InkontinenceMočová inkontinence je samovolný únik moči nezávislý na lidské vůli. Poměrně malé množství lidí trpících inkontinencí je ochotno se lékaři se svým problémem svěřit, přitom většinu příčin lze dnes úspěšně odstranit. Každý člověk trpící bezděčným mimovolním odchodem moči by měl vědět, že medicína je mu schopna pomoci tento problém zvládnout.
Inkontinence je společensky velmi nepříjemný stav a trápí většinou osoby po 50. roce života. Postihuje jak ženy, tak muže, nicméně u žen je významně častější. Podle soudobých poznatků z celoaustralské studie se močová inkontinence týká více než 35 % všech žen, ale jen 4,4 % mužů. Do věku 74 let musí někdy během svého života takový problém, třeba jen přechodně, řešit více než polovina žen.

Proč dochází k inkontinenci?
Příčin je mnoho. Odborně se inkontinence dělí na pravou a nepravou. Pravá inkontinence je způsobena nedostatečnou schopností svalů, nazývaných svěrače, vyvinout správný tlak. Tento tlak uzavírá močovou trubici hned za jejím výstupem z měchýře a má za úkol zabránit samovolnému odtoku moči. Existuje však i inkontinence nepravá, kdy jsou svěrače zcela v pořádku. Sem patří například druhá nejčastější forma u žen - urgentní inkontinence. Projevuje se náhlým neodvolatelným nucením s únikem velkého množství moči. Příčina úniku moči v tomto případě je skryta v probíhajícím zánětu močových cest, v přítomnosti nádoru či močových kaménků nebo v poruchách močové trubice (výchlipka, zúžení).
Velmi častou formou pravé inkontinence a nejčastější formou u žen je takzvaná stresová inkontinence, která nastává zejména po přechodu a je způsobena ochabnutím svalů pánevního dna a změnami v důsledku prodělaných porodů. Název neznamená, že by moč odtékala např. při konfliktu s nadřízeným. Stresem se v tomto případě rozumí podnět, který zvyšuje nitrobřišní tlak a vede tak k převážení tlaku moči nad tlakem svěrače. Takovými podněty jsou například smích, kašel či zvedání těžších břemen. Stresová inkontinence se vzácněji vyskytuje i u mužů - většinou se objevuje jako nepříliš častý následek operace prostaty pro její nádorové onemocnění.
Inkontinence způsobená poruchou nervového systému se taktéž počítá mezi pravé inkontinence. Jedná se nejčastěji o následek mozkové mrtvice či poranění páteře. Pacienti se buď vůbec nemohou vymočit podle vlastní vůle a časem přeplněný měchýř sám od sebe „přeteče“, nebo jim naopak pořád odtéká malé množství moči, asi jako když v koupelně kape kohoutek. O tom, jestli moč jednou za čas přeteče či naopak pořád odkapává, rozhoduje přesné místo, kde je nervový systém poškozen.

Jak problém řešit?
Nejčastěji se s takovou otázkou potýkají ženy po přechodu. Důsledkem stárnutí a ukončení plodného období dochází v pánvi ženy ke změnám, které mohou velmi často vést ke stresové inkontinenci. Specializovaný gynekologický podobor, zvaný urogynekologie, se z velké části věnuje právě tomuto tématu.
Mnoho žen řeší počínající inkontinenci pravidelným nošením menstruačních vložek. Taktéž se naučí vyvarovat situací, kdy by mohlo k odtoku moči docházet, jako je zvedání břemen, smích a podobně. Nicméně dříve či později by žena měla s tímto problémem navštívit svého gynekologa. První starostí lékaře pak je, zda žena nemá zánět močových cest. V takovém případě se totiž často ukáže, že prosté vyléčení zánětu přispěje k obnovení křehké rovnováhy mezi tlakem svěrače a tlakem moči v měchýři a unikání moči se tím většinou vyřeší.

Lze inkontinenci operovat?
Pokud problém přetrvává, lze ho většinou řešit operačně. To se většinou týká 5-10 % všech žen. Moderní a přitom spolehlivou a vyzkoušenou operací je implantace takzvané TVT pásky. Ta se zavede během přibližně půlhodinové operace přes dva malé, méně než centimetrové řezy buď nad stydkou kostí, či v záhybech stehen a podtáhne se pod močovou trubicí. Zde zvyšuje odpor proti tlaku moči snažící se dostat ven z měchýře. Různé studie uvádějí, že účinnost pásky v úplném vyléčení inkontinence je vyšší než 70 % a u dalších přibližně dvaceti procent žen se problémy s úniky moči výrazně zmírní.

Neoperační léčba
Pokud operace není vhodná, ať už kvůli zdravotnímu stavu pacienta či pro obavu ze zákroku, je možné použít celé spektrum dalších možností léčby. Užití speciálních vložek či plen, které jsou speciálně uzpůsobené pro společensky přijatelné řešení problémů s únikem moči, se týká hlavně starších lidí, kteří již mívají problémy s ovládáním svých svěračů.
Léky užívané v léčbě inkontinence fungují na principu zvýšení tlaku svěračů. Již od roku 1948 je znám efekt alfa-sympatomimetik, léků působících v tomto případě podobně jako adrenalin. Nicméně jejich užívání je spojeno s množstvím nežádoucích účinků, a tak se v současné době používá jen jediný, jehož vedlejší účinky jsou významně omezeny. Na urgentní inkontinenci velmi dobře fungují tzv. tricyklická antidepresiva. Pro léčbu stresové inkontinence po přechodu se stále spekuluje nad vhodností estrogenů - ženských pohlavních hormonů. Nevyvratitelnou pozici v léčbě úniků moči má u žen po přechodu často používaná tzv. hormonální substituční terapie, zejména existují-li pro její podávání i jiné důvody (např. osteoporóza neboli řídnutí kostí).
Další možností jsou postupy na posílení svalstva pánevního dna - patří sem speciální cvičení (např. Kegelovy cviky), elektrostimulace a nošení speciálních pomůcek v pochvě po dobu minimálně 20 minut každý den. Když pacientka předmět bez problémů udrží, vymění ho za těžší.

MUDr. Jiří Náhlovský, Meditorial

Vademecum zdraví Jaro 2007