Planeta vědaNaše země ušla za posledních 20 let v oblasti péče o předčasně narozené děti obrovský kus cesty a dnes patří k absolutní světové špičce. V České republice se ročně narodí asi 100 tisíc dětí. Å est a půl procenta z nich přitom přichází na svět příliš brzy - jejich organizmus ještě není dostatečně vyvinutý a potřebuje odbornou pomoc lékařů. I mezi těmito dětmi ovšem existují obrovské rozdíly, těch opravdu ohrožených přijde každý rok v Česku na svět několik stovek. Jen v 90. letech se u nás narodilo ročně kolem 700-800 dětí pod kilo a půl porodní hmotnosti. Novorozenců s extrémně nízkou porodní hmotností se pak v tomto období rodilo kolem 350 až 400 za rok.
Vyjádříme-li to procentuálně, tak incidence novorozenců s velmi nízkou porodní hmotností, tedy hmotností pod 1 500 gramů, je v ČR kolem jednoho procenta, počet dětí s extrémně nízkou porodní váhou pod 1 000 gramů pak představuje asi 0,4 procenta.
Podobná čísla přicházejí prakticky ze všech vyspělých evropských zemí. Nad tím, co je přesnou příčinou předčasného porodu a u kterých žen ho lze očekávat, si zatím lékaři marně lámou hlavy. Rizikových faktorů je celá řada.

Porod císařským řezem v 25. týdnu těhotenstvíPřes kanyly lékaři podávají dítěti živiny a mateřské mlékoPříčiny předčasných porodů
„Předčasný porod je výsledek nějaké poruchy těhotenství, jejíž diagnostika je poměrně obtížná. Předpokládá se, že 50 procent případů připadá na vrub bakteriální infekce, další skupinu předčasných porodů pak představuje poranění nebo změny na děložním hrdle, například po operacích,“ říká porodník Petr Křepelka z Ústavu pro péči o matku a dítě.
V úvahu ale připadají i genetické předpoklady - žena, která už jednou předčasně porodila má totiž vysokou pravděpodobnost, že se stejná situace bude opakovat i u jejích dalších potomků. Podobné vyhlídky mají i ženy, které přišly o dítě ve druhém trimestru těhotenství nebo ty, které se podrobily metodám asistované reprodukce. Vedoucí WHO centra a perinatologického programu Petr Velebil k tomu říká: „Často jde o situaci, kdy pár, který se léčí pro neplodnost, prodělává léčbu již řadu let a úspěch této léčby se dostavuje až v pozdějším věku ženy a my víme, že předčasné porody jsou častější u žen velmi mladých anebo naopak u žen starších.“
Počet dětí, které se rodí předčasně, je dnes prakticky stejný jako před 50 lety. Rozdíl je v tom, že novorozenci, kteří dřív neměli šanci, dnes běžně přežívají.
Česká republika patří v péči o nedonošené děti k absolutní světové špičce. „Jsme teď na úplné špičce, to znamená, že není vůbec žádný rozdíl mezi námi a Skandinávií - výsledky jsou úplně stejné. Česká republika tak patří mezi 10 zemí na světě s nejlepšími výsledky co se týče novorozenecké úmrtnosti,“ říká Zdeněk Hájek z Gynekologicko-porodnické kliniky 1. LF UK a VFN. Nejmenší dítě, které se v Česku podařilo zachránit, vážilo po narození asi 350 gramů. Američanka Amilia měla ještě o 70 gramů míň.

