Prof. RNDr. Antonín Holý, DrSc.Antivirový preparát Vitside působí například proti viru pásového oparu či viru pravých neštovic, Hepser zase proti virové žloutence typu B. Jeho asi nejznámější preparát nese název Viread a patří k nejúčinnějším lékům proti AIDS. Přestože je profesor RNDr. Antonín Holý, DrSc plně zaměstnán svou prací, našel si chvíli čas, aby nám poskytl rozhovor.

Kdy ve vás uzrálo přesvědčení, že se budete věnovat vědě?
Chtěl jsem už od dětství dělat chemii, ale tehdy jsem to tak nebral, že se budu zabývat vědou. Důležitá pro mě byla právě chemie. To, jestli to je věda, nebo není, to mi bylo jedno. Ostatně tenkrát jsem ani nevěděl, co to věda je, vždyť to bylo už na obecné škole.

Nelitoval jste později, že jste se vydal touto cestou? Mohl jste jít do praxe a možná vydělávat hodně peněz?
Ne, ne, určitě ne. Že bych litoval třeba toho, že jsem nešel do továrny, tak to rozhodně ne. V době komunismu byla věda oblastí, kde jsem si mohl dělat, co jsem chtěl. A ta svoboda pro mě měla největší význam a navíc jsem mohl dělat to, co mě baví.

Cítil jste se tehdy ve sféře vědy svobodněji než dnes?
Do jisté míry ano. Dneska je to všechno o penězích a s tím je spojena spousta papírování. To je hrůza, to si vůbec nedovedete představit, do noci nonstop papírovat.

Prof. RNDr. Antonín Holý, DrSc.Často se hovoří o úniku mozků. Pociťujete i ve svém oboru takovýto problém?
U nás ten problém nevidím. Kdo vědu dělat chce, tak ji dělat může, a nemá se tak špatně. U nás v ústavu jsme mladým vědcům schopni vytvořit takové podmínky, aby nemuseli utíkat. Jak je to v jiných vědách, to nevím. Ale myslím, že hlavní problém je v tom, že buď chce člověk dělat vědu, nebo vydělávat peníze, ale skloubit to nejde.

Jedním z vašich největších úspěchů je, že se vám podařilo vyvinout preparát proti AIDS. Jak účinný je to preparát?
V předloňském roce to byl nejprodávanější lék v boji proti AIDS na světě, a to považuji za velký úspěch, ale tento lék dokáže pouze prodlužovat nemocným život. Uzdravit nikoho nedokáže.

Myslíte, že se někdy takový lék podaří vytvořit?
Lékaři nevědí, kde přesně se ten virus v těle „schovává“. Až se to zjistí, tak se bude moci něco podniknout, ale v nejbližší době, řekněme takových deseti let, bych tomu velké naděje nedával.
Ale u AIDS je si třeba uvědomit, že si za toto onemocnění mohou lidé sami. Hlavním viníkem tohoto onemocnění je totiž promiskuitní chování, které zvlášť v těch afrických zemích, kde je AIDS největším problémem, je asi pro nás těžko představitelné.

Může přece dojít také k přenosu z matky na plod?
AIDS se z matky na dítě nepřenáší placentou nebo geneticky, ale v důsledku té krve, která je při porodu přítomna. Tomu se ale dnes dá zabránit. Matce se dá před porodem takové množství léků, že infekční virus není ve chvíli porodu v jejím organismu přítomen. Takže to se dá úplně eliminovat.

Dnes se v souvislosti s terorismem hovoří často o tom, že by se viry daly zneužít proti člověku. Myslíte, že je to reálné nebezpečí?
Určitě ano. Stačí, když si představíte nějaký let, třeba z Ameriky do Evropy. Terorista si může vzít na palubu nějaký sprej, v němž má připravený virus, například pravé neštovice, dojde s ním na záchod a místnost sprejem vystříká. Během tak dlouhého letu musí na ten samý záchod zajít každý cestující i posádka, a každý se tak tím virem nakazí, a potom to přenese mimo letadlo. A tam by se virus nekontrolovatelně šířil. Ale tím nechci vyvolávat nějakou paniku. Zatím prostřednictvím virů nikdo nezaútočil, jen tvrdím, že toto nebezpečí je reálné.

Dobrá, ale čistě hypoteticky, mohlo by použití virů proti civilistům, jak jste ho právě naznačil, dosáhnout až takových rozměrů, jako je například chřipková epidemie?
Myslím, že by to pak bylo ještě razantnější, a to jak co do množství takto nakažených lidí, tak pochopitelně i co do následků. Speciálně pravé neštovice se totiž vyskytují ve dvou formách, jedna má smrtnost 40 % a druhá dokonce 60 %.
Ale ono nemusí jít zrovna o terorismus, aby byl malér. Stačí, že přiletíte odněkud nakažený nějakou nebezpečnou infekcí, která se až tady rozvine. Nebo ještě jinak: Svého času se kolem velkých evropských letišť začaly objevovat případy malárie. Došlo k tomu proto, že se při letech z tropických oblastí do Evropy dostávali do letadla nakažení komáři a ti pak parazita přenesli na nic netušící oběti, které třebas ani nikdy v tropech nebyly.

Nepodílejí se na terorismu také někteří vědci? Nebo je možné, aby laici sami dokázali zhotovit takovéto virové zbraně?Na to nemusí být člověk vědcem. Stačí technik, který projde potřebným školením. To je stejné jako s teroristy z 11. září. Také to nebyli profesionální piloti. Stačí, že se někde trochu proškolili, a mohli zaútočit.

Dnes je aktuálním nebezpečím ptačí chřipka. Může i ta nabrat nějakých pandemických rozměrů?
Nejsem sice epidemiolog, ale myslím si, že to pravděpodobné není. Nežijeme totiž v tak těsné blízkosti zvířat, a to je pro rozšíření ptačí chřipky dost podstatné. A navíc není známo, že by se ptačí chřipka přenesla z člověka na člověka. Obavy z pandemie ptačí chřipky mi proto připadají zbytečné a stále uměle a patrně úmyslně přikrmovaná panika naprosto nemístná.

Kolik času vlastně ­denně věnujete práci?
Dříve jsem pracoval od sed­mi ráno, dnes chodím na osmou. V práci jsem tak do půl sed­mé do sedmi večer a pak jdu domů, kde píšu, dělám rešerše a podobně, a to mi zabere čas až skoro do půlnoci.

Máte podobně tvrdé požadavky i na své spolupracovníky?
V žádném případě, mám sociální cítění, ale oni jsou do práce tak ponořeni, že pracují také pořád.

Máte alespoň čas na nějakou relaxaci?
Ne. Tak maximálně si dojdu na rehabilitaci se zády, jinak relaxuji prací. Na nějaké zájmy prostě nezbývá čas. Dříve jsem třeba sbíral známky, dneska, když přece jen vyšetřím chvíli času, tak si přečtu dobrou, nejraději anglickou detektivku v originále. Jinak opravdu na nic čas nemám.

Jiří Prinz

Vademecum zdraví Jaro 2006