KouřeníKouření a závislost na tabáku, dříve považované jen za zlozvyk, je nyní řazeno mezi dlouhodobá onemocnění. Podle Mezinárodní klasifikace nemocí (MKN-10) mu patří diagnóza F17. Již víme, že nikotin je těžce návyková látka a závislost na něm vzniká dokonce rychleji než u heroinu. Nikotin podaný inhalačně se dostává do cílových buněk mozku dříve, než kdyby byl podán přímo do žíly.
Je nutno si uvědomit, že kuřák do sebe po zapálení cigarety nevstřebává jen vytoužený nikotin, ale i stovky dalších škodlivin.
V tabákovém kouři bylo prokázáno šedesát látek s rakovinotvornými účinky, které jsou obsaženy přímo v tabáku nebo vznikají během hoření. Kuřák, který vykouří dvacet cigaret denně, do sebe dostane stejné množství rozpadových produktů polonia jako kdyby chodil každých 6 dní na rentgen hrudníku.
Nebezpečnou záludností kouření je, že důsledky se nedostavují ihned. Oproti opojnému účinku návykového nikotinu se dopady kouření projevují až s odstupem desítek let (30–50) po expozici. Tento krátkodobý profit nikotinového opojení a nejasný výhled na jeho důsledky utvrzuje kuřáka v další spotřebě cigaret.

Kuřácké diagnózy
Kouření se v současné době, spolu s infekcí HIV, řadí mezi dvě nejrychleji rostoucí příčiny úmrtností na světě. Není divu, vždyť 1,1 miliarda kuřáků představuje třetinu populace starší 15 let. V ČR kouří asi 30 % dospělé populace, tedy více než 2 milióny osob. Nepříznivým trendem je nárůst žen kuřaček, které co do počtu začínají muže dohánět. Můžeme tak v dalších letech očekávat nárůst onemocnění způsobených kouřením právě v ženské části populace. Dalším nepříznivým trendem posledních desetiletí je nárůst kuřáků – dětí mezi 12 až 18 rokem. Ve světě ročně umírá 4 milióny lidí na následky kouření, z toho 2 milióny ve vyspělých zemích. V Evropě i v ČR jsou následky kouření příčinou každého pátého úmrtí. Na následky kouření zemře každý druhý kuřák, z toho polovina ve středním věku. Kouření se podílí nejen na plicních nemocech, ale i kardiovaskulárních, onkologických a dalších onemocněních. Ve vyspělých zemích jsou právě kardiovaskulární onemocnění nejčastější příčinou úmrtí. Přímé působení kouření na cévy má za následek časnější nástup a rychlejší rozvoj aterosklerózy se všemi jejími důsledky (infarkt myokardu a ostatní formy ischemické choroby srdeční, cévní mozkové příhody, ischemickou chorobu dolních končetin atd.). Zatím nepříliš známým a propagovaným faktem je, že až jedna pětina poruch erekce je způsobena právě kouřením. Podle studií ze zemí se zákazem kouření ve veřejných prostorách vyplývá, že kouření je odpovědné zejména za rozvoj IM (infarktu myokardu) u osob do 60 let věku. Důsledkem kouření v oblasti plicních nemocí je zejména chronický zánět průdušek a emfyzém (plicní rozedma) sdružující se v chronickou obstrukční plicní nemoc. Z autoimunitních onemocnění je to průduškové astma. Příčinná souvislost kouření s plicními nádorovými onemocněními je jasně prokázána. Kouření má však vliv i na rozvoj jiných nádorových onemocnění jako je karci­nom jazyka, hrtanu, dělohy a děložního číp­ku, močového měchýře a ledvin, karcinom tlus­tého střeva a jiné ná­dory zažívacího traktu. Aktuálním tématem v naší stárnoucí populaci je i osteoporóza, kterou kouření také zhoršuje.

