Žáha (pyróza) je palčivý pocit v nadbřišku často vyzařující vzhůru do hrudníku. Občas jej pocítí velká část populace. Denně nebo téměř denně asi u 10–25 %, samostatně nebo ve spojení s jinými trávicími příznaky.
Je to jedna z nejčastějších obtíží běžného života, v současné době patří mezi nejsledovanější příznaky v lékařské praxi i ve výzkumu. V tomto článku se pokusíme shrnout základní poznatky o příčinách a léčbě těchto zažívacích problémů.
Žaludeční šťávy dráždí
Hlavní příčinou pálení žáhy je, že obsah žaludku vystříkne zpět do jícnu a podráždí jeho sliznici nezvyklou na kyselý obsah. Tomuto zpětnému pohybu se říká reflux a je to jev zčásti normální, zčásti chorobný. Normální je u kojenců, kteří nemají ještě vyvinutý svěračový mechanizmus, který reguluje pohyb obsahu mezi jícnem a žaludkem. Proto se kojenci při a po kojení kladou do šikmé nebo svislé polohy, aby se obsah shromáždil v dolní části žaludku a vzduch spolykaný s jídlem se odříhl. Asi po prvním roce života sice svěračový mechanizmus mezi jícnem a žaludkem už existuje, avšak průchod oběma směry je zachován i v dospělosti, kdy se ze žaludku vypuzuje vzduch při říhání a obsah při zvracení. K refluxu obsahu občas dochází i u zdravých lidí a není to vždy provázeno pálením žáhy, neboť jícen disponuje ochrannými mechanizmy, které dráždivý vliv žaludeční šťávy zneškodňují. Je to tzv. očišťovací schopnost, jednak neutralizačním vlivem slin, jednak pohybem jícnu způsobujícím spláchnutí obsahu zpět do žaludku. Proto občasný krátký reflux nevyvolává obtíže ani nemá chorobné následky.
Reflux a další příčiny
Tato situace se mění, je-li reflux častý a intenzivní, a když ochranné mechanizmy selhávají. Vzniká nemoc označovaná jako refluxní nemoc jícnu. Jícnová sliznice se podráždí a zanítí, a tak může vzniknout zánět označovaný jako refluxní zánět jícnu (refluxní ezofagitida). Ta může mít závažné následky – krvácení, vřed, nádor – naštěstí nepříliš časté. Avšak ne každé pálení žáhy je skutečnou refluxní nemocí. Stejný pocit může být vyvolán i jinak než refluxem – nesouhrou činnosti jícnu a jeho svěračů v rámci funkčních poruch hybnosti, nemožností odříhnout spolykaný vzduch a zvětšením žaludeční bubliny, nesnášenlivostí nějaké potraviny, pokrmu nebo koření. Zde se obyčejně vyskytuje spolu s jinými trávicími (tzv. dyspeptickými) obtížemi – tlakem a pocitem plnosti, předčasnou sytostí aj. Taková porucha se označuje jako funkční pyróza a počítá se mezi tzv. funkční trávicí poruchy. Bývá zde výraznější závislost na dietě, vyskytuje se zvláště po přehřívaných tucích (jíška), připálené cibulce, kynutých těstech, česneku, dráždivých kořeních, alkoholu a destilátech a jiných pokrmech a nápojích. Na rozdíl od refluxní nemoci, kde příčinou žáhy je reflux, bývá vyvolávajícím faktorem dieta a někdy i emoce, například při jídle ve spěchu, stresu či rozčílení.
