Pohlavní chorobyMorová rána, trest boží. I tak je možné nahlížet na nemoci, které však nebyly seslány z nebe, ale jako infekční se šíří řetězovou reakcí při intimním kontaktu.

Co jsou to pohlavní nemoci?
Nejstarší zprávy o pohlavních nemocech pocházejí z doby před pěti tisíci lety. Celá staletí však trvalo, než se zpřesnil pojem přenosné nákazy, a dá se jen obtížně zjistit, kdy se člověk naučil rozeznávat sexuálně přenosné choroby jako takové. Vývojem poznání se zjistilo, že původců pohlavních onemocnění je mnoho. Nověji se hovoří o sexuálně přenosných infekcích (STI), neboť nemusí být vždy vyjádřen klinický obraz choroby a je zjištěn pouze původce. Å íří se převážně pohlavním stykem a podle původce onemocnění jsou způsobeny celou řadou bakterií, virů, prvoků, kvasinek, parazitů i červů.
Pohlavní nemoci jsou choroby sociální a jejich výskyt je zčásti indikátorem společenských sociologicko-psychologických a výchovných jevů. Zvyšující se počet těchto chorob ve společnosti vzbuzuje obavy ze zanedbané sexuální výchovy, bariérové antikoncepce, pokřiveného žebříčku hodnot (láska kontra sex) a podobně. Pohlavní choroby proto v sobě skrývají nejen zdravotní problém, ale mnohdy i tíživý pocit viny, zklamání z partnerských vztahů a strachu ze společenské degradace.
Naštěstí se zlepšuje identifikace těchto nemocí, patrný je pokrok v diagnostice a léčbě. Lidské chování je však ovlivnitelné obtížně. Promiskuita, nechráněné, náhodné styky, migrace obyvatel, cestování, komerční sex, alkohol, drogy, chudoba, to vše je živnou půdou pro šíření těchto nemocí.

Léčba
Léčba a péče o klasické pohlavní choroby náleží dermatovenerologovi. Infekcionisté se starají o HIV nemocné. Jinak funguje úzká interdisciplinární spolupráce s příbuznými obory: infekcionisty, urology, gynekology, pediatry, internisty, neurology apod.
Stát se snaží omezit výskyt pohlavních chorob legislativními opatřeními. Pacienti podléhají povinnému hlášení, evidenci, depistážnímu šetření a dispenzarizaci. Hygienická služba společně s venerology vykonává státní dozor a může prosazovat různá opatření i postihy týkající se nespolupracujících pacientů, ale i lékařů nerespektujících dané povinnosti. Nemocní pohlavními chorobami, ale i HIV/AIDS musejí být o chorobě poučeni, poučení podepíší, jsou povinni se léčit a absolvovat stanovená vyšetření a doporučení. Podezřelí z onemocnění nebo nákazy, rekonvalescenti po léčbě nebo ti, kdo měli kontakty s nemocným, se podrobí tzv. dispensární péči. Z evidence jsou vyřazeni až po absolvování předepsaného počtu vyšetření s negativním klinickým a laboratorním nálezem.
Základem úspěšné léčby je při zjištění choroby právě vyšetření kontaktů onemocnění (sexuálních partnerů), aby nedošlo k tzv. ping-pong nákaze a dalšímu šíření. Spolupracující pacienti pochopí, že se tato opatření dějí v jejich zájmu, aby nebyli poškozeni na zdraví.
Pokud by nemocný nedodržoval stanovená léčebná doporučení s nutnou sexuální abstinencí a někoho nakazil, mohl by být trestně odpovědný podle § 226 trestního zákoníku - ohrožování pohlavní nemocí. Výhodou pro pacienta či klienta je přímá návštěva u dermatovenerologa bez doporučení praktického lékaře. Na všechny tyto údaje existuje mezi zdravotnickým personálem a klientem závazná mlčenlivost.
Značná pozornost je věnována reprodukčnímu zdraví a přenosu infekce z těhotné matky na dítě. Některé choroby mají již od počátku systémový charakter - jako syfilis, kdy neléčená nebo nedostatečně léčená syfilis může být příčinou invalidity či úmrtí, vrozená syfilis má zase vliv na existenci potomstva (potraty, předčasné porody mrtvého či poškozeného dítěte), popřípadě vliv na kvalitu jeho života při přežití (hluchota, slepota, slabomyslnost apod.). Jiné infekce mají afinitu k jaterní tkáni, mozkové tkáni, pohybovému ústrojí. Infekce HIV svým vlivem na zhroucení imunitního systému vede k úmrtí.

