ChřipkaChřipka je váž­­né virové one­mocnění, kte­ré každoročně postihne 10–20 % světové populace. Průběh nemoci mohou ovlivnit i nepříjemné komplikace, v krajním případě mohou končit i smrtí. Podle odhadů Světové zdravotnické organi­zace nejméně 3–5 mi­lionů případů infekce probíhá pod velmi vážným klinickým obrazem a v průměru je evidováno cca 300 000 úmrtí. Lze se oprávněně domnívat, že tato čísla jsou spíše podhodnocena. Chřipková infekce se ve své klasické podobě vyznačuje typickou symptomatologií. Po krátké inkubaci (1–3 dny) začíná náhle vysokými horečkami, bolestmi hlavy, svalů a kloubů, objevuje se celková schvácenost. U dětí není zvláštností ani průjem a zvracení, zejména při infekci virem chřipky typu B. Kašel je spíše dráždivý a suchý jako projev tracheitidy. Rý­ma není typickým příznakem a pokud se rozvine, není klinicky nikterak výrazná. Při důsledném klidu na lůžku a vhodné symptomatické terapii dochází ke spontánnímu ústupu infekce zhruba do jednoho týdne, určitý únavový syndrom po přestálém onemocnění však může přetrvávat i několik týdnů. Většina infekcí proběhne touto klasickou nekomplikovanou formou, nicméně komplikace této infekce mohou být poměrně vážné.
Komplikace plicní: Bron­cho­pneumonie, pneumonie (se­kun­dární bakteriální); Strep­tococu pneumoniae, Staphyloco­cus aureus, Haemophilus influenzae; primární chřipková pneu­monie. Komplikace mimoplicní: Otitis media, sinusitida, rhabdomyolýza, meningoencephalitida, zánět srdečního svalu a další.

Základní komplikace
Nejčastější jsou samozřej­mě komplikace plicní, přede­vším bakteriální (bronchopneu­monie, pneumonie), u kterých je již indikována antibiotická terapie. Primární virová pneumonie je i v dnešní době velmi vážný a život ohrožující stav, který se však vyznaču­je poměrně řídkou frekvencí výsky­tu. Mezi nejčastější mimoplic­ní komplikace patří sinusitis a u dětí otitis media. Tyto stavy jsou dobře léčebně ovlivnitelné a samy o sobě nepředstavují vážné ohrožení pacienta. Mezi méně časté, zato však velmi vážné, obecně patří především komplikace neurologické a kardiologické. Postih centrálního nervového systému v souvislosti s chřipkou představuje různé syndromy, jejichž frekvence je vyšší spíše v dětském věku.

Encefalitida a encefalopatie
Hlavní klinické entity představuje encefalitida nebo encefalopatie. Tzv. Reyův syndrom a akutní nekrotizující encefalopatie představují specifické formy encefalopatií s vysokou úmrtností. Méně často jsou diagnostikovány myelitidy a syndrom Guillain-Barre.
Reyův syndrom (poprvé popsaný v roce 1963) je vážná komplikace chřipky především u dětí (maximum výskytu je mezi 5–14 rokem), a to zejména v souvislosti s indikací kyseliny acetylsalicylové v rámci antipyretické léčby. Vyznačuje se náhlým začátkem – zvracením, křečemi, otokem mozku a rozvojem hepatopatie (jaterního onemocnění). Vzhledem k výraznému omezení salicylátů při léčbě chřipky došlo během posledních dvaceti let k významnému poklesu incidence tohoto vážného stavu (virus chřipky však není jediným, který jej může navodit). Encefalitida/encefalopatie se rozvíjí asi týden po prvních příznacích chřipkové infekce. Prvními symptomy jsou zpravidla vysoká či opět stoupající horečka a zastřené vědomí. Postupně se mohou rozvíjet různé projevy ložiskového postižení: parézy, afázie, choreoathetosa atd.

Problémy kardio-vaskulárního systému
Skutečnost, že chřipkový virus může napadat i kardio­vaskulární systém, je znám velmi dlouho, poprvé na sebe tyto komplikace upoutaly pozornost při pandemii v letech 1889–1890. Rovněž při pandemii známé Španělské chřipky se u pacientů popisovala hypotenze, relativní bradykardie či perikarditida. Při pitvách byly na srdečním svalu patrné různé formy hemoragií, stejně jako dilatace srdce.
Současné diagnostické me­tody umožňují samozřejmě daleko detailnější sledování. Různé abnormality EKG křivky či biochemických markrů mohou být evidovány u řa­dy pacientů s chřipkou, ale často i u těch, kteří žádnou specifickou symptomatologii ukazující na postih kardiovaskulárního aparátu nevykazují. Chřipkový virus typu A i B může být především původcem myoperikarditidy, která je nejvážnější formou kardiovaskulární komplikace chřipky. Chřipková infekce samozřejmě může evokovat exacerbaci již existujícího kardiálního onemocnění. Poměrně vzácnou komplikací chřipky mů­že být myositis (zánět svalu) s ná­slednou myglobinurií. K roz­voji tohoto stavu dochází spíše ve fázi ústupu akutní fáze chřipkové infekce. Myoglobinurie či disseminovaná intravas­ku­lární koagulace (rovněž možná komplikace chřipky) mohou pak vést k selhávání ledvin.

Další vzácné komplikace
Ačkoliv různé gastrointestinální příznaky (nausea, zvracení, průjem, bolesti břicha) mohou chřipku celkem běžně doprovázet, může být výjimečně evidována i hematemesa (zvracení krve), meléna či krev ve stolici stejně jako akutní eroze žaludeční sliznice. Oftalmologické komplikace jsou rovněž vzácné, nicméně je známo, že zejména subtyp H7N7 může být původcem zánětu očních spojivek, což bylo doloženo při epizoociích doprovázených lidskými infekcemi způsobenými tímto subtypem v Holandsku v roce 2003. Byly popsány i submakulární hemoragie a „chřipková“ retinitis. Akutní psychotický stav byl výjimečně popsán u nemocných chřipkou v intervalu 2–10 dní od začátku infekce jako manifestace encefalitidy nebo imunitně zprostředkované parainfekční encefalitidy. Výčet komplikací chřipky je patrně ještě delší, a ačkoliv řada uvedených komplikací je poměrně vzácných, právě jejich klinická závažnost opět dokládá, jak je důležitá prevence této infekce. Očkovaní jako specifická forma prevence je v ČR dobře dostupná i zájemcům mimo rizikové skupiny. Nejvhodnější dobou pro preventivní vakcinaci jsou podzimní měsíce.

MUDr. Martina Havlíčková, CSc, Státní zdravotní ústav

Vademecum zdraví Zima 2008