HipoterapieHipoterapie a zvláště pak její složka hiporehabilitace získává v poslední době na oblíbenosti jak mezi dětskými klienty a jejich rodiči, tak mezi provozovateli. Bohužel ne každý má správnou představu o tom, jak vlastně taková terapie vypadá.

Jak probíhá terapie?
Kůň je veden hipologem, a to buď u hlavy, nebo na dvou lonžích za zádí koně. Oba způsoby vedení mají svá pro i proti a záleží na preferencích hipologa. Při nasedání se projeví první nároky na koně, který musí v klidu přistoupit k rampě a trpělivě u ní postát, dokud celý manévr nasednutí není dokončen a není mu povoleno odejít. První kroky by měly být pomalé a klidné, poté se tempo řídí podle požadavků fyzioterapeuta. Ten jde podle klienta, jistí ho podle potřeby přidržováním a kontroluje jeho odezvu na pohybovou stimulaci. Některá střediska pracující s větším počtem koní využívají pro jištění klientů zaškolené asistenty a hipoterapeut tak kontroluje víc klientů najednou.
HipoterapieZ uvedeného vyplývá, že minimální počet členů realizačního týmu jsou tři – kůň, hipolog a hipoterapeut či asistent jistící klienta. Pokud se stane, že vás pozvou k hipoterapii, kde koně se sedlem přivede třináctiletá slečna, do sedla vás vyhodí někdo silný, a protože je kůň hodný, nikdo další s vámi jít nemusí, doporučuji zdvořile tuto „terapeutickou“ jednotku odmítnout. Tato věta bohužel není vyfantazírovaná, ale někdy tvrdě reálná. Vzhledem k tomu, že děti při terapii doprovází nej­méně jeden rodič, někdy terapie vypadá spíše jako prvomájový průvod, obzvlášť při větším počtu koní. I tady se prověří charakter koně, zda je ochoten tolerovat tolik lidí kolem sebe.
K hipoterapii patří ochrana hlavy jezdeckou helmou. Její užití je opodstatněné, ale na základě toho, že jezdíme i s velmi malými klienty, musím konstatovat, že je někdy na škodu věci. Přestože děti jezdí v lehkých cyklistických helmách, ne vždy jsou ochotny je tolerovat a při polohování na koni (např. při jízdě v poloze na břiše) helma znemožňuje zaujmutí správného postavení hlavy.
Po ukončení terapeutické jednotky by klient měl mít časový prostor na „vstřebání“ pohybové i emoční stimulace. Jednoduše řečeno, po velmi šetrném sesednutí z koně by mělo následovat zaujmutí statické polohy a chvíle klidu. V praxi to znamená sejmout šetrně dítě z koně do polohy v klubíčku a posadit je na kočár, vozík či je nechat u rodiče na klíně. Samozřejmostí by mělo být klidné rozloučení s koněm, popřípadě jeho odměna pamlskem.

Mgr. Šárka Smíšková

Vademecum zdraví Jaro 2007