Kapavčitá urethtritisKapavka
V roce 2006 bylo v Česku hlášeno 1098 případů kapavky, která je jednou z nejčastějších pohlavních chorob. Kapavka je bakteriální kontaktní hnisavé onemocnění, přenášené hlavně pohlavním stykem. Inkubační doba do rozvoje klinických příznaků je 3-6 dní (krajní 1-14 dní). Postihuje sliznici močopohlavního systému, konečníku, oropharyngu (krku), očních spojivek. Nedodržením hygieny může být potřísněnými prsty zanesena do spojivek i nosu. V očích vzniká zánět spojivek, vedoucí k zánětu rohovky, poškození, zvředovatění - slepotě. Toto onemocnění bylo v 19. století příčinou slepoty u více než poloviny všech nevidomých.
Občas krevním rozsevem působí metastatické projevy, může vyvolat onemocnění pohybového aparátu, osrdečníku, duhovky, mozkových plen či sepsi. Mimo typických akutních projevů jsou i bezpříznakové formy.
U ženy vzestup infekce z děložního hrdla na vejcovody, vaječníky a malou pánev způsobí komplikace, které mají vliv na reprodukční zdraví - dostavují se potraty, předčasné porody, mimoděložní těhotenství, neplodnost. U mužů kapavka může vést k zánětu prostaty, nadvarlat, v krajním případě až k neplodnosti. Kapavka se u mužů diagnostikuje snáze než u žen. Potíže mužů souvisejí s močovou trubicí, dostavuje se pálení, řezání při močení, hnisavý výtok.
Při postižení konečníku vznikajícím po análním styku nemusejí nastat vůbec žádné potíže, ale často se dostavuje slabý výtok, krvácení nebo bolest při stolici. Postižení nosohltanu - při orálním styku - nemusí provázet žádné potíže nebo jen lehké zarudnutí a bolest v krku. Zanesením potřísněnými prsty do oka dochází k hnisavým výtokům a zarudnutí spojivek s následným poškozením rohovky.
Diagnostika kapavky se opírá o klinické, laboratorní vyšetření - výtěry z močové trubice, děložního čípku, konečníku, spojivek, moče - s přesnou identifikací původce.
Léčení kapavky je povinné a probíhá ambulantně. Pouze komplikované či špatně léčitelné případy se léčí při hospitalizaci. Je třeba dodat, že kapavka je díky moderním lékům vždy léčitelná a vyléčitelná a uvedené komplikace nejsou příliš časté. Léčí se pomocí antibiotik či fluorochinolony, které se podávají buď jednorázově, či na několik dnů. K celkovému léčebnému režimu je nutná sexuální abstinence, omezení fyzické aktivity, nedráždivá dieta bez alkoholu a následné odborné sledování zánětlivých změn systémem povinných kontrolních vyšetření.

Tvrdý vřed - I. stadium syfilis na vnitřním listu předkožkySyfilis
V roce 2006 bylo v Česku hlášeno 502 onemocnění syfilis. Je to chronické, specifické bakteriální infekční onemocnění probíhající v několika vývojových fázích s postupným ústupem infekčnosti, sklonu k sebeohraničení a destrukci. Během svého průběhu může postihnout kterýkoli tělní orgán nebo i tkáň. Projevuje se pestrou škálou příznaků. Pro schopnost napodobovat různá onemocnění se pro syfilis traduje název „opice nemocí.“
Po infekčním kontaktu vzniká po inkubační době 10-90 dní (obvykle 3 týdny) první stadium choroby - nebolestivý tvrdý vřed. Po 1-2 týdnech následuje zduření spádových lymfatických uzlin. Přibližně v 9. týdnu po infekci následuje druhé stadium onemocnění, kdy je celý organizmus zaplaven bakteriemi a tělo reaguje celkovými příznaky, jako je bolest hlavy, svalů, kloubů, zvýšená teplota, únava a kožní a slizniční projevy - ve formě vyrážky, angína, chrapot apod. Po spontánním vyhojení těchto projevů u neléčené příjice do druhého roku je období časné latence a po druhém roce období pozdní latence. Pacienti jsou v této fázi zcela bez potíží. Třetí stadium se u neléčené choroby rozvine za několik let (5-30 let). Vede k poškození orgánů, nejčastěji kůže, centrálního nervového systému, míchy, srdce a velkých cév. Neléčená získaná syfilis vede k poškození zdraví, invaliditě, úmrtí.
Tvrdý vřed - I. stadium syfilis v koutku ústVrozená příjice - z neléčené těhotné matky se infekce přes placentu přenese na plod - může vést k potratům, předčasným porodům, úmrtí dítěte či jeho poškození. Preventivní opatření se týká gravidních žen, které se v prenatální poradně testují na syfilis (ale i na HIV), aby se v případě pozitivity mohly včas léčit a zamezilo se přenosu na plod. Při dodržení těchto pravidel se není čeho bát a narodí se zdravé dítě. Léčba je u časných infekčních forem zajištěna povinně při hospitalizaci. Lékem volby stále zůstává účinný penicilin v injekční formě. Další možností jsou cefalosporinová antibiotika.

MUDr. Věra Kaštánková

Vademecum zdraví Podzim 2008