Zářivý úsměvSpolečenská úloha chrupu v současné společnosti stoupá, a tak při stomatologickém ošetřování vedle funkčního hlediska hraje významnou roli i hledisko estetické. Jednou z estetických metod ošetření chrupu se tak stává i metoda bělení zubů.

Něco z historie
Bělení zubů lze definovat jako estetickou úpravu zubních korunek, která se provádí v zubní ordinaci pod profesionální kontrolou. Kromě toho jsou na trhu k dispozici i zubní pasty a další přípravky, které ve svých návodech k použití deklarují bělící účinky a pacient je může užívat samostatně.
První literární informace o barevné úpravě zubů jsou známy z roku 1877, kdy byla k bělení použita nejprve kyselina chlorovodíková a dále pak peroxid vodíku až ve 30 % koncentraci.
V 60. letech 20. století se k bělení zubů začal používat karbamid peroxid (peroxihydrát močoviny), významný rozvoj bělících metod nastal pak v 90. letech 20. století v USA. V roce 1988 se začal používat bělící prostředek ve formě gelu, který obsahoval karbamid peroxid, první komerčně dostupný přípravek byl patentován v roce 1989.

Co způsobuje nežádoucí zbarvení chrupu?
S esteticky rušivým zbarvením zubních korunek se nejčastěji setkáváme po různých úrazech zubů, kdy došlo k odumření zubní dřeně a zub nebyl následně správně ošetřen O bělení zubů mají čím dál zájem také mužikvalitními kořenovými materiály. Dalšími příčinami dyskolorace zubů jsou vlivy genetické, roli hrají také věkové faktory, špatná ústní hygiena, předávkování nebo zvýšená expozice fluórem (fluoróza), chemické vlivy (např. některá antibiotika opakovaně a ve zvýšené míře podávaná v dětském věku způsobují těžké barevné poškození zubů - tetracyklinové zuby). Negativně se na barvě zubů mohou podílet i životní či potravinové návyky (kouření, pití černé kávy, silných čajů, koly).

Techniky bělení
K bělení zubů se používá těchto materiálů: peroxidu vodíku v 30-35 % koncentraci, peroxidu močoviny v 10-22 % koncentraci, perboritanu sodného (gely používané k bělení vedle základní účinné látky obsahují ještě glycerin, propylenglykol, síran sodný, korigencia chuti a polymer kyseliny polyakrylátové).
Při bělení zubů probíhá velmi silná oxidační reakce, při které dochází k rozkladu a uvolnění pigmentů z organické matrix zubní skloviny. Vlastní aktivní molekula peroxidu vodíku se v první fázi procesu bělení rozpadá na reaktivní radikály (radikály kyslíku, perhydroxylové a hydroxylové radikály). Ty dále reagují (oxidace) s barevnými nesaturovanými organickými látkami a dochází ke změně struktury chromatické molekuly. Účinnost bělícího procesu je závislá na kvalitě skloviny, na druhu a stupni dyskolorace.
K aktivaci a zvýšení účinku bělících prostředků se používá tepla infračervené lampy - metoda termokatalytického bělení.
Řada bělících systémů obsahuje aktivátory, a při následném ozáření zubů operační nebo polymerační lampou dochází tak k urychlení oxidační reakce (pro lepší průnik peroxidu se před bělením leptá povrch zubu 37 % kyselinou ortofosforečnou).
Nejnovější techniky používané k bělení zubů využívají jako světelného zdroje argonového nebo CO2 laseru - tato technika se označuje jako laser asisted bleaching.

Chrup před bělenímChrup po bělení

Nežádoucí účinky
Metoda bělení zubů je však provázena i klinicky nežádoucími účinky, a tak bezpečnost a účinnost používaných bělících komponent i metodických postupů je stále předmětem odborných diskuzí. Mezi nejčastější negativní a nežádoucí účinky patří: zvýšená citlivost zubních krčků a poškození dásně - tyto problémy jsou krátkodobé; změny povrchu zubní skloviny, snížení tvrdosti skloviny a zuboviny u zubů, kde byla dříve odstraněna zubní dřeň; bělící látky mají rovněž negativní vliv na některé výplňové materiály (cementy, kompozitní materiály).
Na podkladě těchto skutečností je třeba důrazně upozornit, že technika bělení zubů by měla být prováděna a kontrolována zubními lékaři, a to i v případech, kdy se pacient rozhodne pro domácí péči.

Kdy je možno kolorovat chrup?
Zásady pro použití techniky bělení zubů jsou jasně definovány, podmínkou je dokonalá ústní hygiena, zdravý nebo úplně ošetřený chrup, pacient musí být vždy seznámen s riziky metody, případně také s alternativními metodami a vzhledem k tomu, že se jedná o péči nadstandardní i s finanční úhradou péče.
Bělení zubů by se nemělo provádět a je kontraindikováno u pacientů s velkou kazivostí a kariezním chrupem, u kterých je špatná ústní hygiena, nedoporučuje se těhotným a kojícím ženám a silným kuřákům. Kontraindikací je pochopitelně alergie na peroxid močoviny, bělení se neprovádí u pacientů s ortodontickými anomáliemi a po odstranění fixních ortodontických přístrojů.
Ještě jednou je třeba zdůraznit, že přípravky k bělení zubů by neměly být užívány bez indikace a kontroly zubním lékařem.

Prof. MUDr. Jiří Mazánek, DrSc.

Vaemecum zdraví Podzim 2007