ParodontozaJiž vyslovení slova parodontóza vzbuzuje u většiny pacientů úzkost, paniku a hrůzu z toho, že si v krátké době budou sami tahat viklavé zuby z úst a stanou se společensky vyřazenými občany. Je tomu však skutečně tak?

Co je to parodontóza?
Místo chorobných změn je v případě parodontózy již vyjádřeno v názvu onemocnění. Slovo je složeno z řecké předložky para (znamená vedle) a z latinského slova dens (označuje zub). Z odborného hlediska je místo lidového názvu „paradentóza“ vhodnějším a správným termínem parodontitis, protože se jedná o zánětlivé onemocnění tkání kolem zubu.
Parodontóza je chronickým onemocněním, probíhá pomalu, její záludnost tkví v tom, že dlouho nepůsobí výraznější obtíže, a nemocný jí proto v jejím počátku nevěnuje pozornost. Ale právě při záchytu onemocnění v samých jeho počátcích lze pro pacienta z léčebného pohledu nejvíce udělat.
Onemocnění parodontózou je charakterizováno především chronickým zánětem dásní, které chorobu vyvolává, dále pak resorpcí (úbytkem) kosti v okolí zubu a ústupem závěsného aparátu zubu směrem ke hrotu kořene. Vedle těchto hlavních příznaků onemocnění můžeme pozorovat pravidelně i řadu dalších příznaků, jako jsou například krvácení z dásní, viklavost a putování zubů, zápach z úst nebo nepříjemné pachutě a obnažování krčků zubů.

Průběh a projevy nemoci
Chronický zánět dásní může probíhat i několik let jako samostatné onemocnění, postupně však přestoupí zánět na kostní lůžko zubu a začne ho rozrušovat. V další fázi onemocnění se pak rozruší úpon dásně na zub a tímto způsobem se mezi stěnou zubu a zubním lůžkem vytvoří jakási kapsa - parodontální chobot. Při zatlačení prstem na dásně v místě parodontálních chobotů můžeme vytlačit hlen nebo hnis.
Subjektivní potíže pacientů nejsou v počátcích onemocnění nijak výrazné. Nemocní udávají pocity mravenčení, zuby se jim zdají po ránu povystouplé a tyto pocity postupně mizí po kousání a po tisknutí zubů k sobě navzájem. Onemocnění nebývá v tomto stadiu provázeno bolestmi. Ty se dostaví v případě, kdy dojde k otoku dásně (je tomu tak při snížené obranyschopnosti organizmu a zvýšené virulenci mikrobů), zvětšený okraj dásně přilne těsně k povrchu zubu, hnis se hromadí a těsná v hloubce chobotu a dostaví se prudké bolesti. Jsou spontánní, stupňují se, zuby i v okolí jsou povystouplé a velmi citlivé i na nepatrný a mírný dotek jazykem nebo soustem - toto jsou již příznaky parodontálního abscesu (hlízy). V těchto případech je třeba zjednat pomoc pacientovi odtažením dásně a vypuštěním hnisu z chobotu. Pokud není chobot následně odborně ošetřen, mohou se tyto obtíže záhy opakovat.
Dalším znepokojujícím příznakem parodontózy je viklavost zubů. Nejčastěji a nejdříve jsou postiženy dolní řezáky (jejich kostěná lůžka jsou velmi tenká, a tak rychle podléhají rozrušení) a horní řezáky (tím, že nůžkovitě překrývají dolní zuby, jsou při ukusování přetěžovány a dochází k poškozování jejich závěsného aparátu dříve než u jiných skupin zubů). S uvolňováním jednotlivých zubů nebo celých skupin se však můžeme setkat v kterémkoli úseku čelistí.
Viklavost pouze jednotlivého zubu je zapříčiněna přetížením zubu při kousání. Příčinou může být jednorázové poškození (nákus na pevný předmět - např. kamínek v rýži), drobná a dlouhodobá chronická zraňování při nesprávném postavení zubů nebo při poruše mezičelistních vztahů, přetížení zubů může být způsobeno i nesprávným ošetřením zubů (dráždivě působí i nepatrně vyšší výplně, nedokonale modelované zubní korunky či můstky apod.). Přetížení s následkem viklavosti mohou způsobit i zuby s vysokými hrbolky, které jsou vykloněny z pravidelného uspořádání v zubní řadě a stavy, kdy obnažením krčku zubu se zvětšuje část zubu mimo zubní lůžko a zub snadněji podléhá páčivým silám. Charakteristickým znakem pro parodontózní onemocnění je stav označovaný jako putování zubů. Je to proces, kdy se zuby posunují ve směru páčivých sil, prvním příznakem jsou štěrbiny až mezery mezi zuby, které se během doby zvětšují, a zub se postupně vyklání na různou stranu nebo se může i otočit kolem své dlouhé osy. Závažným stavem je tzv. vějířovité postavení a rozestup zubů, kdy řezáky a špičáky v horní čelisti se vyklánějí vpřed a deformují horní ret.
Parodont je postižen i při parafunkcích, kdy pacient spí se zaťatými zuby anebo nevědomky ve spánku pohybuje značným tlakem zuby po sobě, což vyvolává klasické skřípání - bruxismus.
Chronickým přetěžováním zubů jsou postiženy i osoby v některých profesích - např. skláři pracující se sklářskou píšťalou, hudebníci hrající na dechové nástroje, švadleny, které překusují nitě. Ohroženi přetížením zubů jsou také kuřáci dýmek, kteří drží dýmku v zubech pravidelně na jenom místě.
Potíže a těžkosti působí parodontóza postiženým pacientům nejen při přijímání potravy a při zánětlivých komplikacích v okolí postižených zubů. Významné je i hledisko kosmetické a nesmíme zapomínat ani na skutečnost, že z hnisavých parodontálních chobotů se krevní cestou dostává infekce do celého organizmu. Tímto způsobem je pak ohrožen celkový zdravotní stav pacienta a nenávratně mohou být postiženy i některé důležité orgány (srdeční sval, ledviny, klouby, oči).

