Kojeneckýústav v KrčiKojenecký ústav – Dětské centrum při Fakultní Thomayerově nemocnici v Praze – poskytuje miminkům a opuštěným dětem azyl už dlouhé desítky let. Má velmi zajímavou minulost ale i přítomnost. Jedním z nejslavněších miminek ústavu byl i Vendelín Čtvrtek, nalezený před dvěma lety v kontejneru. O měsíc později již putoval do nové milující adoptivní rodiny. Centrum sídlí v krásné a historicky cenné budově kousek od Krčského lesa. Původně šlo o soukromé sanatorium MUDr. Jana Šimsy pro nervově choré, později pozemky i s budovami odkoupil stát, aby zde za iniciace Spolku Československé ochrany matek a dětí založil útulek. Tak vznikl v listopadu roku 1922 první kojenecký ústav v Československu.

Velkolepý projekt
V jeho čele stál MUDr. Quido Mann, který měl na starosti sedm pavilonů v areálu o rozloze pěti hektarů. V ústavu bylo umístěno až 90 dětí a bylo zde i 45 míst pro rodičky. Samozřejmostí byla bezplatná lůžka vyčleněná pro opuštěné kojící matky. Ostatní maminky se zde učily jak správně pečovat o své ratolesti. Kojenecký ústav ovšem nebyl jen útulkem pro opuštěné děti, ale i ozdravovnou pro děti s TBC. V jiném pavilonu sídlila mateřská škola, internát pro sestry a dětská poradna. Ústav měl i vlastní laboratoř pro různé druhy vyšetření, RTG, přístroj pro světloléčbu a elektroléčbu, operační sál, mléčnou kuchyni a další potřebné zázemí. Chirurgové zde prováděli mnoho specializovaných zákroků např. plastiky srůstu prstů, operace pupeční kýly, operace rozštěpů rtů, čelisti a patra apod.

Škola sester
Rok po vzniku ústavu zahájila činnost Škola péče o matku a dítě, která školila zdravotní sestry v oboru. Studium zpočátku probíhalo jeden rok, později byly zavedeny půlroční kurzy. Navštěvovaly je ženy od 18 do 45 let, které předtím absolvovaly měšťanskou školu. Za třicet let působení prošlo školou na dva tisíce kvalifikovaných sester. V 50. letech 20. století se z rozvinutého zařízení stal kojenecký ústav. Nemocnic s pediatrickými odděleními bylo už dostatek, a tak se Krč začala specializovat pouze na péči o děti v kojeneckém a batolecím věku, které opustili jejich rodiče. Později se služby rozšířily i o péči o postižené děti, dnes je jich v ústavu kolem 10–15 %. Většinou se jedná o klienty s kombinovaným postižením, tj. psychickým i fyzickým handicapem.

Další vývoj
Kojenecký ústav má kapacitu až 140 dětí a 11 lůžek pro kojící matky nebo osoby, kterým bude svěřena péče o děti. V převážné většině případů přijímá Krč děti a maminky s trvalým pobytem na území Prahy, v krajním případech ale lze udělat výjimku. Je to jediné zařízení v Praze, které se specializuje na péči o děti od novorozeneckého věku. Zaměstnanci se snaží, aby pobyt dětí byl jen dočasný a co nejkratší. Jde například o pomoc rodinám, které se ocitly v sociální tísni nebo o respitní péči, tedy pomoc osobám, které dlouhodobě pečují o těžce handicapovaného pacienta. Bohužel existují situace, kdy se pobyt kojence prodlouží, například v případě týrání dítěte nebo pokud je jeho rodič ve výkonu trestu.

Péče o matky
Ústav poskytuje azyl i kojícím a gravidním matkám, které nemohou nadále setrvávat ve svém domově. Důvody jsou různé: násilnický partner a akutní ohrožení z jeho strany, špatná sociální situace nebo rozhodnutí utajit těhotenství a porod před rodinou. Pobyt těchto žen je ale vždy krátkodobý, protože kapacity ústavu slouží především dětem. Pomoc zde najdou i nezletilé gravidní a kojící matky a dívky z diagnostických ústavů a dětských domovů, které nemají odpovídající a přátelské zázemí pro péči o své miminko. V Krči probíhají i výchovné pobyty pro nezkušené matky, které si zde osvojují a cvičí péči o děti. Podobné kurzy fungují i pro rodiče těžce handicapovaných dětí, adoptivní rodiče a pěstouny. Na žádost orgánů sociálně právní ochrany a dalších institucí zde poskytují pomoc a radu i matkám s psychiatrickou diagnózou a také ženám, které byly závislé na drogách.

