SeniořiNedobrovolný únik moči je v naší populaci častější onemocnění, než si možná myslíme. Představuje navíc nepříjemnou překážku v osobním a pracovním životě. Odmítáte na návštěvě kávu a čaj, plánujete cesty a výlety podle možností odběhnout na toaletu. Pak zřejmě také patříte mezi několik stotisícovek postižených tímto nepříjemným onemocněním.
Obecná představa o inkontinenci je taková, že se týká lidí v seniorském věku a výhradně žen. Obojí je nepřesné. Je pravda, že postihuje zejména starší ročníky a ženy častěji, ale zdaleka to neplatí bezvýhradně. Počet jedinců s inkontinenčními obtížemi sice stoupá s věkem, ale nejde o projev stárnutí. A pokud jde o rozdělení mezi ženy a muže, pak to opravdu není zdaleka jen záležitost ženské části populace. Mezi postiženými sice ženy převažují, nicméně značný počet mužů má s tímto problémem také osobní zkušenost.

Co s tím?
Především si tuto nemoc přiznat. Inkontinence byla dlouho poněkud delikátní problém. Naprosto zbytečně. Stud zde nemá logiku. K zubaři se také neostýcháte zajít, není tedy důvod nevydat se k urologovi, pokud vás tento zdravotní problém opravdu trápí.
Na druhé straně lehčí formy se dají řešit prostřednictvím hygienických pomůcek, přípravků, které můžete zakoupit po poradě s lékárníkem v podstatě téměř v každé lékárně. Prospět může v některých případech i posilování určitých svalových partií. Samozřejmě záleží na stupni a intenzitě obtíží. Jsou-li projevy výraznější, je návštěvu odborného lékaře zbytečné odkládat.
U žen se příznaky inkontinence obvykle projevují po menopauze a to jako důsledek úbytku ženských pohlavních hormonů, které mají mimo jiné vliv na dostatek kolagenních a elastických vláken v podkoží. Jejich nedostatek má za následek také ztenčování kůže a sliznic rovněž i v urogenitálním traktu, což může vést právě k potížím s udržením moči.
Případy, kdy dochází k náhlému úniku moči a to zejména při zátěži, při kašli a podobně, se nazývají stresovou inkontinencí. Ta vzniká v důsledku zvýšení nitrobřišního tlaku právě při výraznější fyzické námaze. U žen je problémem oslabení svalů pánevního dna, které tuto vyšší námahu nedokážou eliminovat. Příčnou svalového ochabnutí bývají zejména náročnější či vícečetné porody. Také porody novorozenců s vyšší porodní vahou (zhruba přes čtyři kilogramy) pak i u mladších žen mohou způsobit ochabnutí svalů a tkání kolem močové trubice.
Právě u tohoto typu inkontince může ženám prospět posilování svalstva pánevního dna. Záleží však na individuálním stavu každé pacientky, do jaké míry k ochabnutí svalstva došlo a také na dalších aspektech. Pokud by obtíže byly výrazné, nabízí se jako řešení chirurgické zpevnění pánevního dna.
Druhým typem úniku moči je takzvaná urgentní inkontinence. Jedná se o ty případy nechtěných úniků moči, kterým předchází pocit nutkavé potřeby urychleně vyprázdnit močový měchýř. Tato forma inkontinence je velmi obtěžující a těžko se jí lze ubránit. Vyskytuje se například při infekci močových cest, a při dalších chorobách. V některých případech zůstane její příčina neobjasněna.

Chodíte často na toaletu?
Vyskytne-li se takováto urgence vícekrát v průběhu čtyřiadvaceti hodin, hovoří se také o takzvaném hyperaktivním močovém měchýři. K objasnění tohoto pojmu je třeba si přiblížit fungování močového měchýře v lidském těle. V podstatě se jedná o svalový vak, jenž u zdravých osob pojme zhruba něco přes půl litru moči. Vyprazdňování je řízeno centrální nervovou soustavou na základě impulsů, které jsou odtud vedeny nervovými vlákny právě až ke svalstvu močového měchýře. Po určitou dobu dokáže zdravá osoba těmto podnětům vzdorovat, a po ten čas, dokud není k vyprázdnění měchýře vhodná příležitost, překonat pocit nucení na močení. Udrží tedy moč po potřebnou dobu. Avšak právě s tím mají potíže pacienti s hyperaktivním měchýřem a tak doslova neví, za jak dlouhou dobu budou muset prchnout na toaletu. Je zřejmé, že takováto nepříjemnost limituje běžné denní činnosti.
Poznání příčin inkontinence a její klasifikace do určitého typu, má smysl zejména pro volbu vhodného léčebného postupu či eliminaci těchto obtíží. Kromě již výše uvedených typů úniku moči rozlišujeme ještě reflexivní inkontinenci, což je stav, kdy dochází k reflexivnímu vyprazdňování močového měchýře, podobně jako u novorozenců. Příčinou bývá nejčastěji neurologické onemocnění či poranění mozku. Smíšená inkontinence pak představuje situaci, kdy je pacient postižen urgentní i stresovou formou inkontinence současně. Tyto případy patří z léčebného hlediska k těm složitějším. Konečně paradoxní inkontinence je zapříčiněna slabostí svaloviny močového měchýře a projevuje se jeho neúplným vyprazdňováním. Nebezpečím je postupně se zvětšující zůstatek moči v měchýři po močení a tím možnost rozvoje infekcí a následného onemocnění ledvin.

Nerezignovat
Řada lidí při prvních výskytech těchto obtíží má tendenci je bagatelizovat, často si nechtějí připustit, že by se mohly týkat také jich. Avšak ve většině případů se v průběhu času močová trubice více uvolní a tím pádem jsou i úniky moči častější a také objem uniklé moči se zvětšuje. Pokud jste již v situaci, že se nespokojíte s řešením v podobě hygienických pomůcek, můžete po poradě s lékařem nastoupit medikamentózní léčbu. Rovněž jsme zmiňovali možnost posilovacích cviků a také možnost chirurgického řešení.
Je však třeba mít na zřeteli, že neexistuje jednotná léčba inkontinence, neboť onemocnění vzniká z různých příčin. Proto se léčba v obecné rovině dělí na konzervativní a invazivní. Oba přístupy je možné kombinovat, ale logicky se jako první nabízí méně zátěžová, tedy méně invazivní varianta. Ovšem za předpokladu, že má v konkrétním případě a u konkrétního pacienta naději na eliminaci jeho zdravotních obtíží.
V případě, že s inkontinencí zatím stále bojujete, nebo se s ní v budoucnu setkáte, nerezignujte, ale hledejte řešení a pomoc odborníka, možných řešení je několik.

redakce

Vademecum zdraví Jaro/Léto 2010