Stárnoucí EvropaStárnutí populace je problém, s nímž se dnes potýká takřka celý vyspělý svět. Vysoká úroveň zdravotnictví pomáhá sice prodlužovat lidský věk, ale v bohatých zemích Evropské unie dochází také k tomu, že výrazně klesá porodnost. Tento vývoj platí i pro Českou republiku, která se pozvolna řadí mezi země s nejstarším obyvatelstvem v Evropě.

Nejstarší jsou Italové, nejmladší Irové
Charakteristickým rysem téměř pro celou Evropu je stárnutí populace. Zvyšuje se podíl osob ve věku 65 let a více a podíl dětské populace klesá. V Evropské unii je zemí s nejvyšším podílem osob starších 64 let (18 %) a s nejnižším podílem dětí do 14 let (14 %) Itálie. Naopak věkově nejmladší zemí je Irsko, podíl dětské populace zde jako v jediné ze zemí EU převyšuje 20 % a osoby ve věku 65 let a více představují 11 %.
„Ukazatelem pro porovnání věkové struktury je index stáří, který se pro potřeby mezinárodního srovnání definuje jako počet osob ve věku 65 let a více připadajících na 1000 dětí ve věku 0-14 let. Hodnota tohoto ukazatele vyšší než 100 znamená, že počet osob starších 64 let převyšuje počet dětí. V rámci EU byla hranice 100 překročena v Itálii, Španělsku, Řecku a Německu,“ uvádí se v publikaci „Srovnání vybraných zdravotnických ukazatelů v EU a ČR,“ kterou při příležitosti našeho vstupu do EU vydal Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR (ÚZIS).

Češi nechtějí mít děti
Podle ÚZIS patří Česká republika v důsledku nízké porodnosti k zemím s nejmenším podílem dětské populace v Evropě, ale vzhledem k menšímu podílu osob ve věku 65 a více let se zatím neřadí k zemím s nejstarším obyvatelstvem. Prvenství si naopak Češi vydobyli podílem obyvatelstva v produktivním věku (15–64) let, který dosahuje výše 70 %. „Podle indexu stáří patří věková struktura České republiky k evropskému průměru, při zachování stávajícího trendu se však postupně přesune mezi země s nejstarším obyvatelstvem,“ varuje ÚZIS. Na vině je především nízká porodnost, protože Česká republika zaznamenala v období let 1990-1996 mimořádný pokles počtu narozených dětí a úrovně plodnosti, když úhrnná plodnost v tomto období klesla z 1,89 dětí na jednu ženu na 1,19. Hranice zabezpečující prostou reprodukci obyvatelstva je přitom 2,1 dětí na jednu ženu. Této hranici se v zemích EU dokázalo přiblížit pouze Irsko s hodnotou 2.0. Nejhůře je na tom naopak Itálie a Španělsko s hodnotami 1,2, tedy s hodnotami jen nepatrně vyššími, než vykazuje Česká republika.

V délce života za Evropou zaostáváme
Úmrtnostní poměry charakterizuje veličina zvaná střední délka života. Střední délka života činila v EU v roce 2000 u mužů 75,6 roku, u žen 81,7 roku. V porovnání s rokem 1990 tak došlo u mužů k nárůstu o 2,5 roku, u žen o 1,9 roku. Nejvyšších hodnot tohoto ukazatele dosahují tradičně muži ve Švédsku, kde se dožívají téměř 78 let a ženy ve Francii, Itálii a Španělsku (kolem 83) let. Ačkoli v České republice došlo po roce 1990 k mimořádnému tempu nárůstu střední délky života – v letech 1990–2002 došlo k nárůstu u mužů o 2,5 roku a u žen o 1,9 roku – stále však nedosahujeme ani nejnižších hodnot obvyklých v původních členských zemích EU. „Rozdíl mezi průměrem EU a Českou republikou se snížil, ale stále je zhruba tři roky. Za zeměmi s nejvyššími hodnotami střední délky života zaostáváme u mužů zhruba o 5 let, u žen o 4 roky,“ uvádí ÚZIS, podle něhož se čeští muži dožívají věku 72,2 roku a ženy 78,8 let.

z údajů ÚZIS vybral jp

Vademecum zdraví Jaro 2006