MiminoK nejdůležitějším sociálním návykům malého dítěte patří návyky hygienické. Navíc, pro přijetí do mateřské školy je třetí rok věku dítěte hranicí pro samostatnost jak v oblékání, krmení, mytí, tak i v ovládání vyprazdňování.

Mytí i vícekrát za den
Pod pojmem koupel si většina čerstvých maminek představuje večerní mokrou očistu celého tělíčka dítěte. Koupel hravě zvládne s pomocí mycího lehátka ve vaničce, anebo se ještě v porodnici naučí od dětských sester klasickému způsobu mytí miminka. Tedy na podložce – dvěma mokrými a namydlenými žínkami, kdy jedna se použije na obličej a hlavičku a druhá na očistu zbytku tělíčka (genitálie a zadeček se myjí naposledy), poté následuje opláchnutí. Samozřejmostí je vyhřátá místnost a teplota vody, které odpovídají teplotě těla.
Frekvence koupání závisí na věku a aktivitě dítěte. Malého kojence, který tráví většinu času v postýlce, kočárku či náručí, nemusíme nutně koupat každý den. Přísnější hygienický režim vládne u batolat, která se již během dne stačí zašpinit či zapotit při nejrůznějších průzkumných hrách.
Mnoho rodičů preferuje u svých dětí každodenní mytí již od narození, neboť koupel nevnímají jen jako hygienickou záležitost, ale také jako relaxaci a čas, kdy je možné hrou rozvíjet osobnost miminka. Maminkám však občas nedochází, že stejně jako my dospělí i miminko potřebuje ranní hygienu po probuzení. Každý rodič by měl navíc ovládat bezpečné úchopy miminka, aby ranní mytí obličeje a ruček i omývání genitálií při přebalování byly pro miminko přirozené a bezpečné. Na nácvik správné manipulace s kojencem jsou již běžně zaměřeny předporodní kurzy ve větších městech.

TIP
Rodiče, vyzkoušejte společnou koupel s dítětem v klasické vaně. Ta je možná už od doby zahojení pupečního pahýlu miminka po porodu. V tomto případě je ale nutná vaše předchozí očista, pečlivé umytí vany a z hlediska bezpečnosti též přítomnost druhé osoby, která vám pomůže při podávání dítka do vany a při vytahování z ní. Usaďte se pohodlně do vany, miminko si položte čelem k sobě na svá stehna a vodu mu napusťte až po krček. Této báječné polohy můžete využít k masáži bolavého bříška či k vzájemné komunikaci.

Výběr kosmetiky
Zlozvykem moderních rodičů je časté používání vlhčených ubrousků při každém přebalování namísto klasického omývání vodou. To má za následek mechanické a chemické (většina ubrousků je parfémovaných) dráždění pokožky miminka a vznik opruzenin a drobných poranění pokožky v oblasti zadečku a genitálií. Je třeba si uvědomit, že jde o výrobky určené pro provizorní řešení a nestandardní situace, například při cestování, kdy nemáme k dispozici vodu. Jakmile se batole začne učit chodit na nočník, rodiče velmi ocení bidet. Močení je stále ještě častější než u dospělých, takže časté utírání toaletním papírem může jemnou dětskou kůži dráždit. Bidet si ovšem, vzhledem k nedostatku prostoru v bytech, může málokterá česká domácnost dovolit. Důležité je také dětskou pokožku po omytí neutírat, ale šetrněji vysušovat opatrným poklepáváním. Učení základním hygienickým návykům od nejútlejšího věku, tedy např. mytí po probuzení, před a po jídle, po návratu z procházky apod., zaručí, že s tím dítě nebude mít v pozdějším věku problémy. Velmi důležitý je výběr kosmetiky. Vhodná je kosmetika bez užití umělých parfémů, syntetických konzervačních látek a ta, která není vyrobena z ropy (parafinum liquidum neboli vazelína je složkou většiny běžných kosmetických přípravků – ucpává póry a neumožňuje případným léčivým látkám průnik do těla přes kůži). Široký výběr čistě rostlinné kvalitní dětské kosmetiky v bio kvalitě bohužel stále ještě nenaleznete v hypermarketech ani běžných drogeriích, ale spíše v „zelených lékárnách“ a internetových obchodech.

