Zubní nádoryNádorová onemocnění ústní dutiny, čelistí a přilehlých měkkých tkání tvoří významnou kapitolu oboru stomatologie a onkologie. Tato skutečnost je podmíněna jejich poměrně častým výskytem, pestrostí jejich klinických projevů, vlastnostmi těchto nádorů vzhledem k hostiteli a v neposlední řadě i rozmanitostí možných léčebných postupů.
Nepříznivou skutečností oboru orofaciální onkologie (tak se odborně nazývá medicínská specializace, která se problematikou nádorů ústní dutiny, čelistí a obličeje zabývá) zůstává vysoká úmrtnost spojená s jejich existencí, dále posun směrem k většímu výskytu zhoubných nádorů u mladších věkových skupin, jejich výraznější a stoupající výskyt nádorů u ženské populace a především pak narůstající výskyt nádorů s nepříznivými vlastnostmi (anatomická oblast jazyka a sliznice ústní spodiny). Za této situace zůstávají pravidla onkologické prevence a jejich důsledné naplňování v obecné zdravotnické praxi zatím jedinou možností, jak zásadně změnit a zlepšit výsledky směrem k úspěšnému a trvalému vyléčení. Je proto třeba stále pěstovat a zdůrazňovat nutnost onkologické ostražitosti a každý útvar podezřelý z nádorového bujení je zapotřebí co nejrychleji odhalit a racionálně léčit.
Dalším důležitým faktorem v orofaciální onkologii je skutečnost, že tyto nádory se vyskytují v kosmeticky značně exponované anatomické oblasti. Nutná radikální protinádorová léčba je v této oblasti vždy spojena se značnými ztrátami a poškozením tkání ústní dutiny, obličeje a krku, které jsou následně spojené s deformacemi a funkčními poruchami. Nové metody rekonstrukční chirurgie, účinná podpůrná a doplňková léčba a využívání všech možností rehabilitační péče u pacientů postižených nádorovou chorobou jsou důležitou součástí celkové péče.

Výskyt orofaciálních novotvarů
Výskyt zhoubných nádorů na celém světě stále mírně stoupá. Podle údajů Světové zdravotnické organizace onemocní zhoubným nádorem asi 30 % obyvatelstva naší planety a přes 20 % na následky nemoci umírá. V zemích s vysokým životním standardem zaujímají zhoubné novotvary druhé místo v příčinách úmrtnosti obyvatelstva. Podle předpovědí biologů dojde i v budoucích letech ještě k dalšímu zhoršování i již tak nepříznivé situace. Znepokojení vyvolávají i statisticko-epidemiologické studie, které se zabývají výskytem nádorů u dětí, neboť zhoubné nádory u dětí se již dostaly na druhé místo v pořadí dětské úmrtnosti za úrazy a otravy.
V onkologické literatuře, která pojednává o nádorech v oblasti úst a obličeje, se z pohledu onkologického nejvíce místa věnovalo karcinomům (ne zcela správně je tato skupina nádorů označována souhrnným označením rakovina). Karcinom orofaciální oblasti představuje podle většiny autorů 4–10 % všech zhoubných nádorů. Výskyt se vyznačuje rozdílností jak etnickou (rasovou), tak geografickou – např. statistiky z USA uvádějí 3% výskyt, v zemích západní Evropy se výskyt pohybuje v rozmezí 1–5 % (Anglie a Wales – 2 %, Francie – 4 %, Itálie – 3 %, Dánsko – 1,5 %, Švýcarsko – 2 %), v Austrálii a na Novém Zélandu – 2 %, na Nové Guineji – 17 %, v afrických státech ve 3 % u bílé populace a v 7 % u populace s černou barvou pleti, Japonsko uvádí 1 %, Čína – 5 %, Indonésie – 12 %, Bangladéš – 18 %. Srí Lanka – 31 %, Indie – 47 %. Výskyt zhoubných nádorů orofaciální oblasti v České republice činí 3–5 % z celkového počtu nově hlášených nádorů (pozn. roční výskyt zhoubných nádorů v ČR činí asi 60 000 lidí, číslo hlášených zhoubných nádorů orofaciální oblasti se tedy pohybuje kolem dvou tisíc nově hlášených zhoubných nádorů ročně).

