Zdravý životní stylArytmie
Arytmie je lékařský termín pro poruchy srdečního rytmu, kdy srdce tepe pomalu nebo rychle, případně nepravidelně. Když je srdeční akce pomalá, hovoříme o bradykardii a příčinou bývá pomalá tvorba elektrických vzruchů v síních nebo porucha jejich šíření ze síní do srdečních komor. Obvyklými příznaky bývají únavnost, točení hlavy nebo i krátké bezvědomí. Diagnóza se obvykle stanoví vyšetřením EKG.
Častější jsou však případy, kdy je srdeční akce rychlejší než obvykle a pacientovi činí obtíže. Tehdy hovoříme o tachykardii (nebo tachyarytmii). Typickými příznaky bývají pocity bušení srdce (nebo v krku), někdy spojené se slabostí, únavností nebo pocitem krátkého dechu. U závažných tachyarytmií může dojít až ke ztrátě vědomí nebo k srdeční zástavě. O srdeční zástavě mluvíme tehdy, kdy srdce přestane čerpat krev, protože se úplně zastaví (asystolie), nebo (a to mnohem častěji) v případě, kdy vznikne fibrilace komor (tehdy se srdce sice chvěje, ale není schopno čerpat krev). Subjektivní vnímání tachyarytmií je rozdílné. Zcela neškodné arytmie mohou někdy činit velké potíže a naopak, arytmie ohrožující pacienta na životě nemusí být nemocným příliš vnímány. Proto je důležitým krokem v diagnostice opět EKG vyšetření. Dnes existuje celá řada záznamníků EKG, které mohou zaznamenávat křivku EKG i po dobu několik dní. Dokonce máme k dispozici miniaturní záznamník, který se naimplantuje pod kůži na hrudník a může zaznamenat EKG křivku při potížích i po dobu mnoha měsíců.
Arytmie se vyskytují velmi často i u zdravého srdce a nejsou tedy nutně příznakem závažného srdečního onemocnění. Někteří z nás mají například někde v srdeční svalovině ložisko buněk, které vytvářejí elektrické impulzy nezávisle na normální aktivaci srdce. Odstranění takového ložiska přináší úplné uzdravení. Jiní se narodí s nadbytečným elektrickým spojením mezi síněmi a komorami v podobě drobného proužku srdeční svaloviny (přídatná dráha). Tento elektrický zkrat v srdci vytváří podmínky pro to, aby za určitých okolností začal elektrický vzruch kroužit mezi komorami a síněmi a výsledkem je opět bušení srdce nebo jiné potíže. Odstranění zmíněného zkratu přináší vymizení potíží a úplné uzdravení. Na druhé straně existují arytmie, které provázejí závažná srdeční onemocnění. Příkladem mohou být život ohrožující komorové tachykardie, které vycházejí z jizvy po infarktu myokardu. Tam často závisí prognóza pacienta na závažnosti základního onemocnění.
U bradykardií je jednou z možností léčby implantace kardiostimulátoru. Moderní kar­dio­stimulátory dovolují přizpůsobit srdeční akci potřebám organismu a napodobují tak velmi dobře porušenou funkci srdce. Vydrží v provozu několik let (okolo 6 roků) a v případě postupného vybití baterií je nutné přístroj vyměnit. Léčení tachyarytmií je mnohem složitější. V případě některých arytmií zabírají u velké části nemocných účinné léky (antiarytmika). Příkladem je arytmie zvaná fibrilace síní. Řadu ostatních arytmií lze odstranit metodou tzv. katetrizační ablace. V takovém případě se do srdce zavedou tenké katetry, které dokáží snímat elektrické signály a současně srdce stimulovat z různých míst. Po zjištění původu arytmie se toto místo spálí pomocí vysokofrekvenčního elektrického proudu, který se aplikuje jedním ze speciálních katetrů. Nově se tato metoda uplatňuje i při léčbě fibrilace síní v případech, kdy selhávají léky. U komorových arytmií, které mohou člověka ohrožovat na životě, se nyní implantují speciální přístroje podobné větším kardiostimulátorům, které snímají elektrickou činnost srdce, a v případě záchytu život ohrožující arytmie podají výboj elektrického proudu a arytmii zruší. Nazývají se odborně kardiovertery-defibrilátory a mnoho nemocných vděčí za záchranu svého života právě těmto malým pomocníkům. Jeden takový přístroj stojí okolo jednoho miliónu korun. Méně často může být arytmie léčena chirurgickou cestou.

