Nadměrná konzumace sladkostí zvyšuje riziko onemocnění cukrovkouV posledních 15 letech se zvyšuje počet diabetiků v celém světě tak prudce, že se hovoří o epidemii diabetu. V roce 2003 byly registrovány asi 194 miliony diabetiků, odhaduje se, že jejich počet ve světě dosáhne v letech 2010–2015 přes 300 milionů. Diabetes se stává závažným zdravotním, ale i ekonomickým problémem. S rostoucím výskytem diabetu přibývá i jeho chronických komplikací a zvyšují se náklady na jejich léčbu. V ČR bylo k l. l. 2004 evidováno 686 865 diabetiků, z tohoto poč­tu mělo 178 867 nemocných diabetem závažné komplikace cukrovky.

Dva hlavní typy diabetu

Při stanovení diagnózy diabetu se rozlišují 2 hlavní typy nemoci. Podle dřívějších představ diabetem 1. typu onemocněli jen děti a mladí lidé, zatímco diabetes 2. typu byl onemocněním středního a vyššího věku.
S novými vědeckými poznatky se tento pohled změnil, dnes diagnostikujeme diabetes 1. typu i ve vyšším věku (LADA), a naopak s nárůstem obezity u dětí a mladých lidí se u nich může objevit typický diabetes 2. typu. Při možnostech genetického vyšetření se daří diagnostikovat i další skupinu nemocných s dědičným typem diabetu (MODY), kteří dříve byli vedeni jako diabetici 1. nebo 2. typu. Diabetes se může objevit i v souvislosti s jinými chorobami nebo s užíváním léků, tento typ diabetu označujeme jako sekundární. Pokud se diabetes objeví v těhotenství, jedná se o gestační diabetes.

Diabetes 1. typu
Diabetes 1. typu je autoimunitní onemocnění. V těle se tvoří protilátky proti B-buňkám břišní slinivky, které produkují inzulín. Postupně se tyto buňky ničí, a když je již velké množství B-buněk nefunkčních, pak se projeví po nějaké zátěžové situaci (stres, jiné onemocnění) nedostatek inzulínu a u dětí nebo mladých lidí se poměrně dramaticky manifestuje diabetes. Objevuje se žízeň, hubnutí, únava, nadměrná tvorba moče, a pokud stav není léčen, vede k bezvědomí. U starších lidí probíhá diabetes 1. typu pomaleji, takže se často onemocnění diagnostikuje později buď na podkladě vyšetření autoprotilátek, nebo podle klinických příznaků a potřeby inzulínu v léčbě. Co je příčinou vzniku protilátek proti vlastním buňkám břišní slinivky, zatím není s jistotou známo, na vině budou nejspíš některé běžné virové infekce.
Glukometry umožňují diabetikům domácí měření hladiny cukru v krvi.Jediná možná léčba diabetu 1. typu je inzulín. Kromě humánních inzulínů (jejich struktura odpovídá lidskému inzulínu) je možné použít inzulínová analoga, která mají některé vlastnosti výhodnější než klasické inzulíny. Nejčastější je podkožní aplikace inzulínu inzulínovou injekční stříkačkou nebo inzulínovým perem. V současné době narůstá počet nemocných léčených intenzifikovaným inzulínovým režimem, tedy větším počtem denních dávek inzulínu, protože tímto způsobem léčby se lépe dosáhne vyrovnané hladiny krevního cukru. Další možností je léčba osobní inzulínovou pumpou, kdy je v lékařem naplánovaném režimu přiváděna bazální dávka inzulínu kontinuálně do podkoží a pacient si navíc pomocí pumpy aplikuje bolusové dávky inzulínu před jídlem.
Farmaceutické firmy vyvíjejí další aplikační formy inzulínu jako inhalační inzulín, inzulín ve spreji určený ke vstřebání přes ústní sliznici nebo orální inzulíny, ale všechny tyto další cesty aplikace inzulínu mají vedle výhod i své nevýhody a teprve další období ukáže, zda se jejich užití rozšíří.
Kromě vývoje nových inzulínů a dokonalejší aplikační techniky se výzkum ubírá i směrem k biotechnologii. Určitou nadějí může být transplantace ostrůvků pankreatických buněk nebo výzkum kmenových buněk. Transplantace celé břišní slinivky se provádí u nemocných s těžkými komplikacemi diabetu, jako je selhání ledvin, a je spojena s nutností užívání léků potlačujících imunitu.

