ZeleninaCholesterol nemá mezi pacienty příliš dobrou pověst. Zejména starší generace se ho při návštěvách praktického lékaře právem obává. Přitom jde o látku nezbytnou pro řádné fungování lidského organizmu. Pomáhá v těle tvořit některé hormony a vitamin D, je důležitým stavebním prvkem buněčných membrán a je nepostradatelný při procesu metabolizmu tuků. Tělo si cholesterol samo vyrábí v játrech, ale přijímáme jej i v podobě stravy živočišného původu - a zde bývá často problém. Přemíra masných a mléčných výrobků v jídelníčku znamená, že dodáme tělu více cholesterolu než je potřeba. Jeho vysoká koncentrace v krvi pak přináší závažná zdravotní rizika zejména v oblasti kardiovaskulárních onemocnění, může způsobit ischemickou chorobu srdeční (anginu pectoris, infarkt myokardu), cévní mozkovou příhodu, ischemickou chorobu tepen horních a dolních končetin a další komplikace.

Å patný a hodný cholesterol
Lipidové spektrum, jehož je cholesterol součástí, hodnotíme komplexně spolu s ostatními tukovými částicemi. Cholesterol je v krvi přenášen ve formě lipoproteinů (navázaný na bílkovinný nosič, ve směsi s triglyceridy - TG), které stanovujeme laboratorními metodami. Jednotlivé lipoproteiny mají určité vlastnosti dle složení a poměrů jednotlivých složek cholesterolu a tuků, a proto někdy hovoříme o špatném a hodném cholesterolu.

Dělení lipoproteinů

  • HDL (z anglického high density lipoprotein) - „hodný cholesterol“, tvoří se v játrech a ve střevech. Přenáší cholesterol z tkání do jater, kde je metabolizován. Vysoký podíl cholesterolu v séru vázaný v HDL je známkou dobré schopnosti vyloučit nadbytečný cholesterol z organizmu.
  • VLDL (z anglického very low density lipoprotein) - „špatný cholesterol“, tvoří se v játrech a část ve střevech.
  • LDL (z anglického low density lipoprotein) - „špatný cholesterol“, tvoří se v játrech z VLDL a obsahuje hlavně estery cholesterolu. Způsobuje urychlení aterosklerózy (tedy tzv. kornatění tepen). Zvýšená hladina LDL cholesterolu způsobuje usazování nadbytečného cholesterolu v cévních stěnách, kde tvoří sklerotické pláty.
  • Hranice cholesterolu
    Celkový cholesterol je součtem jednotlivých složek ve vazbě uvnitř lipoproteinů, je v něm tedy započítán jak „dobrý“ tak ten „špatný“. „Špatný“ cholesterol by neměl být vysoký a „dobrý“ by neměl být nízký. Horní hranice normálních hodnot celkového cholesterolu se pohybuje mezi 5-6 mmol/l (dle laboratoře). V jednotlivých frakcích se pak horní hranice pohybuje u LDL 3-3,5mmol/l, u TG 1,7-2 mmol/l. U lipoproteinu HDL naopak sledujeme dolní hranici - u mužů by neměla být níže než 0,9-1,0, u žen ne níže než 1,0-1,3mmol/l.
    Určitě ne každý pacient, který má celkový cholesterol pod 5mmol/l, má vyhráno. Je třeba hodnotit jednotlivé složky a podle toho rizikovost určit. Pro pacienty v primární prevenci (kteří zatím mají jen zvýšený cholesterol bez projevů kardiovaskulárních onemocnění) platí výše uvedené hranice. U pacientů v sekundární prevenci (kde již došlo k manifestaci aterosklerózy v podobě infarktu nebo jiné formy ischemické choroby, u diabetiků, pacientů s ledvinovým onemocněním a u dalších) jsme v léčbě přísnější a výše uvedené hranice jsou nedostačující. Důsledně dbáme na to, aby hladina LDL byla pod 2,5mmol/l, TG přísně v normě a celkový cholesterol pod 4mmol/l. Přesnou hodnotu je třeba vždy posuzovat s ohledem na referenční meze dané laboratoře, které se liší podle typu metody stanovení.

