OrtodoncieOrtodoncie nebo také čelistní ortopedie je stomatologickou disciplínou, která se zabývá prevencí, vyhledáváním, diagnostikou a léčbou nepravidelností v postavení zubů a čelistí. Cílem ortodontické léčby je pravidelně uspořádaný chrup v zubních obloucích horní a dolní čelisti, správné vzájemné postavení čelistí a příznivá estetika obličeje.

Výskyt onemocnění
Ortodontické anomálie (malokluze) se v populaci našich školních dětí vyskytují více než v 80 % a téměř ve stejném počtu se tyto vady vyskytují v mladších kategoriích dospělé populace. Je tedy zřejmé, že nepravidelnosti v postavení chrupu se s přibývajícím věkem nesnižují a že tyto vady nemají tendenci k samoúpravě.
Vedle již zmíněného narušení estetiky obličeje přispívají ortodontické vady ke vzniku parodontopatií, zubního kazu, a dokonce mohou být příčinou zhoršení výslovnosti i těžších vad řeči. Poruchy vzájemného postavení čelistí pak vytvářejí podmínky pro existenci různých dysfunkcí obličejového svalstva a poruch v čelistním kloubu.
Odborníci malokluze rozdělují podle typu do tří skupin: Vady dentální zahrnují pouze postižení zubů (zvýšený či snížený počet zubů, změny tvaru a velikosti zubů, změny v postavení zubů v čelisti); zatímco vady skeletální postihují horní nebo dolní čelist, a to buď samostatně, anebo jsou obě čelisti postiženy společně. V naší současné populaci však převažují vady kombinované, kdy jsou postiženy jak zuby, tak i čelistní kosti.

Příčiny onemocnění
Pokud jde o příčiny vzniku malokluzí, odchylky od normálního vývoje mohou být navozeny různými vlivy vnitřního i vnějšího prostředí v průběhu vývoje zubů, čelistí a obličeje (endogenní, resp. exogenní vlivy).
Z endogenních příčin (vnitřní příčiny) je největší význam přisuzován dědičnosti (klasickým příkladem je nadměrný růst dolní čelisti - progenie - známý znak rodu Habsburků a Medicejů), dále celková onemocnění (postižení podvěsku mozkového a s ním spojené onemocnění centra regulace růstového hormonu), význam se přisuzuje poruchám výživy matky v době těhotenství a místním vývojovým poruchám hlavové a obličejové kostry.
Z exogenních (zevních) vlivů, které se uplatňují od porodu po celou dobu vývoje chrupu, jsou to především zlozvyky a návyky (dumlání prstů, zvláště palce, dlouhodobé používání dudlíku a krmení z láhve), předčasná ztráta dočasných zubů a některá onemocnění ústní dutiny, užívání příliš měkké stravy (nedostatečnou funkcí ochabují žvýkací svaly, které mají význam pro správné formování a růst čelistí). Proto je třeba již u menších dětí věnovat pozornost i dýchání ústy, které budí podezření na existenci nosních vegetací - tzv. nosní mandle.
Mezi specifické příčiny malokluzí řadíme ionizující záření, infekční choroby (zarděnky, toxoplazmóza, cytomegalovirové infekce), účinek některých léků, negativním faktorem je i kouření.

