímání, myšlení, pozornost, rozvoj řeči a také doprovodných emocionálních a sociálních procesů. Lidé v těžkých životních situacích (onemocnění, úraz, vrozené mentální či somatické postižení, dementní stavy atd.) jsou omezeni ve svých komunikačních a pohybových schopnostech. Motorická deprivace (nedostatek pohybu) podporuje vznik změn v oblasti vnímání tělesného schématu (vnímání vlastního těla), což následně zhoršuje orientaci v okolním světě. Důsledkem nedostatku nebo úplné absence senzorických podnětů okolního prostředí organizmu je senzorická deprivace. Pokud je okolí člověka z jakýchkoli důvodů málo podnětné, dochází k senzorické deprivaci.
Následkem senzomotorické deprivace jsou stavy zmatenosti, dezorientace, poruchy hybnosti a sebeobslužných činností, také sekundární změny v oblasti intelektu a neschopnost adekvátně komunikovat s okolním světem. Nedostatek pohybových i senzorických stimulů podmiňuje nedostatečnou strukturalizaci mozku, a tím redukovanou schopnost jeho výkonu a následně retardaci vývoje organizmu jako celku.

Dotek, jeho význam a struktura
Vjemy z vlastního těla jsou zprostředkovány smyslovými orgány. Kůže zprostředkovává somatické vnímání a je největším smyslovým a zároveň hraničním orgánem mezi vlastním tělem člověka a okolním světem. Somatická (celotělová) stimulace podporuje vývoj a upevnění vnímání tělesného schématu a rozvoj tělesné identity. Receptory v kůži (Vater-Paciniho tělíska) a také proprioreceptory (receptory ve svalech, šlachách a kloubech) umožňují vnímání vibračních podnětů. Vibrační vnímání umocňuje somatické vnímání. Vestibulární aparát má schopnost určit polohu v prostoru a uvědomit si pohyb a změnu pozice a také úzce souvisí se somatickým vnímáním. Bazální stimulace zprostředkovává tyto elementární stimuly prostřednictvím propracovaných stimulujících technik, jejichž cílem je poskytnout klientovi dobře strukturovanou zkušenost se svým vlastním tělem. Tato zkušenost je základem pro budování vlastní tělesné identity, výchozího bodu pro vývoj osobnosti. Lidé po úrazech mozku, děti s dětskou mozkovou obrnou, lidé po mozkových cévních příhodách a s jinými neurologickými onemocněními, ale také dlouhodobě imobilní pacienti vykazují změny v oblasti vnímání tělesného schématu. Část těla neintegrovaná do tělesného schématu má za následek také změny v oblasti hybnosti dané části těla, protože pohybu předchází myšlenka na pohyb. Imobilita a nečinnost, např. z důvodu úrazu, onemocnění či kombinovaného postižení, má za následek ztrátu vzpomínek na pohyb a změny ve vnímání tělesného schématu.
Proto je důležité, aby tělo pacienta obdrželo jasné a cílené doteky. Nejasné a chaotické doteky vyvolávají pocity nejistoty, strachu a zmatku. Ošetřující si musejí uvědomit, že jejich ruce jsou pro pacienta spolu s podložkou, na které leží, médiem, se kterým má pacient nejčastější kontakt. Proto tvoří ruce důležitý aspekt okolního světa. Dlouho nebyl význam doteků v ošetřovatelské péči tematizován. Zamysleme se nad tím, jak často se během dne dotýkají ruce zdravotníků pacienta, zvláště vyžaduje-li intenzivní ošetřovatelskou péči. Zjistíme, že velmi často a že doteky jsou různých kvalit. Zvláště za pozornost stojí ruce dvou či více ošetřujících, kteří provádějí toaletu u jednoho pacienta.
Při stimulaci tělesného schématu v konceptu bazální stimulace klademe důraz na to, aby prováděná stimulace byla současně nabízena oběma stranám těla, a bylo tak podporováno symetrické vnímání těla a také tělesné osy. Kvalita somatické stimulace a její účinnost je závislá na kvalitě doteku, který terapeut aplikuje na těle klienta při stimulaci vnímání tělesného schématu. Ruce ošetřujících jsou komunikačním médiem a umožňují získat klientovi spoustu informací o sobě samém i okolním světě. Doteky ošetřujícího musejí být tedy zřetelné a promyšlené tak, aby jejich nedostatečná kvalita nevyvolávala v klientovi pocity nejistoty a strachu. Koncept bazální stimulace není doteková terapie a nelze ji s tímto pojmem zaměňovat. Koncept bazální stimulace však pracuje s dotekem a klade velký důraz na kvalitu doteku.