    Ateroskleróza a další onemocnění
    Cholesterol negativně působí na stěny cév a je tak jedním z nejzávažnějších rizikových faktorů předčasné aterosklerózy a jejích komplikací - tedy kardiovaskulárních onemocnění. Právě tato onemocnění jsou na prvním místě v žebříčku příčin úmrtí v naší populaci. Závislost mezi koncentrací cholesterolu a výskytem ischemické choroby srdeční byla prokázána řadou epidemiologických studií. Zvýšenou hladinu krevních tuků má více než polovina dospělé populace v ČR. Cholesterol je ale jen jedním z rizikových faktorů aterosklerózy. Riziko onemocnění kardiovaskulárního systému se násobně zvyšuje v případě, že pacient trpí také cukrovkou nebo vysokým krevním tlakem. Další komplikací je hyperlipoproteinemie, metabolické onemocnění charakterizované vysokou hladinou cholesterolu a tuků v krvi. Vzniká v důsledku zvýšené tvorby nebo sníženého odbourávání částic, které transportují cholesterol a TG v plasmě a také zvýšeným příjmem cholesterolu a TG ve stravě. Evropská společnost pro aterosklerózu (EAS) dělí hyperlipoproteinemie do tří skupin podle převažujících složek tuků - hypercholesterolemie, hypertriacylglycerolemie a kombinované hyperlipidemie. Dále lze hyperlipoproteinemie dělit na primární a sekundární. Primární, tedy familiární (vrozené), jsou podmíněné geneticky. Sekundární, tedy získané, jsou dané působením zevních vlivů, složením stravy a důsledkem jiných onemocnění (onemocnění ledvin, štítné žlázy, alkoholizmus). Koncentrace tuků v plazmě je vždy výsledkem souhry faktorů genetických s faktory zevního prostředí. Hyperlipoproteinemie mohou probíhat zcela asymptomaticky. Často se diagnostikují až při projevech kardiovaskulárního onemocnění, například při náhlém infarktu nebo cévní mozkové příhodě. V tomto směru je toto metabolické onemocnění velmi zákeřné a rizikoví pacienti by neměli podceňovat preventivní kontroly u lékaře. U velmi vysokých hladin krevních tuků můžeme některé příznaky zaznamenat ve formě tzv. xantomů. Jde o kožní útvary nažloutlé barvy, ve kterých se hromadí nadbytečné tuky. Vyskytují se v okolí kloubů či na dlaních. Dobře viditelné xantomy jsou také v oblasti očních víček nebo jako lem v rohovce. V případě výrazně zvýšené hladiny TG je navíc riziko vzniku akutní hemoragické pankreatitidy (zánět slinivky břišní), má vliv i na krevní srážlivost. Rizikovým faktorem pro rozvoj ischemické choroby srdeční je také snížená hladina HDL (snižuje ji kouření, fyzická inaktivita, obezita, strava bohatá na saturované tuky). Zvýšená hladina tuků v krvi nemusí být vůbec ve vztahu k množství podkožního tuku, ale životní styl vedoucí k obezitě může toto onemocnění zapříčinit.

    Jak cholesterol snížit
    Léčba hyperlipoproteinemií je komplexní. Zahrnuje režimová opaření (zákaz kouření, pravidelnou fyzickou aktivitu), dietní opatření (snížení nadváhy, snížení obsahu tuků v dietě, zvýšení obsahu vlákniny) a farmakoterapii (statiny, fibráty, pryskyřice, ezetimib, v případě neúspěchu kombinaci dvou nebo více léků).
    Při zjištění vyšší hladiny cholesterolu vždy začínáme s režimovými a dietními opatřeními. Je třeba omezit příjem živočišných tuků, nevhodné jsou zejména tyto potraviny: uzeniny, vnitřnosti, červené maso, vaječný žloutek, tučné mléčné výrobky, máslo, sádlo. Naopak v dietě upřednostňujeme dostatečné množství zeleniny a ovoce, nízkotučné mléčné výrobky, olivový olej. Denní příjem cholesterolu by měl být do 200mg. Nejde však jen o absolutní příjem cholesterolu, hlídat musíme i veškeré nasycené tuky, které jsou metabolizmem přeměňovány na LDL a mají tedy vliv na zvýšení cholesterolu v krvi. Přednost bychom měli dávat kvalitním rostlinným tukům a olejům, které obsahují velký podíl omega 3 vícenenasycených mastných kyselin, které působí příznivě na kardiovaskulární systém a pomáhají snižovat hladinu LDL cholesterolu v krvi.
    Snažíme se motivovat pacienty k normalizaci hmotnosti, zvýšení fyzické aktivity a zanechání kouření. V případě neúspěchu režimových opatření a u těžších poruch přistupujeme k podávání léků na snížení cholesterolu - hypolipidemik. K dosažení cílových hodnot je někdy nutná kombinační léčba za pravidelného sledovaní klinického stavu a laboratorních hodnot včetně jaterních testů. Důslednou léčbou můžeme riziko úmrtí na kardiovaskulární choroby výrazně snížit.

    MUDr. Karolína Perničková

    Vademecum zdraví Zima 2008