DortPřes všechny technologické pokroky a vývoj nových léků je stále velmi obtížným úkolem přesvědčit pacienta s cukrovkou nebo obezitou, aby se přizpůsobil terapeutickému režimu, který stanoví lékař.
Diagnóza cukrovky 2. typu je pro většinu populace přirozeně hrozbou, které se obávají. Pro pacienty, kteří jsou touto chorobou zasaženi, pak znamená především větší, či menší režimová opatření. Téměř vždy se jedná o určitý zásah do původního zaběhaného životního stylu. Při dobré spolupráci s lékařem a dodržování režimových opatření se nemusí zvláště zpočátku většinou jednat o zásahy nikterak zásadní. Je však třeba si poručit vlastní vůli a nenechávat chorobě respektive jejím komplikacím prostor rozvinout se. Bohužel pro značnou část pacientů je stimulem, kdy začínají pracovat na své životosprávě, až přítomnost závažných onemocnění, která se objevují v návaznosti na obezitu, potažmo cukrovku 2. typu. Mezi nejčastější rizika spojená s cukrovkou patří například infarkt myokardu, cévní mozkové příhody, ale také ischemická choroba dolních končetin nebo onemocnění ledvin či oční komplikace.

Dodržovat životosprávu je nezbytné
Jak ukazují zcela transparentní výsledky vycházející ze stěžejních diabetologických studií posledních let k problematice kardiovaskulárního rizika asociovaného s diabetem 2. typu, je zcela evidentní, že právě komplikace jako infarkt myokardu nebo cévní mozková příhoda se zásadně podílejí na vysoké nemocnosti i úmrtnosti pacientů s diabetem 2. typu. Podrobná analýza zmíněných studií však zároveň poukazuje na zásadní význam hypoglykemie pro zvýšení rizika kardiovaskulární úmrtnosti.
Jak známo, významným faktorem, kromě genetických vloh, působícím na rozvoj cukrovky je nadváha či obezita. U obézních lidí je výskyt cukrovky dokonce více než zhruba třikrát vyšší, než u lidí s normální hmotností. Česká populace na tom v tomto ohledu není zrovna nejlépe.
Podle posledního výzkumu, který realizovala Vše­obecná zdravotní pojišťovna ČR v rámci projektu „Žij zdravě“ v roce 2008, trpí obezitou a nadváhou zhruba 56 % naší dospělé populace. A k údaji, že 90 % všech diabetiků má nadváhu nebo je obézních, již snad není potřeba nic dodávat. Beze sporu se jedná o alarmující a naprosto vypovídající údaje.
Důraz na pohyb a zásady stravování
Z výše uvedených skutečností jednoznačně vyplývá, že pro zlepšení stavu diabetu 2. typu je rozhodující snížení hmotnosti. Dlouhodobě se u diabetiků 2. typu, zejména z počátku jejich onemocnění, jako nejefektivnější ukazuje kombinace pohybové aktivity a redukčního stravovacího režimu. Z některých dlouholetých studií se ukazuje, že snížení hmotnosti o 1 kg v prvních 12 měsících od doby diagnózy cukrovky může prodloužit život až o tři měsíce. Bohužel řada pacientů dost dlouhou dobu nebere tuto zásadu na vědomí a „prohospodaří“ tak počáteční období nemoci, kdy by právě uplatňování uvedených zásad mělo nemalý vliv na celkovou úspěšnost léčby a mohlo by eliminovat či alespoň významně oddálit hrozbu dalších zdravotních komplikací, které se mohou s diabetem 2. typu objevovat.
Každý diabetik by svou pohybovou aktivitu měl volit velmi pečlivě, a to s ohledem na možná rizika nejen pro cukrovku, ale i pro další přidružená onemocnění či komplikace jako je vysoký krevní tlak, nebo ischemická choroba dolních končetin. Přestože se obecně doporučují aerobní aktivity jako chůze či plavání, může být vhodný i silový, respektive odporový trénink, který zvýšením aktivní tělesné hmoty zlepšuje citlivost tkání k vlastnímu inzulínu. Dalším důležitým opatřením, které by měl každý „cukrovkář“ dodržovat, je dieta. Ta spočívá v omezení energetického příjmu při zachování zastoupení tuků, sacharidů a bílkovin ve stravě. Samozřejmě je třeba se vyhýbat potravinám s vyšším obsahem sacharidů, nicméně daleko významnější je sledovat celkový denní energetický příjem. Redukční dieta, pokud jsou dodržovány její správné zásady, se vesměs neliší od diabetické diety pro diabetiky, kteří nejsou léčeni inzulínem.
Je bez diskuse, že prevence cukrovky je levnější než vlastní léčba a že z pohledu pacienta je jednodušší zdravotním problémům předcházet, než je následně řešit. Proto je pozitivní, že se některé osvětové a edukační programy zaměřené na redukci nadváhy a obezity v naší populaci zaměřují také na děti a mládež. Rozhodně totiž neplatí, že děti z nadváhy či obezity vyrostou. Většina z nich se s tímto problémem a s ním spojeným zvýšeným rizikem cukrovky potýká i v dospělosti. Pohybová aktivita v dětství a mládí je nejlepší prevencí nejen vzestupu hmotnosti, ale i výskytu cukrovky 2. typu.

MUDr. Martin Matoulek, Ph.D., III. interní klinika 1. LF UK

Vademecum zdraví Podzim/Zima 2010