KolenaNejčastějším onemocněním postihujícím klouby je artróza. Je provázena biochemickými změnami v kloubní chrupavce, které vedou k jejímu odbourávání. Nejčastěji postiženými jsou váhonosné klouby (kolenní a kyčelní klouby), klouby páteře a drobné klouby na rukou.
Ačkoli je onemocnění primárně nezánětlivé, je ve svém průběhu provázeno zánětlivými fázemi, protože odbourané mikročástice kloubní chrupavky dráždí kloubní pouzdro, které reaguje zánětlivou reakcí. Při tom dochází k otoku a bolesti kloubu. Tyto stesky pak přivádí pacienty do ortopedických ambulancí.

Záněty kloubů?
Záněty kloubů jsou dvojího druhu. Septické záněty, podstatně závažnější a naštěstí poměrně vzácné, jsou způsobeny mikroorganizmem zaneseným do kloubu různými cestami. Jsou provázeny otoky, bolestmi, vysokými teplotami, zarudnutím a omezením funkce kloubu. Druhým typem jsou záněty aseptické, kdy kloub reaguje na specifický dráždivý podnět. Jak již bylo výše řečeno, zánětlivou fází je doprovázeno i nejčastější kloubní postižení dospělého věku, tedy artróza.
Pokud je známá příčina zánětu, pak postupujeme z hlediska léčby kauzálně, tedy odstraněním příčiny nebo přímým zásahem proti příčině, která zánět způsobuje. Bohužel u většiny aseptických zánětů je příčina ne zcela objasněna a v těchto případech postupujeme symptomaticky, zklidněním kloubu s dočasným vyloučením zátěže, chladnými obklady a protizánětlivými léky.
Z hlediska možnosti prevence zánětů kloubů je patrné, že tam, kde není zcela objasněna příčina, je prevence v podstatě vyloučena. Nejlepší prevencí je vyrovnaný životní styl bez extrémního přetěžování kloubů.

Jsou obtíže dědičné?
Některá onemocnění pohybového aparátu jsou dědičná a jejich dědičnost byla poznána a definována. U většiny není dědičnost zcela jednoznačná. Hovoříme o genetické zátěži, kdy potomek osoby s daným postižením má vyšší pravděpodobnost výskytu tohoto postižení, než jedinec běžné populace.

Jak předcházet poškození kloubů?
Prevencí postižení kloubů je zdravý životní styl. Vyvážená strava, přiměřená pohybová aktivita s vyloučením nadměrné zátěže kloubů. Kloubům škodí zejména opakované doskoky a dopady na tvrdou podložku, kdy dochází k mikrotrhlinám v kloubní chrupavce. Ze sportovních aktivit jsou pak vhodné ty, při kterých jsou klouby zatíženy více dynamicky a méně staticky (při zátěži na nich nespočívá váha těla), tedy například jízda na kole a plavání. S trochou nadsázky zní doporučení pro udržení zdravých kloubů: „v mládí se šetři, ve stáří mírně sportuj“.
U dětí do osmnácti let je pohybový aparát ještě velmi málo „opotřebován“ dlouhodobým užíváním. Proto pokud dítě netrpí některou z vrozených, nebo vývojových vad pohybového aparátu, jsou v tomto věku potíže s pohybovým aparátem vzácné. Nejčastěji se setkáváme s potížemi pramenícími z nedostatečného nebo nesprávného vývoje svalového aparátu při nedostatečné nebo jednostranně zaměřené pohybové aktivitě.

MUDr. Tomáš Tomáš, Ph.D., primář Ortopedické kliniky FN U svaté Anny v Brně

Vademecum zdraví Podzim/Zima 2010