OčkováníTetanus je infekční onemocnění způsobe­né bak­terií Clostridium tetani, která bývá součástí normální flóry zažívacího traktu zvířat i lidí. Bakterie se výkaly dostává do půdy, kde může přežívat i několik desítek let. Lidé se infikují ranou, která je obvykle hluboká, i když často zároveň nepatrná, způsobenou hřebíkem, třískou nebo jinými řeznými předměty kontaminovanými touto bakterií.

Projevy a průběh nemoci
Bakterie tetanuBakterie tetanu začne v infikované ráně produkovat toxin, který se pevně naváže na nervovou tkáň. Výsledkem je zvýšené napětí ve svalech, které po čase vyústí v celkové křeče. Další toxin, který bakterie produkuje, postihuje srdce. Inkubační doba je zpravidla 3–30 dní. Po jejím uplynutí si začne nemocný stěžovat na potíže při otvírání úst, které jsou vyvolány právě zvýšeným napětím žvýkacích svalů. V této fázi nemocný člověk obvykle nemívá žádné jiné obtíže ani teplotu. Postupně se ale zvýšené napětí rozšiřuje i na ostatní svaly a dochází k rozvoji celkových křečí, během nichž se může nemocný udusit. V této fázi léčby musejí za pacienta dýchat přístroje. Ale ani tento způsob léčby nevede k významnému snížení úmrtnosti a polovina nemocných svému onemocnění podlehne. Příčinou smrti je dnes většinou selhání srdce na základě poruchy jeho rytmu či jiné komplikace související s poškozením cévního systému. K onemocnění novorozenců tetanem u nás nedochází, protože v naší zemi je uzákoněn porod v nemocnici. K nakažení novorozence dochází pouze tehdy, kdy je bakterie zanesena do pupečníku během porodu, který probíhá např. na poli, hliněné podlaze apod. Úmrtnost u novorozenců je 100%. Další, u nás se nevyskytující formou tetanu (díky uzákoněnému umělému přerušení těhotenství) je jeho gynekologická podoba. Onemocnění postihuje ženy po kriminálním potratu mimo nemocnici, při kterém může dojít k infekci dělohy. Úmrtnost v těchto případech je velmi vysoká.

Jak probíhá očkování?
Základní očkování se v České republice provádí v dětství nejčastěji vícesložkovými vakcínami (zpravidla společně proti záškrtu, dávivému kašli a hemofilovým nákazám typu B). Vakcinační složka proti tetanu je tvořena velmi malým množstvím toxinu zbaveného toxických vlastností – tzv. anatoxinu, který je navázán na minerální nosič (nejčastěji hydroxid hlinitý). Úplná ochrana vůči tetanu je dosažena podáním tří základních vakcinačních dávek v tomto pořadí: první dávka mezi 9. až 12. týdnem věku dítěte (tj. ve třetím měsíci), druhá dávka ke konci 4. až 5. měsíce
(tj. po 4–8 týdnech) a třetí dávka je podána po dalších 4–8 týdnech od podání druhé dávky.
První tři dávky představují základní očkování, které zajistí vysokou ochranu každého očkovaného dítěte. Vzhledem k tomu, že je třeba dosáhnout i dlouhodobé ochrany, provádí se tzv. posilující očkování podáním dalších dávek. První dvě posilovací dávky se aplikují v dětství ještě v kombinaci s dalším očkováním, tj. v kombinované vakcíně proti tetanu, záškrtu, dávivému kašli a případně dalším infekčním chorobám. Takové očkování se provádí u dětí ve věku 18 až 20 měsíců a v 5. roce.
Následující posilovací očkování probíhá ve 14. roce, kdy se může podat buď monovakcína určená jen k očkování proti tetanu, nebo případně odpovídající kombinované vakcíny (například společně s vakcínou proti ­záškrtu) určené k očkování dospělých osob. Vzhledem k tomu, že toto očkování neposkytuje celoživotní ochranu u všech očkovaných osob (to ostatně platí pro všechna očkování), bylo klinicky ověřeno, že je třeba opětovně očkovat každých 10–15 let podáním jediné posilující dávky vakcíny proti tetanu. Tím je zajištěna dostatečná dlouhodobá ochrana před případnou závažnou nákazou tetanem při jakémkoli poranění.
V případě, že se očkuje osoba, která v dětství nebyla očkována nebo její očkování proti tetanu není aktuálně platné (byla přerušena série posilovacích očkování každých 10–15 let), pak se očkování proti tetanu provádí od počátku. V takovém případě se základní očkování realizuje podobně jako u dětí pomocí tří dávek, zpravidla monovakcíny, které se však podávají v jiném časovém schématu, tj. druhá dávka se podá po 6 týdnech a třetí dávka po 6 měsících po podání druhé dávky. Následně se očkuje opět každých 10–15 let.
Vedle preventivního očkování existuje tzv. profylaktické, které se provádí u osob, které se poranily a existuje u nich možné riziko přenosu této nákazy. Toto profylaktické očkování se provádí jen u těch osob, které byly buď nedostatečně očkovány v minulosti, nebo platnost jejichž očkování vůči tetanu již vypršela (tj. byly očkovány před více než 15 lety). V takovýchto případech se provádí očkování od počátku, tj. základní očkování se třemi dávkami. U nás však kromě toho existuje legislativně vázané profylaktické očkování i u těch osob, které byly očkovány před více než 5 lety a je u nich toto očkování stále platné. Těmto lidem se v rizikových případech podává jedna dávka vakcíny proti tetanu.