Vyšetření
Diagnostické vyšetření a na ně navazující léčení malokluze je z odborného hlediska složitý a časově náročný postup. Musí je navrhovat, provádět a kontrolovat zkušený specialista - lékař-ortodontista. Všeobecně můžeme říci, že pokud je léčba započata včas a je správně vedena, lze ve většině případů očekávat úpravu deformit buď zcela, anebo do takové míry, že nepůsobí větší funkční či kosmetické těžkosti.
Diagnostické vyšetření sestává z anamnézy (hodnocení průběhu těhotenství, případná onemocnění matky, odchylky ve výživě, hodnocení rodinné dispozice k vadě apod.), stanovení skeletálního věku (vývoj kostry dítěte se stanoví pomocí rentgenologického vyšetření ruky a zápěstí) a zahrnuje také vyšetření měkkých tkání obličeje včetně jeho funkční analýzy. Součástí diagnostiky je analýza stavu jednotlivých zubů i chrupu jako celku a rentgenologické vyšetření (dálkový rentgenový snímek hlavy poskytuje informaci o konfiguraci obličejového skeletu a o morfologii měkkých tkání obličeje). Součástí diagnostické analýzy je i fotografická dokumentace a ortodontický model chrupu. U některých vad je součástí vyšetření i logopedické vyšetření, které provádí odborník na vady řeči. Závěrem diagnostického vyšetření je stanovení léčebného plánu, který zahrnuje vedle volby léčebné techniky a sledu terapeutických postupů i určení nejvhodnějšího věku pro zahájení léčby.

Léčba
Snímaci ortodontický přístroj - dolní deskaSnímaci ortodontický přístroj - patrová deskaU převážné většiny malokluzí se k léčbě používají snímací nebo fixní přístroje. Ortodontickou léčbou lze měnit polohu nepravidelně prořezaných zubů, mění se vztah a tvar zubních oblouků nebo i čelisti, u některých vad je nutná i chirurgická korekce vady.
Obecně lze říci, že léčba konzervativními metodami (svalová cvičení, masáže, léčba ortodontickými přístroji) bývá obvykle zahájena v období výměny dočasných zubů za stálé. U zvláště těžkých nebo pozdě léčených nepravidelností nevystačíme s pouhou konzervativní ortodontickou léčbou, a tak je nutno ji doplnit chirurgickou úpravou postižených částí. Poněkud odlišný přístup nastává v případě léčení vrozených a dědičných nepravidelností.
Podle rozsahu poškození a charakteru vady se někdy přistupuje k úpravě vady co nejdříve (např. rozštěpové vady rtů jsou operovány již v kojeneckém věku), jindy až po ukončení růstu čelistí (např. operace při nadměrném růstu dolní čelisti dědičného původu, progenie, se provádí přibližně kolem 16. roku).
Z časového hlediska odborníci doporučují zahájit ortodontickou léčbu mezi 7.-10. rokem. Léčba v dočasném a smíšeném chrupu se provádí převážně přístroji snímacími (pozn.: dočasný chrup - stáří od 3 do 5 let; smíšený chrup - stáří přibližně od 5 do 12 let). Ve stálém chrupu (přibližně od 12 let) se léčí vady, které byly diagnostikovány a objeveny později, a dále ty vady, které přecházejí do stálého chrupu. V tomto období se jedná převážně o léčbu pomocí fixních přístrojů.
Chirurgické léčení začíná zpravidla malými výkony, jejichž účelem je napomáhat ortodontickému léčení. Nejčastěji prováděným výkonem jsou extrakce zubů z ortodontických důvodů u stěsnaných zubních oblouků. Jindy musí být odstraněny zubní zárodky (především zubů moudrosti), neprořezané nebo částečně prořezané zuby, perzistující dětské zuby apod. U ortodontického léčení mezer mezi zuby se provádí protětí či odstranění úponů uzdiček jazyka nebo rtů. Dalšími výkony jsou různě umístěná protětí kosti alveolárního výběžku čelisti, na něž navazuje ortodontické léčení snímacími či fixními aparáty. Především u dospělých pacientů se tak rychleji a účinněji dosáhne úpravy vady.
Těžší mezičelistní anomálie a obličejové deformity jsou odstraňovány řeší chirurgickými výkony prováděnými na dolní čelisti nebo na kostech střední třetiny obličeje, ale často jsou tyto operace vykonávány společně v jedné době na dolní i střední třetině obličeje (tzv. bimaxilární operace). Neexistuje čelistní nebo obličejová vada, kterou by nebylo možné odstranit anebo alespoň podstatně funkčně i esteticky zmírnit.

Prof. MUDr. Jiří Mazánek, DrSc.

Vademecum zdraví Podzim 2006