Péče o dutinu ústní
Také v oblasti ústní hygieny má mnoho rodičů u svých dětí velké rezervy. V lepším případě se setkávám s tím, že rodiče začínají svým dětem dutinu ústní čistit od prvního prořezaného zoubku, což odpovídá nejčastěji věku okolo 6 měsíců a omezují se skutečně pouze na zoubek. Do té doby jakoby dutina ústní nebyla. Přesto se v ní už od narození usazuje plak, který je známým původcem vzniku zubního kazu. Není vůbec na škodu, když maminky jednou denně vyčistí dítěti dutinu ústní kouskem vlhké gázy či jemným kartáčkem, a to ještě před tím, než mu narostou mléčné zuby. Speciální silikonový kartáček, který se nasazuje na prst rodiče, je již běžně k dostání v drogeriích a lékárnách.
Do doby, než dítě začneme učit používat vlastní zubní kartáček, což bývá okolo 1 roku věku, čistíme zoubky ratolestem my dospělí. Ani potom ještě děti nezvládají správnou techniku čištění a používání vlastního kartáčku je spíše hrou. Měli bychom dítěti dát dostatek prostoru k tomu zvládnout ústní hygienu samo a až později mu pomoci a zoubky dočistit. Děti mají takové „hry“ rády, neboť nápodoba nás dospělých je při procesu učení silně motivující.
Další otázkou je, jakou zubní pastu použít. Přestože je na trhu již spousta speciálních dětských past, s jejich použitím je vhodné vyčkat do doby, než je dítě schopno pochopit, že pasta se nepolyká. Tento okamžik přichází nejdříve okolo jednoho a půl, spíše ale druhého roku věku. Do té do­by si vystačíme mechanickým očiš­těním čistou vodou. Jestliže dítě uvidí, že jeho rodiče si zuby čistí pouze jednou denně, bude problém naučit jej správné frekvenci čištění zubů – tedy ráno a večer po jídle a po každé sladkosti. I zde platí, že potřeba nápodoby je velice potřebná.

TIP
Rodiče, pokud si nejste zcela jisti správnou technikou čištění chrupu, zopakujte si ji u dentálního hygienisty, který má ordinaci v každém větším městě. Ani vám to po letech neuškodí.

Klasické a jednorázové pleny
Dnešní maminky mají při výběru plen několik možností. Stále časté je používání klasických bavlněných plen a svrchních nepromokavých kalhotek. Ta­to metoda je náročná na čas, zejména kvůli praní a žehlení plen. Výhodou je však to, že jejich pořízení je jednorázovou fi­nanční investicí a bavlna je pro děti zdravotně nezávadná. Další možností je vyu­žít jed­norázových plen – ušetří ma­mince čas a práci, nicmé­ně za ně každý měsíc rodina utra­tí ne­malou finanční částku. Za celé plenkové období činí útrata mezi 25 000 až 36 000 Kč. Navíc je pro některé maminky neúnosná skutečnost, že jednorázové plenky velmi zatěžují životní prostředí. Na skládce se rozkládají až 500 let, přitom se při jednom dítěti vyproduku­je až jedna tuna odpadu. Při vý­robě jedné jednorázové pleny je použit jeden šálek surové ro­py. Navíc je miminko 24 ho­din v kontaktu s chemickými látkami, které jsou obsažené v tzv. superabsorberech tvořících jádro jednorázových plen. Jaké důsledky bude mít na zdra­ví lidí používání jednorázových plen v jejich dětství zatím nevíme. Už dnes se ale hovoří o možných rizicích. Například vysoká teplota, kterou udržují pleny na jedno použití ve varlatech chlapců, může mít negativní vliv na jejich budoucí plodnost. Vyplývá to z německé studie, podle níž byla u hochů balených pravidelně do plen na jedno použití naměřena teplota šourku o jeden stupeň vyšší než u kojenců v bavlněných plenách.

TIP
Pokud používáte jen jednorázové pleny, zkuste alespoň v období, kdy začínáte s učením na nočník, využít bavlněných plen jako tréninku. Miminko po dlouhých měsících, kdy pleny používá jako záchod, potřebuje zažít pocit mokra, který v „jednorázovkách“ nezná, aby si uvědomilo, že něco není v pořádku. Učení pak jde snadněji.

Moderní pleny
Další alternativou k jednorázovým i klasickým plenám jsou moderní pratelné pleny. Nežehlí se, investice je jednorázová a mnohé z nich mají upravitelnou velikost, takže rostou s dítětem. Některé se vyrábějí z bio bavlny, takže si za vyšší kvalitu musí rodiče připlatit. Není ale problém je po dosloužení prodat v některém z internetových bazarů s dětským zbožím. Pro moderní a ekologicky zaměřené maminky jsou velmi vhodné zvláště v kombinaci s ekologickými jednorázovými plenami využívanými při cestování. Tyto pleny jsou vyráběné z nebělené celulózy a jsou vhodné pro děti s citlivou pokožkou, alergiky a pro děti s ekzémem či jinými kožními problémy. Vnitřek plenky bývá ošetřen přírodním extraktem z čajovníku, který má dezinfekční účinky a zamezuje zápachu. Ekologické pleny jsou navíc takřka ze 100 % kompostovatelné, tudíž se snadno rozkládají a nezatěžují životní prostředí. Jde o švédský patent, v ČR bohužel nejsou ještě běžně k dostání. Pořídit se dají přes internetové obchody. Jejich pořizovací cena je ale zhruba dvojnásobkem ceny běžných „jednorázovek“, což většinu rodičů odradí. V poslední době se na trhu objevily ještě dvě další značky ekologických plen.