Další škodlivé vlivy
Závislost na tabáku významně zkracuje život. Kuřák si svým zlozvykem zkracuje život přibližně o 15 let. Prudký nárůst autoimunitních onemocnění a alergií ve 20. a 21. století má, mimo jiné, souvislost právě s kouřením. Kombinace kouření a hormonální antikoncepce u žen výrazně zvyšuje výskyt tromboembolických onemocnění. Jedná se o hlubokou žilní trombózu, plicní embolii, cévní mozkovou příhodu, které již nejsou výjimkou ani u mladých dívek. Kouření může způsobit snížení plodnosti u žen a impotenci u mužů. Za zmínku ještě stojí negativní vliv na kožní onemocnění a kvalitu pleti.
Kuřák si také často neuvědomuje, že kouření představuje nebezpečí nejen pro něj, ale i pro jeho okolí kvůli vlivu pasivního kouření. Již delší dobu víme, že pasivní kouření má stejný vliv na organizmus jako kouření aktivní. Nejhorší důsledky má aktivní i pasivní koření v průběhu těhotenství, kdy matka přímo poškozuje své ještě nenarozené dítě. Novorozenci matek kuřaček mají nižší porodní váhu, vyšší procento porodních i poporodních komplikací. Riziko samovolného potratu je zvýšeno o 50 %. Stejně tak i perinatální úmrtnost, tedy úmrtí plodu či novorozence v rozmezí mezi 20. týdnem těhotenství až po 28. den po porodu. Po narození se mohou objevit projevy abstinenčního syndromu a děti jsou vystaveny 2,5–3,5krát vyššímu riziku syndromu náhlého úmrtí kojence.
I dosud „zdravý“ kuřák má již prokazatelné odchylky v imunitních reakcích, snadněji podléhá běžným infekcím, které u něj mají závažnější a delší průběh. U kuřáků je také horší hojení ran, komplikovanější průběh operací a zejména ukončování a probouzení z anestézie. Větší výskyt pooperačních komplikací prodlužuje i dobu rekonvalescence. Vzhledem k množství plánovaných operací v současné době je tato rizikovost velmi významná. Kuřákům se doporučuje minimálně dva měsíce před plánovanou operací nekouřit.

Mýty a legendy
V povědomí lidí existuje řada zažitých stereotypů a pověr, kterými si kuřáci svou závislost brání a posilují. S výroky typu „v dnešním špatném životním prostředí už je jedno, jestli kouřím nebo ne“ rozhodně nelze souhlasit. Víme a máme dokázáno, že kouření je významným rizikovým faktorem mnoha onemocnění a je jedno, zda kuřák žije uprostřed velkoměsta nebo na samotě u lesa.
Kuřáci si často myslí, že kouření lehkých (light) cigaret je méně škodlivé. Opak je pravdou, zvyšuje se riziko agresivnějších forem rakoviny plic. Mýtus o vysoké ceně cigaret, která udržuje kuřáky v konzumaci při zemi, také není pravdivý. Cigarety v současné době nejsou dražší než v minulosti. Za dnešní průměrný plat lze koupit dvakrát více krabiček cigaret než před patnácti lety, tj. cigarety jsou o polovinu levnější.
Někteří kuřáci argumentují tím, že nechtějí přestat kouřit kvůli následnému zvý­šení hmotnosti. Nárůst hmotnosti mů­že být dán více fakto­ry a mírným omezením přísunu energie v potravě mu lze zabránit.

Možnosti léčby
Většina kuřáků se snaží přestat kouřit bez cizí pomoci. Ale vzhledem k tomu, že se de facto jedná o zá­vislost na droze, je pro­cento úspěšnosti velmi malé. Roční procen­to úspěšnosti v populaci je zhruba 2 %. Nepříznivou roli hraje snadná dostupnost tabákových výrobků v každodenním životě, postoj společnosti ke kouření, stálá možnost reklamy atd. I když v současné době již nelze mluvit o neinformovanosti obyvatel a rizicích kouření.
Závislost na tabáku má dvě složky – psychosociální a fyzickou závislost. Při odvykání potřebujeme ovlivňovat obě tyto složky. Součástí léčby je tedy motivace pacienta, psychoterapie a farmakoterapie. Kombinací těchto metod lze zvýšit úspěšnost v odvykání kouření na 25 %. Nejdůležitější je motivace kuřáka přestat kouřit. Pokud pacient není vnitřně plně rozhodnut s kouřením přestat, léčba pozbývá jakéhokoli efektu. Mezi farmakoterapii řadíme volně prodejné přípravky obsahující nikotin a léky vázané na lékařský předpis. Na léčbu závislosti na tabáku se specializují odborná centra, většinou přidružená k fakultním nemocnicím. V současné době nabízí také většina zdravotních pojišťoven příspěvky na odvykání kouření, dvojnásobně vyšší jsou v případě těhotných kuřaček.
Závislost začíná nejčastěji v mládí. Na­učené chování spojené se společenskými stereotypy se díky rychlému rozvoji fyzické závislosti pevně fixuje. Vzhledem k silnému tlaku vrstevníků jsou právě děti nejrizikovější skupinou. Když vidíme, jak obtížná a nákladná je léčba závislostí, je jasné, že nejúčinnější opatření je prevence. Je to naše investice do budoucnosti. Preventivní přístup může snížit výskyt nemocí spojených s kouřením již za 30 let.

MUDr. Karolína Perničková

Vademecum zdraví Jaro 2009