DepresePokud bychom hledali slova charakteristická pro jedenadvacáté století, jistě by se mezi nimi vyskytlo slovo „epidemie“. Přestože velké epidemie infekčních chorob už snad patří minulosti, hovoříme často o epidemiích nových, moderních a ve svém důsledku také pro zdraví populace poměrně nebezpečných.
Zaměříme se na dvě onemocnění, která se podle některých odborníků vyskytují v populaci tak často, že se dá bez nadsázky hovořit o epidemii. Jsou to deprese (která se dá definovat jako patologický smutek) a obezita. Deprese snižuje kvalitu života a může vést k sebevraždám, obezita je zase rizikovým faktorem řady dalších onemocnění (např. diabetu mellitu 2. typu, ischemické choroby srdeční apod.).

Nežádoucí účinky antidepresiv
Vyřešit zdánlivě jednoduchý problém, totiž, jestli je deprese spojená s obezitou, se zatím lékařům nepodařilo. Jedná se o téma, na které byla vypracována již řada studií.
Za snahou zodpovědět tuto otázku není jen zvědavost, ale také praktické využití těchto dat, například při vývoji léků. Pacienti, kteří berou léky na depresi (antidepresiva), si často stěžují, že po těchto lécích přibírají. U některých psychofarmak je jako jeden z nežádoucích účinků uváděn právě přírůstek na váze, a to zejména u tzv. tricyklických antidepresiv, což je jedním z nejčastějších důvodů k jejich vysazení. Z léků proti depresi se jedná např. o účinnou látku mitrazapin a amitriptylin. Přírůstek na váze právě některé pacienty odrazuje a klesá tak jejich ochota spolupracovat s lékařem. Tyto léky je pak možné nasazovat u pacientů, u kterých je deprese provázena nežádoucím snížením hmotnosti. Až 50 % pacientů, kteří vysadili užívané psychiatrické léky, udává, že jedním z hlavních důvodů, proč léky vysadili, bylo přibírání.

Řešení vedlejších efektů
Výrobci léků mají zájem na tom, aby jejich výrobky měly co nejméně nežádoucích účinků. Z opačného úhlu pohledu tabletka, která má více žádoucích účinků najednou (např. působení proti depresi a navíc ještě redukce nežádoucí nadváhy), je pak snem snad každé farmaceutické společnosti. Jedno z úspěšných antiobezitik je například používáno i k léčbě epilepsie.
U obézních pacientů, kteří trpí depresemi, se nejčastěji používají inhibitory zpětného vychytávání serotoninu (SSRI), některé z nich pomáhají depresivním pacientům snižovat nadváhu. Tento efekt je však asi v horizontu půl roku často vystřídán efektem opačným – pacienti pak naopak zase přibírají. Extrakt z třezalky tečkované, který má známé antidepresivní účinky, nevede rovněž k vzestupu tělesné hmotnosti.

Rozdíl mezi pohlavími
Zmapování vztahu mezi depresí a obezitou je tedy v zájmu všech. Pokusili se o to například vědci, kteří použili data 8 410 osob uložená v tzv. databázi NHANES III (Third National Health and Nutritional Examination Survey). Výzkumníci z těchto dat spočítali, že deprese je spojena hlavně s těžkými případy obezity. Tyto výsledky nepotvrzuje další studie, která tuto hypotézu spíše vyvrací. Kalifornská studie provedená na populačním vzorku 2 245 obyvatel ve věku 50 – 89 let potvrdila souvislost mezi obezitou a depresivitou pod hranicí statistické významnosti u žen. Muži s nadváhou a obezitou v této věkové skupině měli naopak nižší výskyt depresivních příznaků. Tento inverzní vztah podporuje tzv. „jolly fat“ (volně by se dal tento název přeložit snad jako „šťastný tuk“) – hypotézu ve shodě s dalšími studiemi, které naznačují, že dospělí jedinci s nadváhou a obezitou mají menší riziko pro rozvoj depresivních symptomů.
Před několika lety byly publikovány výsledky rozsáhlé studie, která probíhala ve Finsku. Ta sledovala 8 451 osob (4 029 mužů a 4 422 žen) ve věku 14 a 31 let. Podle této studie měli abdominálně obézní muži (tzv. typ jablíčko – odvozeno podle tvaru postavy) 1,76 krát větší riziko depresivních příznaků, 2,07 krát větší riziko lékařem diagnostikované deprese a počet mužů užívajících antidepresiva byl 2,63 krát větší. Souvislost mezi abdominální obezitou a depresí nebyla potvrzena ve skupině žen.

BMI a jeho vliv na depresi
Jelikož samotná váha udávaná v kilogramech nemusí přesně vyjadřovat obezitu, je jedním z měřítek obezity tzv. BMI (body mass index), který se vypočítá jako hmotnost dělená výška v metrech na druhou. Vztah tohoto indexu k depresi, sebevražedným myšlenkám a sebevražedným pokusům byl zkoumán na velkém populačním vzorku 40 086 Američanů. U žen byl vyšší BMI asociován s depresí a sebevražednými myšlenkami, zatímco u mužů byl nalezen opačný vztah, tedy nižší BMI ve vztahu k depresi a sebevraždě. V databázi získané z populačního vzorku o podobné velikosti (44 800 osob ze studie nazvané Behavioral Risk Factor Surveillance Survey) nacházíme statisticky významný vztah mezi obezitou a depresí. Ve věkové skupině 18 – 64 let se depresivní nálada vyskytovala častěji u osob s nadváhou, a to v případě obou pohlaví, u žen i v souvislosti s obezitou. Ve věkové skupině nad 65 let nebyl vztah mezi depresivní náladou a obezitou potvrzen.

Dobré vyhlídky
Z uvedených výsledků vyplývá, že vztah mezi depresí a obezitou bude nejspíše poměrně složitý a bude v něm hrát roli množství faktorů. Je možné, že někteří lidé trpící depresí tento svůj smutek spíše „zajídají“, někteří zase chuť k jídlu ztrácejí. Kromě těchto tzv. behaviorálních faktorů mohou hrát roli i faktory endokrinní odehrávající se na molekulárně-bio­logické úrovni organizmu. Živočišná tuková tkáň není pouze nečinnou zásobárnou energie, ale je také v podstatě endokrinně činným „orgánem“, který citlivě reaguje na hladiny některých hormonů, jako je například serotonin, což je hormon plnící mnoho důležitých rolí v mozkové tkáni. Tento hormon je pravděpodobně zodpovědný také za případnou depresivitu člověka. Ovlivnění určitých druhů serotoninových receptorů je pak spojováno i s přírůstkem hmotnosti. To vysvětluje příznivý efekt některých psychofarmak ovlivňujících metabolizmus serotoninu v mozku (např. SSRI) na obezitu. Vývoj těchto léků vzhledem ke své značné komerční úspěšnosti pokračuje skutečně mílovými kroky a tak lze počítat se stále dokonalejšími léky proti depresi s minimem nežádoucích účinků, které budou schopny příznivě ovlivnit více metabolických pochodů lidského těla.

MUDr. Zdeněk Hess, Ph.D.

Vademecum zdraví Zima 2009