Očkování proti tetanu je bezpečné
Očkování proti tetanu patří mezi bezpečná a velmi dobře snášená. Vznik nežádoucích účinků je samozřejmě závislý na typu vakcíny, tj. zda se aplikuje pouze monovakcína nebo kombinovaná vakcína s více vakcinačními složkami i proti dalším infekčním chorobám. Zpravidla bývá podobně jako u jiného očkování pozorován vznik mírných lokálních nežádoucích účinků: zarudnutí, otok a bolest v místě vpichu, které samovolně a poměrně rychle odezní. V ojedinělých případech se mohou po očkování objevit celkové reakce závažnějšího charakteru, jako je např. horečka vyšší než 40 °C, u dítěte neutišitelný pláč přetrvávající déle než tři hodiny, křeče, snížení krevního tlaku, neurologické potíže, alergické reakce apod. Následky takovýchto nežádoucích účinků nejsou většinou žádné a lze jim ob­vykle předejít správným posouzením zdravotního stavu před očkováním. Četnost nežádoucích účinků stoupá s věkem očkované osoby, proto se někdy stává, že očkování je v dětství tou samou osobou snášeno významně lépe než v dospělosti.
Posilovací očkování prováděné (každých 10–15 let) s monovakcínou proti tetanu bývá natolik bezpečné, že tuto očkovací látku lze podávat v odůvodněných případech i v době těhotenství. Dokonce v rozvojových zemích, kde existuje riziko tzv. novorozeneckého tetanu, tj. nákaza přenesená z matky na novorozence při porodu, bylo světovou zdravotnickou organizací vyhlášeno doporučené očkování proti tetanu u těhotných žen. V našich podmínkách se však přistupuje k očkování v těhotenství obezřetněji a opatrněji, proto se vždy posuzuje vhodnost tohoto očkování individuálně.
Preventivní očkování proti tetanu patří mezi celoplošná pravidelná očkování, která jsou hrazena státem. Naopak profylaktické očkování proti tetanu je hrazeno zdravotními pojišťovnami jako tzv. zvláštní očkování. Jen v ojedinělých případech si vakcíny hradí rodiče nebo očkovanci sami, a to tehdy, vyžadují-li takovou vakcínu, která je nad rámec standardního očkování (např. vícesložková vakcína pro dětské očkování nebo očkování před cestou do zahraničí). Více informací o očkování získáte na www.vakciny.net.

RNDr. Marek Petráš

Vademecum zdraví Zima 2006