CelulitidaCelulitida dnes již bývá řazena mezi civilizační choroby. Ukazuje se, že nejde jen o kosmetickou záležitost. Signalizuje i skryté zdravotní problémy. Současné poznatky o celulitídě svědčí o tom, že spíše než klasické civilizační faktory, jako nedostatek pohybu, nadměrný příjem energie v potravě a vliv průmyslové dekontaminace životního prostředí, jsou v tomto případě závažnější vlivy hormonální. Téměř masové užívání hormonální antikoncepce a dnes už i hormonální dekontaminace životního prostředí jsou hlavní příčinou toho, že celulitida je v současnosti problém téměř celé dospělé ženské populace a dokonce už i velmi mladých dívek.

Co je to celulitida?
Celulitida (lipohypertrofie) je zažitý hovorový název pro chronické degenerativní změny kůže a podkoží s výraznou progresivní tendencí vyskytující se převážně v určitých par­tiích těla – zejména na stehnech, hýždích, někdy též na bocích, břichu, eventuálně pažích. Jsou to tkáně charakteristické velkým množstvím tukových buněk a citlivostí k ženskému hormonu estrogenu.
Zásadní faktory vyvolávající vznik celulitidy jsou především nepříznivé genetické faktory, zhoršená cirkulace žilní krve a hlavně lymfy, nepříznivá hormonální situace (zejména dlouhodobější expozice nadbytku estrogenů) a slabost vazivové tkáně.

Specifika ženské kůže
Ženské tělo je pro vznik celulitidy výrazně predisponováno i dalšími specifiky a odlišnostmi. Ženy mají oproti mužům slabší kůži a případné změny v podkoží jsou proto více viditelné. Jejich podkoží je naopak dvakrát silnější a má méně pevnou strukturu. Ženské tukové buňky mají tendenci vytvářet shluky, tzv. „hrozny“. Podíl tukové tkáně je u žen téměř dvojnásobný a má jiný genetický vzorec rozložení tuku. V končetinách žen bylo zjištěno významně méně lymfatických kapilár oproti končetinám mužů. To signalizuje častější problémy s lymfatickou drenáží těchto partií a v důsledku toho větší dispozice k procesům patologické tvorby vláknitých struktur vaziva.

Vliv hormonů
Ženské hormony jsou v pro­blematice celulitidy vždy vý­razně komplikující faktor. Ne­příznivá hormonální situace, zejména jejich nevyrovnané hladiny a přebytek estrogenů, akcelerují její vznik a progresi. Negativně totiž ovlivňují klíčové faktory jejího vzniku: problémy žilně-lymfatického systému a také stav vazivové tkáně, kterou rozvolňují. Zhoršují si­tuaci v žilním systému (hlavně dolních končetin) a zatěžují lymfatický oběh zvýšenými nároky na drenáž tkání. Ženy trpí žilními problémy až 4x častěji než muži. Žilní nedostatečnost vždy představuje více či méně zvýšenou zátěž lymfatického systému (tzv. lymfatické „břemeno“). Ženské hormony negativně zasahují do kola­genního režimu a podílí se tak na charakteristických změnách kůže a podkožního vaziva kritických partií těla. Čím vyšší je hladina estrogenů v těle, tím víc je také ukládán do těchto míst hormonálně vázaný „zásobní“ tuk. Ten se neúčastní běžného „provozního“ metabolizmu a je proto jen obtížně odbouratelný. V souvislosti s vlivem hormonů na celulitidu by bylo vhodné zmínit ještě působení estrogenů, které se dostávají do lidského těla z životního prostředí: tzv. exogenní estrogeny, xenoestrogeny (různé syntetické látky a produkty s estrogenními účinky), anabolika, stresové hormony v jatečním mase apod.

Procesy v kůži
Podstatou patologických degenerativních změn kůže a podkožního vaziva při celulitidě je především zmnožování, zbytnění a postupné tuhnutí vláknité složky pojivové tkáně, resp. vazivové sítě podkoží, s následnou změnou metabolizmu tukových buněk a jejich růstem. Je to důsledek stagnace proteinů (bílkovin) a dalších makromolekulárních látek a vázané tekutiny v postižených tkáních. Zhoršený odtok lymfy, městnání tkáňové tekutiny a hlavně proteinů spouští kaskádu patologických pochodů a bujení hlavně vazivových buněk a kolagenních struktur. Odpadní látky, ale i tukové kapénky, se zvýšenou měrou ukládají do tukových buněk. Pokud se do těchto pochodů léčebně nezasáhne, dochází k typickým časem nevratným změnám podkoží s tendencí k dalšímu progresivnímu zhoršování. Na této situaci se podílí celá řada faktorů, z nichž některé lze považovat za klíčové „vyvolávající“ jiná rizika. K danému stavu více či méně přispívají. Celulitida je vždy důsledkem souběhu nepříznivých činitelů.

Negativní faktory
Celá řada rizikových faktorů může stav celulitidy různou měrou negativně ovlivňovat. Do této kategorie patří např. nedostatek pohybu, ale za určitých okolností též nadměrná či nevhodná pohybová zátěž, dlouhé stání či naopak sezení, nadváha a časté kolísání hmotnosti, nevhodný stravovací a pitný režim, poruchy trávení a vylučování (zejména chronická zácpa), choroby ledvin a jater atd. Zmínit lze i těsné, „škrtící“ oblečení a obuv, ale třeba i ploché nohy a špatné držení těla. Patří sem vše, co nějakým způsobem omezuje krevní a zejména lymfatický oběh, či zvyšuje jeho zátěž, „lymfatické břemeno“. Nej­účinnější způsob, jak pozitivně ovlivnit lymfatický systém a uvolnit odtokové cesty, je odborně provedená manuální lymfodrenáž.

