Rakouským lékařům se podařilo vyrobit a zprovoznit protézu ruky ovládanou pouze myšlenkovými pochody. Dvacetiletému automechanikovi Christianu Kandlbauerovi, který před dvěma lety přišel po úrazu o obě paže, doslova vrátila život uměle vyrobená ruka. Zatímco se plastickým chirurgům ve vídeňské Všeobecné nemocnici podařilo na pravé paži zrekonstruovat alespoň pahýl, levou paži, z níž po úraze nezbylo téměř nic, nahradil nový typ tzv. bionické protézy.
Před rokem se Christian Kandlbauer podrobil velmi komplikované operaci, při níž mu lékařský tým přemístil nervy, které kdysi vedly do amputované paže, přímo do hrudního svalstva. Tím byl položen základ pro myšlenkové ovládnutí protézy, protože mozek se domníval, že paže pořád existuje. Nejdříve tedy bylo nutné nalézt příslušné nervy, které umožňují pohyb zdravé paže a potom je nechat dorůst do správné části svalu.
Takto vytvořené svaly se pak musí naučit reagovat tak, aby přenášely dostatečně silné povely aktivující řídící mechanismus protézy. Tato tzv. bionická protéza, kterou vyvinuli vídeňští výzkumníci, by měla být schopná přijmout deset až dvacet různých signálů a “elektronicky” je přeměnit v impulzy řídící pohyb protézy.
Pacient stále cvičí ovládání protézy pomocí mentálního soustředění a svalového napětí. Pro každý pohyb protézy je totiž nutné jednotlivé části svalu napínat nezávisle na sobě.
Již léta pracují výzkumníci na vývoji konceptu, který nakonec vyústil v protézu, která se funkčně přiblížila lidské paži. Jedním z průkopníků a vlastně otcem protéz řízených myšlenkou je Todd A. Kuiken, šestačtyřicetiletý primář v Rehabilitation Centre of Chicago a profesor na americké Northwestern University. Ve spolupráci s odborníkem na počítače Allenem Taflovem našli způsob, jak oddělit svalový signál pro pohyb paže a signál pro stažení dlaně v pěst. Tyto nové znalosti uplatnili v roce 2001 při vzniku protéz pro Jesseho Sullivana a Claudii Mitchellovou, kteří podobně jako Kandlbauer přišli o paže až do výše ramen.
Stejně jako Sullivan s Mitchellovou se i Kandlbauer už naučil zacházet s novou protézou: “Mohu s ní dělat vše, co jsem předtím bez cizí pomoci dělat nemohl,” říká Kandlbauer a dodává: „nikdo si nedovede představit, jaké to je, když člověk bez cizí pomoci nemůže ani na záchod, nemůže se najíst či umýt.” Dnes Christian dokáže uchopit sklenici, napít se a zase ji položit. Pro někoho banalita, pro toho, kdo přišel o obě ruce zázrak. V podniku, kde před nehodou býval automechanikem, pracuje teď v kanceláři.

zdroj: czechmed