Jak probíhá pomoc?
Autor konceptu profesor Andreas Fröhlich na základě výše uvedených skutečností propracoval systém ucelených stimulujících programů, které jsou podkladem práce v konceptu bazální stimulace, jejichž cílem je podpora vnímání, komunikace a hybnosti klientů. Jedná se o techniky stimulace somatické, taktilně-haptické (hmatové), vestibulární, vibrační, orální (týkající se úst), optické (zrakové), olfaktorické (čichové) a auditivní (sluchové). Tyto techniky zohledňují biografickou anamnézu, individualitu a současný mentální i zdravotní stav klienta.
U somatické stimulace je cílem pomoci pacientovi pocítit své tělo, uvědomit si sebe sama, kde jsou hranice těla a kde začíná okolní svět. Somatické stimulace se dá docílit různými technikami polohování, ale také žínkou nebo ručníkem během poskytované toalety. Dotek můžeme umocnit pohybem. Pohybem žínky dostává pacient informace o velikosti, hranicích a formě svého těla. Důležité je nepřerušovat kontakt, jinak vyvoláme u pacienta pocity nejistoty a strachu. Ošetřující, který provádí koupel dle konceptu bazální stimulace, vyhodnotí pacientův stav v dané chvíli a následně zvolí nejvhodnější techniku koupele. Ta může být zklidňující, osvěžující, dle konceptu Bobatha či diametrální. Nejdůležitější je vždy to, aby tělo pacienta dostávalo informace zřetelné, jednoduché a jasné, tedy aby doteky byly strukturované a přiměřeného tlaku. Somatickou stimulaci lze aplikovat ve formě masáže, částečné nebo celkové koupele, zábalu, polohování atd.
Často užívanou technikou je tzv. masáž stimulující dýchání (MSD). Jejím cílem je dosažení pravidelného, klidného a hlubokého dýchání. Vědecké studie prokázaly, že aplikovaná technika redukuje vyplavování stresových hormonů a eliminuje stavy neklidu a zmatenosti. Intenzivní tělesný kontakt, klidné a stejné doteky zprostředkovávají pacientovi pocit jistoty. Během MSD dochází k významné nonverbální komunikaci a pacient se cítí akceptován. Jeho prohloubené dýchání uvolňuje psychosomatické napětí. MSD je velice účinná u pacientů, kteří trpí bolestmi, jsou v depresivních stavech, mají poruchy spánku, či u pacientů se ztrátou schopnosti vnímání své osobnosti.

Komu je pomoc určena?
Bazální stimulace je vhodná pro klienty všech věkových kategorií, a to na různých úrovních péče. Koncept se využívá v intenzivní péči, péči na standardních odděleních, v zařízeních pro seniory, ústavech sociální péče pro děti i dospělé a také v domácí a hospicové péči. V oblasti intenzivní medicíny je využitelný v péči o nezralé novorozence, dětské intenzivní péči, ale také v péči o dospělé. Pro zdravotnický tým znamená koncept bazální stimulace rozšíření svých odborných kompetencí. Při sestavování terapeutického plánu se vychází z analýzy klientova mentálního a somatického stavu, jeho zachovaných schopností a potřeb. Na základě vývoje stavu klienta a jeho reakcí se pak adekvátně přepracovává terapeutický ošetřovatelský plán.

PHDr. Karolína Friedlová

Vademecum zdraví Jaro 2008