Chlopenní vady
Srdce každého z nás pracuje jako soustava pump, které čerpají krev. K tomu je vybaveno i srdečními chlopněmi, které fungují jako ventily. Porucha funkce chlopní vede k významnému narušení čerpací funkce srdce a nakonec i k jeho selhání. Taková porucha může být vrozená (vrozené zúžení chlopně), nebo mohou chlopně onemocnět v průběhu života. Jednou z příčin bývala revmatická horečka, nyní jde spíše o postižení z opotřebování, které se projevuje ve vyšším věku. Jindy může být chlopeň postižena akutním zánětem, kdy dochází k odtržení chlopně a okamžité ztrátě její funkce. Poruchy funkce chlopní (chlopenní vady) mají proto různé příznaky, obvykle zadýchávání při námaze, bolest na prsou nebo náhlé ztráty vědomí. V případě infekčního onemocnění chlopně (infekční endokarditida) může být hlavním příznakem postupné slábnutí, mírně zvýšené teploty a únavnost. Při akutnějším průběhu se naopak objevují horečky a rychlé zhoršení celkového stavu. Hlavní vyšetřovací metodou chlopenních vad je v současnosti echokardiografie (tj. ultrazvukové vyšetření srdce). Ta dovede posoudit stupeň zúžení nebo nedomykavosti chlopně, případně ověřit podezření na infekci chlopně. V některých případech lze chlopenní vady léčit katetrizační cestou (např. roztažením zúžené mitrální chlopně), ale hlavní doménou léčby zůstává srdeční chirurgie. Postiženou chlopeň je někdy možno „opravit“ (plastika chlopně), častěji ale nahradit chlopní umělou (náhrada chlopně). Tato operace odstraní chorobné příznaky a zlepší prognózu většiny nemocných, přičemž některá omezení přetrvávají. Pacienti mají například vyšší riziko, že se v místě našití umělé chlopně může uchytit infekce. Musí proto brát antibiotika i před výkony, jako je vytržení zubu apod. Dále jim musí být podávány léky proti srážení krve, aby nedošlo na umělé chlopni ke vzniku sraženin.

Kardiomyopatie a srdeční nádory
Srdce může trpět i tzv. kardiomyopatií. Jde o různé typy postižení, kdy je buď zasažena čerpací funkce srdce nebo je srdce v důsledku změn své stavby ohroženo závažnými arytmiemi. Vzácně se může v srdci vyskytnout i srdeční nádor. Častěji jde o nádory, které jsou benigní (tj. nevytvářejí metastázy a nevedou k úmrtí jako jiné formy rakoviny). Svým umístěním v srdci však mohou významně narušovat jeho funkci. Příznaky těchto vzácnějších postižení proto bývají různé: od slabosti a únavnosti přes zadýchávání až po bušení srdce nebo dokonce srdeční zástavu při fibrilaci komor. Diagnózu lze v mnoha případech určit opět kvalitním echokardiografickým vyšetřením, případně vyšetřením pomocí CT nebo magnetické rezonance. Léčba se liší podle typu onemocnění. U srdečních nádorů je nutné odstranění chirurgickou cestou.

Plicní arteriální hypertenze
Relativně malé procento nemocných trpí vzácnou chorobou, která se odborně nazývá plicní arteriální hypertenze (tj. zvýšený krevní tlak v plicních tepnách).
Někdy jde o vrozenou poruchu, jindy toto onemocnění provázejí další choroby (například sklerodermie), nebo je důsledkem opakovaných plicních embolií. Zvýšený tlak v plicních tepnách zatěžuje pravou srdeční komoru, která nakonec začne selhávat a není schopna čerpat krev přicházející z žil do plic. Příznaky jsou často zpočátku lehké a netypické a lze je zaměnit za projevy jiného onemocnění srdce a plic. Typickým příznakem je únavnost a zadýchávání, provázené obvykle i určitým stupněm zmodrání rtů a sliznic. Později se objevují otoky nohou nebo tlakové bolesti na prsou. Podezření na toto onemocnění lze vyslovit na základě echokard­iografického vyšetření srdce a snímku srdce a plic. Nemocní s podezřením na plicní hypertenzi by měli být poté vyšetřeni v jednom ze dvou specializovaných center v ČR. Jedině tak je možné zahájit účinnou léčbu. Díky novým poznatkům o vývoji tohoto onemocnění totiž došlo v posledních letech k rozšíření léčebných možností. Podávají se moderní léky, které snižují krevní tlak v plicních cévách a zabraňují jejich přestavbě. Dále je nutné podávat léky proti srážení krve. Ve výjimečných případech, kdy je příčinou opakovaná plicní embolizace, je možné „vyčistit“ postižené plicní cévy operační cestou (plicní endarterektomie).

Prof . MUDr. Josef Kautzner, CSc., MUDr. Tomáš Marek, CSc., MUDr. Hikmet Al-Hiti

Vademecum zdraví Léto 2006