Zlom přinesl až inkubátor
Na úplném začátku péče o nedonošené děti, řečeno s trochou nadsázky, byla trouba. Revoluci do péče o předčasně narozené děti přinesl až inkubátor. „Péče o nezralé děti vypadala dříve tak, že se strkaly do trouby, když to řeknu vulgárně, to znamená, že na ně nebylo vidět. Ono se vědělo, že jejich termoregulace je špatná, takže je potřeba je dohřívat, a tak poněkud vulgárně řečeno, se ty děti trochu dopékaly,“ říká Richard Plavka z Gynekologicko-porodnické kliniky
1. LF UK a VFN, podle něhož zlom přišel až s objevením plexiskla.
V 50. letech se tak díky tomuto materiálu objevují v porodnicích první inkubátory. „Tím, že se vytvořil inkubátor, který měl plexisklo, bylo na děti vidět a teprve tím vzniká vědecký popis syndromu respirační tísně, kterým se následně začaly vědecké autority zabývat,“ dodává Richard Plavka.
První jednotka intenzivní péče o předčasně narozené děti vznikla v roce 1963 ve Spojených státech. Bývalé Československo dlouhodobě zaostávalo. Zlom nastal v roce 1994. V České republice postupně vzniklo 12 superspecializovaných perinatologických center. V první polovině devadesátých let už systémově pomáhají dětem - ještě před jejich narozením - také kortikoidy. „V případě začátku porodní činnosti nebo při odtoku plodové vody se snažíme předčasný porod oddálit pro dobu nezbytně nutnou pro uplatnění vlivu léčby. Léčba spočívá v podávaní kortikoidů, které pomáhají vyzrávání plícní tkáně, tak aby předčasně narozený novorozenec byl připraven co nejlépe pro mimoděložní prostředí,“ říká Petr Velebil.
Práci neonatologům usnadňují i nové metody na monitorování životních funkcí. Mikrometody vyšetřování a nové přístroje jsou dnes nenahraditelné.

Vyhlídky předčasně narozených dětí
Za extrémně nezralé se považují ti novorozenci, kteří přijdou na svět mezi 24. a 28. týdnem těhotenství. Tyto děti přežívají asi v 70 procentech a s nejrůznějšími potížemi se bude v životě potýkat asi 40 % z nich. Od 28. do 32. týdne už přežívá 90 % dětí a celoživotní následky si nese jenom 15 %. Po 32. týdnu už má problémy jenom 5 % dětí. Snahou lékařů je proto porod co nejvíce oddálit.
Všechny důležité orgány se v miniaturním tělíčku zformují už v prvních třech měsících vývoje embrya. Moderní vyšetřovací metody navíc umožní lékařům rozpoznat i všechny významné vývojové vady. Cesta k šťastnému konci je ale ještě dlouhá.
Důležitý mezník ve vývoji plodu představuje 24. týden - v Česku považovaný za hranici životaschopnosti. Pro záchranu dítěte, které se narodí po tomto termínu, už jsou lékaři povinni udělat maximum - o několik dní dříve by se přitom jednalo ještě o potrat.
„Od 24. týdne vlastně zachraňujeme děti všechny stejně, ale pravděpodobnost, že dítě ve 34. týdnu bude mít problémy s dýcháním, je řekněme jen do 5 %, kdežto u toho z 24. týdne je to téměř 100 %. To, že dítě ve 24. týdnu bude mít problémy s funkcí srdce, je pak pravděpodobné ze 70-80 %,“ říká Zbyněk Straňák z Ústavu pro péči o matku a dítě.
Lékaře nejvíce trápí hlavně nezralost plic, která omezuje schopnost samostatného dýchání. Většina dětí se v tomto směru neobejde alespoň bez částečné podpory. „Dýchání je nezralé, jednak proto, že je nezralý ještě centrální nervový systém, takže může docházet k nepravidelnému dýchání, dokonce i k zapomínání dýchat, ale nezralé jsou i plíce. Ty jsou navíc změněné tím, že dýchaly dříve než měly, potřebovaly podporu k dýchání dýchacími přístroji, což má také nežádoucí účinky. A mohou být změněny i infekcí, která vedla k předčasnému porodu, nebo komplikovala poporodní průběh,“ říká Blanka Zlatohlávková z Gynekologicko-porodnické kliniky 1. LF UK a VFN.
Nedonošené dítě nemá navíc prakticky žádnou obranyschopnost a osudnou se mu může stát jakákoli infekce. Boj s ní považují lékaři za prvořadý úkol. Nezbytná je i umělá výživa.
„Snažíme se u těchto extrémně nezralých dětí podporovat výživu kojením, tedy mateřským mlékem, které má nezastupitelný úkol ve výživě nedonošených dětí. Usilujeme se jim dávat takové malé stimulační dávky mléka už od prvních hodin na jednotce intenzivní péče. Je to důležité pro výživu střevních buněk. Potom postupně přidáváme malá množství mléka sondou do žaludku,“ dodává Blanka Zlatohlávková.
Pokud nenastanou žádné komplikace, odnášejí si rodiče dítě domů jako by se narodilo v řádném termínu - tedy asi 9 měsíců od početí. Jestli se jejich dítě s předčasným příchodem na svět vypořádalo opravdu bez následků, se ale často s jistotou dozvědí teprve časem.

Česká televize, Planeta věda, redakčně upraveno

Vademecum zdraví Léto 2007