Kdy jde o celulitidu
Typický obraz celulitidy, tzv. „pomerančové kůže“, je dán vtahováním kůže zesílenými vazivovými přepážkami v podkoží a současným protitlakem zbytnělých „hroznů“ tukových buněk. Termín „pomerančová kůže“ bývá vnímán jako synonymum pro celulitidu, ale tu je nutno odlišit od stavů, které mohou mít podobné příznaky i vzhled, ale vyžadují odbornou lékařskou péči: lymfedém (při vrozeném či získaném postižení lymfatického systému), lipedém (hormonálně podmíněné patologické ukládání tuku), flebedém (žilní otok a jeho komplikace) a jejich možné kombinace (lipolymfedém, lipoflebedém apod.). O celulitidě se však na druhé straně nesprávně hovoří i v mnohých případech žen s výrazně gynoidním typem postavy (geneticky daná široká pánev a silnější stehna), u gynoidní obezity, ale též při prosté obezitě.

Prevence
Jedinou kapilárou v těle schopnou vstřebat a transportovat proteiny z tkání je lymfatická kapilára. Je tedy zřejmé, že dobrý funkční stav lymfatického systému, jeho dostatečná transportní kapacita a dobrá „průtočnost“ lymfatického řečiště, je základní podmínkou prevence a léčby celulitidy. Bez jejího splnění nepřináší sebevětší snaha o zlepšení trvalejší úspěch. Jen tak lze totiž udržet fyziologický stav v podkoží, odstranit z tkání městnavé proteiny a jimi vázanou vodu, a také zastavit časem nevratné a progresivně se stupňující změny v podkožním tukovém vazivu, které dávají celulitidě její charakteristický vzhled.
Zápas s celulitidou představuje pro většinu žen celoživotní usilování a měl by být nejintenzivnější v rizikových obdobích života ženy tj. již brzy po pubertě, během gravidity, při užívání hormonální antikoncepce, eventuálně v menopauze. Již vzniklou ce­lu­litidu nelze zcela odstranit, odborně vedená léčba však může vždy zlepšit její vzhled a zastavit jinak nevyhnutelné zhoršování. Důležitá je proto včasná diagnostika a zahájení léčby, převážně při pozitivní rodinné anamnéze (celulitida, žilní problémy u rodinných příslušnic) a zejména při užívání hormonální antikoncepce. Zde by měla být prevence formou pravidelných manuálních lymfodrenáží samozřejmostí.

Nutný individuální přístup
Vznik a progrese celulitidy má do určité míry i svá individuální specifika, která je nutno při snaze o její pozitivní ovlivnění zohlednit. Proto neexistuje zcela univerzální a přitom optimální „recept na celulitidu“. Účinná je pouze komplexně odborně vedená a individuálně cílená terapie. Zde platí, že co je pro někoho vhodné, jinému může uškodit. Určitě se vyplatí alespoň jednorázová konzultace s odborníkem.

Léčba celulitidy
Bezpodmínečným základem jakékoliv smysluplné léčby (ale i prevence) celulitidy je odborně provedená manuální lymfodrenáž. Ta může maximální měrou přispět k dosažení základního cíle terapie – navození fyziologického stavu v podkoží a tím přetnutí bludného kruhu progredujících patologických změn postižených vazivových tkání. Tato metoda nemá v tomto kontextu žádnou rozumnou alternativu. Efekt manuální lymfodrenáže je však zcela limitován odbornou kvalitou toho, kdo ji provádí. Hledejte proto profesionálního lymfoterapeuta se zdravotnickým vzděláním a praxí. Technika je totiž náročná na metodiku i způsob provedení a vyžaduje specialistu s delším školením i praxí. Tato podmínka, bohužel, je při současné inflaci nabídek této komerčně zajímavé služby málokdy splněna. Nesprávně provedená či nevhodně indikovaná léčba nejenže není příliš funkční, ale může daný stav zhoršit nebo způsobit vážné zdravotní komplikace.

Podpůrné metody léčby
Manuální lymfodrenáž může být v případě potřeby doplněna dalšími podpůrnými metodami, například přístrojovou drenáží (intermitentní presoterapií), prvky kompresní terapie (nošení elastického kompresivního prádla), fyzikálními léčebnými metodami (různé vibrační, vakuové, ultrazvukové či laserové techniky), kosmetickými postupy (zábaly apod.), v indikovaných případech i farmaky (venofarmaka, enzymy, fytohormony, vitamíny C, E). Tyto metody samy o sobě nemohou odstranit vlastní příčinu celulitidy, přináší však často subjektivní úlevu a krátkodobý efekt. Vše je vhodné podpořit režimovými opatřeními a velmi důležitá je vhodná volba pohybových aktivit. Zde rozhodně vždy neplatí čím více pohybu, tím lépe. Opět je na místě odborná konzultace. Důležitou položkou úspěšné léčby celulitidy je také pevná vůle a trpělivost. Vše, společně s radami odborníka, vede ke zlepšení a k zabránění dalšího zhoršování onemocnění. Celulitida je nejen kosmetický, ale především zdravotní problém. Její klíčová příčina – nedostatečnost lymfatického systému – signalizuje nutně i zhoršenou detoxikaci organizmu a hlavně snížený imunitní potenciál. Adekvátní léčba či prevence celulitidy představuje tedy zároveň velmi účinnou péči o celkové zdraví.

MUC Pavel Tichý, lymfoterapeut, poradce v problematice celulitidy

Vademecum zdraví Jaro 2009