Diabetes 2. typu
Diabetes 2. typu je civilizační choroba. Často probíhá skrytě a teprve náhodné vyšetření hladiny krevního cukru pomůže stanovit diagnózu. Ale i nepoznaný diabetes 2. typu může být provázen příznaky, jako je časté močení, žízeň a únava.
Cukrovka 2. typu je často spojena s obezitou, se zvýšenou hodnotou krevního tlaku, vyšší hladinou tuků v krvi, někdy i s vyšší hladinou kyseliny močové. Tento komplex označujeme jako metabolický syndrom.
Změny při metabolickém syndromu přispívají k urychlení aterosklerotického procesu a k poškození stěny cév. Dia­betici 2. typu mají 2-4x vyšší riziko vzniku srdečně-cévní příhody.
U diabetu 1. typu není zatím možná prevence a onemocnění se zjistí většinou až při výrazném nedostatku vlastního inzulínu, pro včasnou diagnózu 2. typu dia­betu je důležitá kontrola glykémie (hladiny krevního cukru). Za diabetes považujeme opakovaně zjištěné hladiny glykémie nalačno vyšší než 7.0 mmol/l nebo glykémie po jídle vyšší než 11.1 mmol /l. Při podezření na diabetes je také možné provést zátěžový test, kdy se glykémie stanovují za l hodinu a za 2 hodiny po vypití sladkého nápoje.
Pro glykémie v rozmezí 6.0-7.0 mmol/l se začíná používat termín hraniční lačná glykémie. Na osoby s touto hladinou krevního cukru bychom měli pohlížet jako na osoby rizikové pro vznik cévních chorob. Z výsledku studií provedených u diabetiků i u zdravých osob je zřejmé, že lepší životní prognózu mají lidé s nižší lačnou glykémií. Kromě lačné glykémie se zdůrazňuje v poslední době i význam hodnoty glykémie po jídle (postprandiální glykémie).
Doporučení o optimální výši krevního tlaku se u diabetiků posouvají stále k nižším hodnotám, krevní tlak by neměl být vyšší než 130/70 mmHg, při některých komplikacích cukrovky se doporučuje cílová hodnota krevního tlaku ještě nižší. Stejné je to i s doporučením o hodnotách hladin krevních tuků, hodnota cholesterolu by měla být pod 5.0 mmol/l.
Z toho vyplývá přístup k léčbě diabetika 2. typu. Cukrovku léčíme dietou, která by měla omezit množství cukrů (sacharidů) ve stravě, ale současně by měla vést u obézního pacienta k redukci váhy. Pokud léčba dietou a zvýšením fyzické aktivity nestačí, máme účinné léky, per­orální antidiabetika. Moderní perorální antidiabetika snižují hladinu krevního cukru nejen působením na břišní slinivku, ale i ovlivněním inzulínové rezis­tence. Někdy i diabetik 2. typu musí být léčen inzulínem, například při postižení ledvin nebo při vzniku diabetické nohy.

Péče o diabetika
Péče o diabetika neznamená jen kontrolu glykémie. Současně by měl být kontrolován a případně léčen krevní tlak. Většina nemocných potřebuje také léky k dosažení normální hladiny krevních tuků (statiny, fibráty), někdy i léky k normalizaci hladiny kyseliny močové. Diabetik by neměl kouřit.
Cílem péče o diabetika by mělo být zabránění vzniku komplikací diabetu. Specifické komplikace jsou komplikace přímo spojené s diabetem. Patří k nim postižení cév sítnice oka, (diabetická retinopatie), postižení ledvin (diabetická nefropatie), nervových vláken (neuropatie) a drobných cév dolních končetin (mikroangiopatie). Obávaným konečným vyústěním těchto komplikací je slepota, selhání ledvin a vznik defektů na dolních končetinách. Nespecifickými komplikacemi jsou chorobné stavy, které mohou postihnout i ne­diabetika, ale u osob s diabetem se vyskytují častěji. Z nich nejzávažnější jsou srdečně-cévní nemoci.
Riziko vzniku komplikací stoupá s délkou trvání onemocnění, zvláště pak při špatné kompenzaci diabetu, tedy tehdy, kdy hladiny krevního cukru jsou dlouhodobě vyšší než doporučené hodnoty. Velkým pomocníkem pro dosažení dobré kontroly diabetu jsou glukometry, které umožňují pacientům provádět samostatnou kontrolu lačných i postprandiálních glykémií. Jsou nezbytné pro nemocné, kteří aplikují inzulín, ale pomohou i diabetikům 2. typu, kteří si mohou vyzkoušet, jak určitý pokrm zvýší jejich hladinu krevního cukru. V diabetologických ambulancích je možné vyšetřit dlouhodobý parametr – glykovaný hemoglobin (HbA1c), který umožňuje posoudit, jak byl diabetes kontrolován za určité období. Pro včasný záchyt specifických komplikací je nutná pravidelná kontrola očního pozadí, sledování množství bílkoviny v moči a funkce ledvin. Neu­rologické vyšetření nebo alespoň vyšetření kožní citlivosti na nohou je důležité pro diagnózu diabetické neuropatie, při jejím těžším stupni je nemocný ohrožen vznikem neuropatického vředu na plosce nohy. Pro prevenci srdečně-cévních komplikací je nutné posouzení stavu cév (ultrazvukem, angiografií), pokud je již přítomno poškození cév aterosklerotickým procesem, mohou včas použité moderní léčebné metody jako angioplastiky a by-passy zajistit znovu dobrou průchodnost cév.

Kvalita života diabetiků ­se zvyšuje
I když diabetiků stále přibývá, zlepšující se diagnostická i léčebná péče prodlužuje nemocným s cukrovkou život a zachovává jeho dobrou kvalitu. Cílem moderní společnosti by však nemělo být jen účinně léčit diabetes a oddalovat vznik komplikací, ale současně by se měla zintenzívnit preventivní opatření, která by zvrátila současný trend nárůstu této civilizační choroby. Snížení váhy a zvýšení fyzické aktivity je pak účinnou prevencí diabetu 2. typu u každého z nás.

MUDr. Ludmila Trešlová

Vademecum zdraví Jaro 2006