planeta vědaRočně onemocní na Lymeskou bo­reliózu přibližně tři tisíce Čechů. V budoucnu by jich mohlo být méně. Vědci z olomoucké univerzity Palackého veřejnosti představili prototyp vakcíny proti této nemoci.

Co je to Lymeská borelióza?
Borelióza je nemocí konce 20. století. Dříve totiž byla velmi obtížná její diagnostika. Lidé, kteří trpěli nějakou formou bolesti kloubů, byli vedení jako chroničtí revmatici. Počet nakažených boreliózou z dlouhodobého hlediska neustálé roste. Zatímco v roce 1998 Státní zdravotní ústav zaznamenal necelých dva a půl tisíce případů, v roce 2007 už jich bylo téměř 3 300.
Nemoc začíná nenápadně, zpravidla přisátím klíštěte nebo bodnutím jiným hmyzem. Člověk nemusí nic zpozorovat a bakterie se rozmnožují a napadají rozličné oblas­ti lidského těla. U mnoha pacientů se následně objeví na těle červená skvrna, která se postupně zvětšuje, jak se infekce šíří. Poslé­ze se uprostřed této skvrny může objevit střed pobledlé kůže. Tou dobou už však mů­že v jiném místě těla probíhat centrální útok na lidské orgány. Velmi často je útok směřovaný na klouby a další části zajišťující pohyb.

KlíštěBakterie borrelia
O bakterii Borrelia burgdorferi – původci Lymeské boreliózy – ví svět od roku 1982, kdy ji objevil americký vědec Willy Burgdorfer. Bakterie-vývrtka se díky tvaru svého těla dnes zařazuje mezi takzvané spirochéty. „Je to dlouhá vláknitá spirální bakterie, která je ale schopna v průběhu svého životního cyklu přecházet do různých cystických forem a tvořit různé váčky a podobně, což samozřejmě stěžuje její detekci,“ říká Michal Křupka z Ústavu imunologie Lékařská fakulty UP v Olomouci a dodává, že její povrch chrání silný obal, pod nímž se ukrývá osm až dvanáct bičíků, které umožňují bakterii pohyb. Do buněk, které si vybrala za oběť, se bakterie pomalu, ale jistě doslova zašroubuje.
Lidská krev nebo sliny klíštěte – přesně v těchto prostředích se borrelia cítí nejlépe; tekutina plná živin je totiž nezbytná k jejímu rozmnožování. Z jedné vývrtky vznikne podélným nebo příčným dělením nová bakterie v průměru jednou za dvanáct hodin. „Dělí se velmi pomalu – má dvanáctihodinovou generační dobu – a nesouměrně, a tak v jedné generaci nacházíme řadu forem, od mladých po staré, které už nemají další možnost života. Dělí se většinou jenom v krvi, nedělí se v různých orgánech, proto dělení neboli růst té bakterie je vázaný na tekuté prostředí,“ upřesňuje Dagmar Hulinská z Národní referenční laboratoře pro Lymeskou bore­liózu, podle níž v podmínkách vhodných pro bakterii nad ní dokáže zvítězit jen málokdo. Nedaří se to ani buňkám imunitního systému. „Její schopnost bránit se proti imunitnímu systému je veliká, a to nejen tím, že své proteiny z povrchu odhazuje, ale i tím, že mění tvar, a tak se nacházejí i formy bez bičíku,“ dodává Dagmar Hulinská.

Vakcína na obzoru?
Jména českých vědců budou už možná za pár let v učebnicích hned pod nadpisem – objevitelé vakcíny proti borelióze. Lékařská fakulta Univerzity Palackého se snaží vyhrát válku s boreliózou už třináct let. Najít očkovací látku, která by byla zcela neškodná a účinná, není však vůbec jednoduché. Klasická metoda výroby vakcín – usmrcení mikrobů a jejich naočkování pro spuštění tvorby protilátek – by byla totiž pro člověka nebezpečná. Vědci proto museli přijít s jiným řešením – a v rukou dnes drží takzvanou rekombinantní vakcínu. „U rekombinantní vakcíny jde o to, že tato vakcína na rozdíl od vakcín obsahujících inaktivované nebo nějaké nepatogenní mikroorganizmy, vůbec neobsahuje původního patogena. My naopak izolujeme genovou sekvenci, která nese informaci pro syntézu antigenního proteinu, a tuto informaci vkládáme do nepatogenní produkční bakterie, případně kvasinky,“ říká Michal Křupka. Proteiny připravené pomocí genu borelie vložené do neškodné bakterie pak tělu napoví, že si má vytvořit protilátky. Když se pak do kůže zakousne nějaké nakažené klíště – organizmus se začne bránit celou řadou imunitních reakcí.
Jenže – od prototypu k pacientům nebo zmínce v encyklopedii je ještě dlouhá cesta, a vědci proto nechtějí vzbuzovat falešné naděje. „Tvrzení, že máme v ruce vakcínu, je velmi odvážné. Zatím máme v ruce pouze prototyp vakcíny, který bude nyní podroben dalším náročným zkouškám,“ říká Evžen Weigl z Ústavu imunologie Lékařské fakulty UP v Olomouci a dodává, že zkoušky proběhnou v nezávislé laboratoři v Německu a teprve tamní analýzy ukážou, jestli mnoho let vývoje nové vakcíny přinese ovoce. Výsledky testů budou mít čeští vědci v rukou do konce tohoto roku.

Česká televize, Planeta věda, redakčně upraveno

Vademecum zdraví Jaro 2009