Všechny buňky v lidském těle nejsou stejně staré. Mnohé vznikly teprve před rokem, jiné před týdnem či dokonce před hodinou. Vědci už dlouho marně toužili zjistit stáří buněk v jednotlivých částech lidského těla. Nyní se to podařilo švédsko-americkému týmu vědců vedenému Jonasem Frisenem ze stockholmské Karolinska Institutet. Využili k tomu testů atomových bomb z počátku šedesátých let. V těchto letech se v atmosféře prudce zvýšil výskyt mnoha radioaktivních izotopů. Platilo to i o uhlíku C14 jehož koncentrace v následujících desetiletích po zákazu testů opět prudce poklesla. Vědci se proto podívali na obsah uhlíku C14 ve vzorcích tkání odebraných posmrtně z těl Å védů, kteří se narodili před a po zahájení nadzemních atomových výbuchů. Vycházeli z předpokladu, že člověk narozený na vrcholu tak zvaných atomových let má nejvíce izotopu C14 v nejstarších buňkách. Čím jsou jeho buňky mladší, tím méně izotopu při vzniku nabraly. Na základě této analýzy zjistili, že nejstarší buňky v těle jsou neurony mozkové kůry. Buňky v jiných částech mozku, například v centru paměti se poměrně rychle obnovují. Frisenův tým přesto prokázal, že nám většina mozku slouží v prakticky nezměněné podobě po celý život. Podstatně mladší jsou však buňky v jiných částech těla. Například střevo třicátníka je tvořeno buňkami starými v průměru deset let. Čtyřicet procent střeva však tvoří buňky sliznice, jež nežijí déle než pět dnů. Krvinky obvykle nejsou starší než pár týdnů. Svalové buňky se dožívají v průměru patnácti let. red

Vademecum zdraví Zima 2005