Poruchy příjmu potravy (PPP), mentální anorexie a bulimie, patří mezi typické obtíže dospívajících dívek s velmi závažnými důsledky nejenom na jejich zdraví, ale i na kvalitu jejich života, pracovní výkonnost a vztahy k sociálnímu okolí. Obě poruchy spojuje strach z tloušťky a nadměrná pozornost věnovaná vlastnímu vzhledu, výkonu a těles­né hmotnosti. Nemocní se ne­ustále zabývají tím, jak vypa­da­jí, kolik váží a vytrvale se sna­ží zhubnout nebo alespoň ne­při­brat. V závislosti na těchto hod­notách se pohybuje i jejich sebevědomí a nálada.

AnorexieMentální anorexie
Jde o poruchu charakterizovanou zejména úmyslným snižováním tělesné hmotnosti. Změny jídelních a pohybových zvyklostí mohou být zdůvodňo­vány nejenom snahou zhubnout, ale i touhou po zdravém životním stylu, racionální výživě nebo sportovním výkonu. Omezování se v jídle je zpravidla doprovázeno zvýšeným zájmem o jídlo a někdy i změněnou chutí k jídlu. K vymezení mentální anorexie je třeba především tří základních znaků:
• aktivní udržování abnormálně nízké tělesné hmotnosti
• strach z tloušťky, který trvá i přes nízkou tělesnou hmotnost
• amenorea, tedy vynechávání menstruačního cyklu u žen (nemusí platit když nemocná bere nějakou hormonální substituci)

Se strachem z tloušťky úzce souvisí narušené vnímání vlastního těla a popírání závažnosti nízké tělesné hmotnosti. Strach a výběrovost vnímání způsobují, že předmět strachu (především tloušťka, tělesné proporce a některá jídla) je v různých podobách přeceňován a že to, co není v souladu s přesvědčením nemocného a jeho očekáváními, je naopak podceňováno (vyhublost, nepřiměřené chování). Nejvýznamnějším a také nejviditelnějším a nejnebezpečnějším příznakem mentální anorexie je nízká tělesná hmotnost (alespoň o 15 % nižší než je předpokládaná úroveň), což u dospělých žen představuje BMI 17,5 a nižší. Výraznější úbytek na váze je velmi nebezpečný zejména v dětství a v době puberty, kdy může vést k opoždění tělesného růstu.

Mentální bulimie
Toto onemocnění je charakteristické opakujícími se záchvaty přejídání spojenými s přehnanou kontrolou tělesné hmotnosti. Pocit přejedení je ale velmi relativní. Přes dramatický prožitek ztráty kontroly nad jídlem někteří nemocní jen jedí víc než chtěli nebo než byli zvyklí jíst. Přehnaná nebo extrémní kontrola tělesné hmotnosti zahrnuje kromě vyvolaného zvracení a zneužívání projímadel a léků na zhubnutí nebo odvodnění i opakující se hladovky a nadměrné cvičení. Na rozdíl od anorexie se u bulimie nevyskytuje závažnější úbytek tělesné hmotnosti. Pokud ano, hovoříme o bulimické (purgativní) formě mentální anorexie. Bulimii často předchází období anorexie nebo výraznějších diet.

Výskyt poruch
Mentální anorexie i bulimie jsou desetkrát až dvacetkrát častější u dívek než u chlapců. Mentální bulimií trpí přibližně každá dvacátá dospívající dívka v České Republice. Mentální anorexie postihuje necelé jedno procento mladých děvčat. Některé příznaky anorexie se ale mohou vyskytovat až u 6 % děvčat koncem puberty. Obě poruchy se často rozvíjejí pomalu a nenápadně, ztrácí se v nevhodných jídelních návycích vrstevníků a rodiny. Mentální anorexie začíná nejčastěji ve věku 13 až 20 let, mentální bulimie obvykle mezi 15 až 25 lety. Je ale možné se setkat i s časnějším nebo pozdějším výskytem tohoto onemocnění. Počátek rozvoje poruchy je téměř vždy spojen se souhrou několika nepříznivých vlivů, mezi kterými vystupují ty, které jsou významné z hlediska držení diet. Kromě srozumitelných důvodů k dietě, jako je například nadváha, zde hra­je významnou roli i nejistota spo­jená se změnami v dospívání a v rodině, osobní zájmy (zejména některé sporty, tanec a modeling), zvýšený důraz na vzhled a výkon v rodině, ale i nešťastná náhoda.

Průběh onemocnění
Skupina nemocných s poruchami příjmu potravy je velmi různorodá a podobně různorodý je i průběh poruchy. I když úspěšnost léčby poruch příjmu potravy je relativně vysoká, pat­ří tyto poruchy mezi nejnebezpečnější poruchy v dospívání s nejzávažnějšími důsledky pro život nemocného.
Podle různých studií je u mentální anorexie udávána úmrtnost v rozmezí mezi 2 až 8 %, u mentální bulimie je udávána úmrtnost 0 až 2 %. V průměru 50 % děvčat s anorexií a téměř dvě třetiny s bulimií se zcela vyléčí. Velké nebezpečí, především pro nemocné bulimií, představují v průběhu poruchy drogy, alkohol a de­presivní nálada. Poruchy příjmu potravy mohou způsobovat řa­du zdravotních komplikací, které souvisí především s váhovým úbytkem a nedostatečnou výživou nebo jsou důsledky zvracení, nadužívání projímadel nebo diuretik.

Léčba
Z hlediska léčby je důležité vědět, že neexistuje žádná specifická příčina anorexie ani bulimie, jejíž odstranění by automaticky vedlo k vyléčení. Také většina psychických problémů, se kterými je možné se u těchto nemocných setkat, je spíše důsledkem než příčinou nedostatečné výživy, vyhublosti a neuspokojivé kvality života. Zdůrazňování složitých příčin poruchy je většinou v rozporu s nezbytnou změnou jídelních návyků. Léčba mentální anorexie ani bulimie by proto neměla být založená na úvahách o možných příčinách poru­chy, ale měla by směřovat spíše ke změně nevhodných návyků a po­stojů, a to i za cenu krátkodobých obtíží a zhoršení nálady. Nemocní nebo jejich rodina by měli vyhledat odbornou pomoc lékaře nebo psychologa, který má zkušenost s léčbou PPP. Vhodné kontakty jsou například na webových stránkách www.pppinfo.cz nebo sdru­žení Anabell. Cenné informace a podněty k léčbě mohou nemocní a jejich rodiny získat ve svépomocných příručkách. Závažnější případy je nezbytné hospitalizovat nejlépe na psychiatrickém oddělení specializovaném pro léčbu PPP.

PhDr. František Krch PhD.

Vademecum zdraví Jaro 2009