Co je to karcinom (rakovina)?
Etymologie slova pochází z řečtiny, kdy karcinos znamená rak, onkos pak krab (z tohoto potom vyplývá pojmenování onkologie jako medicínského vědního oboru, který zkoumá vznik a vývoj nádorů, zabývá se jejich diagnostikou a léčením). Rakovina je onemocnění staré miliony let, nádory na kostech jsou pozorovány již na kostrách dinosaurů, na egyptských mumiích byly nalezeny nádory močového měchýře a kostí. Rakovina je skupinou chorob, v současné době je již popsáno více než 100 různých typů karcinomů. Všechny mají jeden společný znak, a tím je nekontrolovaný, abnormální buněčný růst spojený s destrukcí okolních tkání lidského těla.
Vznik nádorového bujení (odborně se vyjadřuje termínem kancerogeneze) je vícestupňový proces, který je výsledkem působení vnitřních a zevních příčin, počátek nádorové přeměny buňky se odehrává na molekulární úrovni. Vlastní přeměna normální buňky v buňku nádorovou vzniká v důsledku změny genetické informace buňky (proces se označuje jako mutace) – k mutaci dochází na úrovni deoxyribonukleové kyseliny (ta je nositelem genetické, tj. dědičné, informace) v buněčném jádře. Buněčné mutace probíhají buď samovolně (u staršího organizmu), anebo v důsledku působení škodlivých látek označovaných jako karcinogeny (např. v tabákovém kouři již bylo popsáno asi 80 takto škodlivých látek). Mutace mají pak za následek poruchu regulačních mechanizmů, vedou ke ztrátě kontroly nad buněčným dělením a ke zhoubnému chování buněk.
Kancerogenní látky či faktory jsou buď fyzikální (ionizující záření – rtg a gama záření), dále chemické (azbest, aromatické aminy, aromatické uhlovodíky – benzpyreny a benzantraceny, splodiny spalování tabáku atd., v současné době je popsáno 3000 chemických kancerogenů), anebo biologické (plísně, některé viry).

Co byste měli vědět o nádorech ústní dutiny
Nádory se podle svých biologických vlastností dělí na benigní nebo maligní. Benigní nádory nejsou rakovinou, nešíří se do jiných částí organizmu a jen zřídka ohrožují nositele na životě. Po chirurgickém odstranění se s největší pravděpodobností znovu neobjeví, nerecidivují.
Maligní nádory napadají a destruují okolní zdravou tkáň a orgány. Karcinomové buňky mohou také z nádoru uniknout a šířit se cestou krevní nebo lymfatickým systémem z místa původního vzniku nádoru. Tomuto způsobu, kdy se rakovina šíří do jiných částí lidského těla, říkáme metastázování.
Více než 90 % všech zhoubných nádorů ústní dutiny se vyskytuje u lidí starších 45 let, avšak orální karcinom se může vyskytnout v různém věku. Každý člověk by měl jedenkrát měsíčně provést samovyšetření ústní dutiny a sledovat případnou přítomnost některých příznaků, které mohou být podezřelé a mohou být východiskem vzniku zhoubného nádoru: vřed v ústech, který často krvácí a nehojí se; bulka nebo ztluštěnina na sliznici tváře, kterou lze zjistit např. jazykem; bílá nebo rudá skrvna na dásních, jazyku či jiných partiích sliznice ústní dutiny; bolestivost nebo zvláštní pocity např. tlaku, škrábání a pocit cizího tělesa v krku; obtíže při žvýkání či polykání potravy; obtížná nebo zhoršená pohyblivost čelisti nebo jazyka; snížená citlivost až necitlivost jazyka nebo jiných částí sliznice ústní dutiny; otok čelisti, jehož příčinou není zánětlivá komplikace zubního kazu.
Je třeba si uvědomit, že vznik zhoubného nádoru v ústní dutině probíhá asymptomaticky, to znamená, že nádor nepůsobí svému nositeli zpočátku žádné potíže. V případě zjištění jakýchkoli projevů výše uvedených by měl pacient neprodleně navštívit svého praktického zubního lékaře. Procento trvale vyléčených nemocných se zhoubným nádorem výrazně stoupá v případech, kdy nádor byl diagnostikován včas, nejlépe v době vzniku přednádorové léze.

Prof. MUDr. Jiří Mazánek, DrSc.

Vademecum zdraví Jaro 2008