Kdy navštívit lékaře
Žáha se z různých příčin občas vyskytne téměř u každého a takovou vzácnou příhodu většina zdravých osob neregistruje jako nemoc. Nemocí se stává tehdy, je-li častá, vyskytuje se denně a obtěžuje-li postiženého tak, že se odhodlá vyhledat pomoc. Prvním úkolem lékaře je vyslechnout nemocného a zhodnotit jeho výpověď. Pro příznak, který se v odborném jazyce označuje jako žáha, nemocní užívají i jiná označení – pal, pálení, palčivost, „jako oheň“, bolest. Tento popis i další okolnosti jeho výskytu – závislost na jídle, stravě, tělesné poloze, denní době, aj. – jsou významné pro objasnění příčiny a způsobu léčení. Proto je nezbytné, aby lékař nemocného nejdříve vyslechl a pak teprve určil, jak dále postupovat. Pro refluxní nemoc svědčí, mají-li obtíže typický obraz závislý na tělesné poloze a nitrobřišním tlaku. Palčivý pocit vzniká nebo se zhoršuje v poloze vleže nebo hlavou dolů, např. v noci, při zvýšení břišního tlaku, např. při tlačení, zvedání břemen, nošení těžkých předmětů před břichem, při zavazování boty v předklonu. Někdy přitom vystříkne kyselý nebo hořký žaludeční obsah až do úst (regurgitace, říhání s příchutí). Jsou-li takové obtíže časté nebo stálé, je namístě podrobnější vyšetření různými metodami, z nichž na prvním místě je endoskopie. Hlavním úkolem endoskopického vyšetření je zjistit eventuální zánět a jeho následky a rozlišit mezi refluxní nemocíbez ezofagitidya refluxní nemocí s ezofagitidou. Při zánětu je pochopitelně stav závažnější a léčení naléhavější. Je však důležité vědět, že není přímá úměrnost mezi intenzitou žáhy a stupněm zánětu.
Léčba
Cílem léčby je pokud možno odstranit příčinu. Logická a účinná terapie existuje u refluxní nemoci, kde dobře známým patogenním faktorem je gastro-ezofageální reflux a dráždivý vliv žaludeční kyseliny. Dříve byly k dispozici hlavně manévry bránící refluxu, tj. varovat se horizontální polohy a zvýšení břišního tlaku při ohýbání, zvedání břemen apod. To patří i dnes k základnímu léčení. Avšak moderní medicina má nové a velmi účinné prostředky – antisekreční léky a antirefluxní endoskopické nebo operační léčení. Dramatickou změnu přinesl zvláště objev moderních antisekrečních léků – antagonistů H2 receptorů a inhibitorů protonové pumpy, jež potlačují účinek kyseliny solné, resp. zabraňují její tvorbě. Problém je v tom, že je třeba tyto léky brát trvale. Ačkoli většina studií neprokázala, že by jejich dlouhodobé užívání bylo zdraví škodlivé, nemůže trvalá nepřítomnost kyseliny solné zůstat bez následků. Tato kyselina není sice k životu nezbytná, ale účastní se na trávení a její dlouhodobý deficit se může projevit poruchou vstřebávání důležitých působků a jiných významných funkcí. Alternativou jsou antirefluxní operace – endoskopické nebo chirurgické, které sice potlačují reflux, ale mívají zase jiné nepříjemné následky. Oba přístupy jsou účinné, ale nesmí se jimi plýtvat. Existují doporučení, aby lékem první volby byly u každé žáhy uvedené antisekreční léky. V praxi je to pohodlné, časově úsporné a výsledek je dobrý nebo uspokojivý více než u poloviny nemocných. Jsou to jednak nemocní s typickou refluxní nemocí, jednak placeboreaktoři, u nichž je příznivý účinek sugestivní a přechodný. Zbývá však 20–40 % ostatních, u nichž je výsledek neuspokojivý. Jsou to jednak nemocní s funkční pyrózou, kteří na antisekreční léky nereagují a u nichž je třeba léčbu zaměřit jiným směrem, jednak nemocní s tzv. refrakterní refluxní nemocí, kde se selhání léčby nezdaří vysvětlit.
Další možnosti
Mnoho nemocných s funkční pyrózou se zlepší po úpravě diety a životosprávy a podání léků chránících sliznici a absorbujících dráždivé látky. Účinné jsou
přirozené tuky – máslo, olej – které pokryjí sliznici jícnu ochrannou vrstvou a potlačí sekreci žaludeční kyseliny. Některým nemocným pomáhají šumivé nápoje – sodovka, minerálky, cola, pivo, po nichž si nemocný odříhne. Jiným zase různá antacida a léky adsorbující jako živočišné uhlí, smektit nebo eukinetika upravující abnormální hybnost.
Závěrem je třeba zdůraznit, že nemocných s pálením žáhy je příliš mnoho, než aby bylo možno všechny vyšetřit náročnými metodami. Ale lékař je musí vyslechnout a snažit se zjistit, o jaký typ poruchy jde, které nemocné je nutno podrobněji vyšetřit a léčit speciálními léky a metodami.
Prof. MUDr. Zdeněk Mařatka, DrSc.
Vademecum zdraví Léto 2009