Zázemí
O pohodlí dětí se stará na jedno sto zaměstnanců. V převážné většině jde o dětské sestry. Mezi další odborný personál patří pediatři, psycholožky, dietní a rehabilitační sestry, pomocný zdravotnický a technický personál a také sociální pracovnice. Mléčná kuchyně v areálu dodává kojeneckou a batolecí stravu i do nedaleké Fakultní Thomayerovy nemocnice. Už osm let je v rámci centra provozován i domov Radost pro děti od 1 roku do 3 let. Jeho kapacita je 14 osob a jsou zde umísťovány děti, které z různých důvodů nemají naději na brzký návrat domů nebo na umístění do náhradní rodiny. Ústav také spolupracuje s občanským sdružením Střep, které se soustřeďuje na pomoc dětem z disfunkčních rodin, a také se sdružením Sanarim, to se specializuje na matky při odvykací léčbě. Děti mají k dispozici i hipoterapii s koňmi, která probíhá ve spolupráci s akreditovaným centrem v Praze 8. Zaměstnanci navíc v roce 1994 založili nadační fond Dětský úsměv. Nyní probíhá transformace ústavu na Dětské centrum. To je provozováno jako zařízení rodinného typu, aby děti lépe vnímaly vztahy a principy společenského soužití. Každá sestra má na starosti maximálně pět dětí různého věku, které dobře zná. Jejich soužití jim poskytuje vědomí identity v rodině.

Potřeby dětí
Ročně do kojeneckého ústavu v Krči přichází 150–180 dětí a na 50 matek v nouzi. Většina dětí je přijímána na základě předběžného opatření vydaného soudem a i jejich další osud je na soudním rozhodnutí značně závislý. „Jsou to děti, které neměly nebo opakovaně nemají to štěstí vyrůstat v rodině nebo jejich rodina opakovaně selhává, a to i po návratu dítěte domů. Jsou zde však i děti milované a chtěné, které přišly na svět s určitou mírou rizika či handicapu a musejí se s tímto osudem vyrovnat,“ říká ředitelka Kojeneckého ústavu a Dětského centra MUDr. Jaroslava Lukešová a dodává: „Střetávají se zde světy chtěných a nechtěných dětí, utajovaných těhotenství, životních tajemství. A také opakovaně zraňované děti jejich vlastními rodiči.“ I přes takto složitou situaci svých klientů má Dětské centrum velmi dobré výsledky. Ročně se k adopci podaří předat okolo 60–80 dětí. Větší podíl mají mezinárodní adopce. Moderní doba ale s sebou přináší nové zkušenosti a problémy. Často se objevují opuštěné děti bezdomovců, děti běženců a cizinců nebo děti poznamenané drogovou anamnézou své matky. Naneštěstí jsou mnohem častější i případy dětí nakažených přenosnými pohlavními chorobami jako je HIV nebo syfilis.

Problematika adopce
V Praze každoročně požádá o adopci přes sto žadatelů, z čehož většinu tvoří manželské páry. Číslo se pravidelně zvyšuje. Žadatelé podstupují psychické a zdravotní testy a teprve poté jsou zařazeni do evidence vhodných osvojitelů nebo pěstounů. Součástí procesu je i pohovor. Rodiče musí dítěti poskytnout harmonické a stabilní prostředí.
Osvojování dětí je stále běh na dlouhou trať, adopce se mohou protáhnout na dlouhé měsíce až roky. „Některé děti by mohly do nových rodin odejít dříve, ale záleží na rychlosti rozhodnutí soudů, ne na nás,“ říká MUDr. Lukešová. Navíc náročnější žadatelé mohou díky svým požadavkům čekat i dva roky. Nejžádanější jsou samozřejmě děti zdravé mající dobrou sociální anamnézu. Na 80 % rodičů chce adoptovat dítě v co nejmladším věku, ideál­ně do 1 roku. Čeští náhradní rodiče jsou ale stále velmi konzervativní. Pouze třetině z nich by nevadilo adoptovat dítě asijských nebo afroamerických rodičů. Největší problém je pak s adopcí romských dětí nebo miminek částečně romského původu a také dětí handicapovaných. Za pětadvacet let provozu současného centra byly ale vráceny do ústavní péče jen tři děti, což je velký úspěch. Nutno dodat, že na vině byli především adoptivní rodiče, kteří péči o dítě nezvládali nebo jej vrátili na nátlak rodiny. Zaměstnanci však ve svém blahodárném úsilí nepolevují. „Všichni by měli dostat šanci prožít své dětství a dospívání kvalitně. Proto se snažíme, aby ono počáteční slůvko ne, bylo co nejrychleji a natrvalo nahrazeno slůvkem ano“, dodává Jaroslava Lukešová.

Irena Soukupová

Vademecum zdraví Podzim 2009