Bezplenková výchova
K základním pravidlům používání plen patří, že přebalujeme vždy, když se miminko znečistí, před jídlem, po jídle a před spaním. Rodiče, kteří mají tendence k alternativám a mají dobrou intuici, mohou vyzkoušet komunikační bezplenkovou výchovu. Jde o výchovu k čistotě, která je v mnoha variantách používaná na celém světě. V převážné míře je využívána v zemích tzv. třetího světa, kde vztah matky a dítěte nebyl potlačen vlivem nedostatku času a dalších ne­výhod západní civilizace. Jejím základem je zesílená komunikace mezi matkou (či jinou pečující osobou) a miminkem, které už od narození dává na­jevo svou potřebu. Rodič pak miminko podrží, aby si ulevilo. Typickým signálem je, že dítě začne být nespokojené (bez jiného zjevného důvodu), vrtí se, kňourá nebo se naopak ztiší, při kojení přestane pít, pokud je uvázané v šátku začne „bojovat“ – chce ven, v noci se probudí nebo přejde do fáze lehkého spánku. Batolata již používají širší paletu víceméně jednoznačných signálů: sáhnou si do rozkroku, pohybují se směrem k nočníku nebo koupelně či se schovají někam do kouta a přeruší koncentrovanou hru. K úspěšnosti této metody pomáhá i vypozorované načasování – většinou mi­minka musí konat svou potřebu po probuzení, po kojení apod. Při bezplenkové výchově nejde o to ušetřit na plenkách, ale především o zesílení komunikace s dítětem a zvýšenou možnost reakce na další z jeho potřeb. Tato metoda nevyžaduje více trpělivosti, jak by se mohlo na první pohled zdát, ale více vzájemné blízkosti. Pro naši společnost tak typické „odkládání dítěte“ do kočárku (namísto nošení v šátku na těle) či ukládání ke spánku ve vedlejší místnosti s využitím elektronické chůvičky, možnosti této metody velmi omezuje.

TIP
Rodiče, pokud chcete být při učení používání nočníku úspěšní, měli byste kontrolovat, zda vašemu dítěti není zima a jestli je pro něj nočník pohodlný. Oblíbený je tzv. nočník-křesílko, klasický nočník si berte třeba jen na cestování či k babičce. Je dobré, když má dítě po ruce oblíbenou hračku a v neposlední řadě i vaše přítomnost, která dítě povzbudí. Rychlé usazení na nočník usnadní i správné oblečení.

Kdy začít používat nočník?
Na nočníkuMnohé maminky tápají v tom, odkdy své dítě začít posazovat na nočník. Znám ženy, které učily své děti chodit na nočník už v jejich 9, 10 měsících a argumentovaly ušetřenými penězi za pleny. I přes tuto ekonomickou výhodu nemohu takový postup schválit. Většina dětí dospěje k samostatnému sedu okolo 8. měsíce věku, což ještě neznamená schopnost využívat nočník. Do věku cca 18 měsíců většina miminek nezvládne chodit na nočník, aniž by se pomočovala. Močový měchýř se vyprazdňuje mimovolně (nelze ho ovládat). Rodiče by měli začít učit své děti na nočník rozhodně až po 1 roce věku, tedy tehdy, když dítě vstupuje do tzv. batolecího období. Začít by v té době měli tak, že dítě postupně seznámí s nočníkem (posadit na nočník třeba po probuzení). Pokud se něco podaří do nočníku zachytit, neměli by rodiče šetřit chválou. Asi v 15 měsících již některé děti mohou oznámit, že se jim chce čůrat. Začínají si uvědomovat pocit nucení na močení, který je pro na­učení na nočník nejdůležitější. Bohužel v podstatě až do 2 let věku je stále frekvence močení dosti vysoká, což učení chození na nočník komplikuje. V 18 měsících mohou rodiče dítě posazovat na nočník častěji a častěji, zejména po jídle a ve chvílích, kdy si dítě samo na potřebu močení upozorní. V tomto období již můžeme slavit první velké úspěchy. To platí samozřejmě přes den, noční pomočování je v tomto věku normální. Dvouleté dítě by už mělo umět nočník používat, ale i jemu se může stát, že to někdy nestihne.
Z výše uvedeného vyplývá, že všechno má svůj čas. Pokud maminky slýchávají od svých kamarádek, že byly v této výchově úspěšnější, tak jistě jen částečně – jejich děti se určitě ještě občas do 2 let věku pomočovaly. Některé maminky navíc drží své dítě na nočníku tak dlouho, dokud se nevyprázdní. To je samozřejmě velmi nevhodné. Pro děti jsou takové zkušenosti dosti traumatizující a mnoho si jich také v této době vytváří návyk podporující zácpu.
Navíc nejnovější poznatky fyzioterapeutů vedou ke smutnému zjištění, že dnešní mladí lidé trpí skoliózou právě z předčasného posazování na nočník. V každém případě tedy platí neposazovat miminko na nočník předčasně. Dalším základním pravidlem je – nikdy své dítě neporovnávejte s ostatními – každé dítě je jiné, proto je netrestejte za to, že moč či stolici neudrželo.

Mgr. Jana Alžběta Mikulíková, Poradna pro maminky

Vademecum zdraví Jaro 2009