Příčiny nemoci
V otázkách příčin vzniku parodontózy existuje dosud mnoho nejasností. Z odborné praxe je známo, že existuje rodová dispozice k onemocnění, méněcennost parodontu se zpravidla dědí. Rovněž při některých celkových onemocněních je výskyt parodontózy častější (cukrovka, poruchy hormonální - štítná žláza, nadledvinky, pohlavní hormony). Na tomto místě je však třeba znovu zdůraznit, že největší podíl na intenzitě zánětu dásní a následně vzniku parodontózy má špatná hygiena ústní dutiny s nánosy měkkých povlaků na zubech a přítomnost zubního kamene.

Léčba
Stejně jako v případě zubního kazu je včasná diagnóza a následující odborné ošetření nejdůležitějším momentem léčby. Spolupráce pacienta, kterou představuje především pravidelná hygienická péče o ústní dutinu, je základní podmínkou úspěšnosti léčení parodontózy.
Místní léčení zahrnuje léčbu konzervativní a chirurgickou. Léčba konzervativní se zaměřuje na odstraňování místních škodlivin (zubní plak, zubní kámen), na nápravu závadných stomatologických prací (převislé a vysoké zubní výplně, odstranění nebo úprava nevyhovujících zubních náhrad), na úpravu artikulace (provádí se zábrusem zubů), záněty v okolí zubů se ošetřují výplachy chobotů dezinfekčními prostředky. Důležitou součástí léčby je i protetické ošetření chrupu s nemocným parodontem, které má za úkol dlahovat, a tak zpevnit zbývající zuby v čelistech. Nezbytnou součástí léčby je pravidelná domácí péče, kterou pacient provádí podle instruktáže poskytnuté lékařem (čištění zubů vhodnou technikou, provádění masáží dásní). Účelem chirurgické léčby je odstraňovat následky zánětlivých změn parodontu, vhodnost této léčby doporučí pacientovi odborník - parodontolog.

Prof. MUDr. Jiří Mazánek, DrSc.

Vademecum zdraví Jaro 2008