ZubařParodontóza, paradentóza – tyto i další názvy již jistě slyšel každý. Jde o onemocnění postihující tkáně okolo zubu. Správně se toto onemocnění nazývá parodontitida (latinsky parodontitis), protože jde o zánětlivý proces.
Parodont je výraz pro souhrnné označení tkání v okolí zubu, které mají k zubu jako takovému funkční vztah. Česky je parodont nazýván závěsný aparát zubu. Zahrnuje tvrdé tkáně (zubní cement a kostní lůžko zubu) i měkké tkáně (dáseň a ozubici). Zubní cement (cementum) je tvrdá tkáň, která pokrývá povrch kořene zubu. Je produkována buňkami, které leží na povrchu cementu, a které jsou vzaty i do cementu. Cement (na rozdíl od skloviny, která pokrývá korunku zubu) tedy obsahuje buňky a může se obnovovat. Tím připomíná kost, ale neobsahuje cévy ani nervy. Zubní lůžko (alveolus) je jamka v čelistní kosti, která odpovídá tvaru kořene zubu, je však o něco větší. Tenká štěrbina mezi kořenem a lůžkem zubu je vyplněna ozubicí. Ozubice (periodontium) je soustava vazivových vláken napjatá mezi cementem a povrchem lůžka, u krčku zubu mezi zubem a dásní. Zub je tedy zavěšen na těchto tzv. závěsných vazech (ne vklíněn do kosti). Může proto v lůžku do jisté míry pružit a vyrovnávat jemné vibrace, vznikající při žvýkání. Dáseň (gingiva) je tvořena sliznicí, která obepíná zub při okraji zubní korunky, mezi zuby pak vytváří výběžky zvané papily. Směrem ke kořenům zubů přechází ve sliznici dutiny ústní. Na rozdíl od ní však neobsahuje žádné žlázky. Má růžovobílou barvu. Prostor mezi dásní a krčkem zubu se nazývá dásňový žlábek (sulcus gingivalis) a je vystlán tzv. spojovacím epitelem. Normálně dosahuje hloubky asi půl milimetru, v oblasti papil o trochu více.

Příčina vzniku parodontitidy
Parodontitis, stejně jako zubní kaz, je jednou z nejčastějších infekcí lidského těla a vzniká na základě působení bakterií. V lidských ústech se nachází mnoho různých druhů mikroorganizmů. Zachycují se na povrchu zubů a dásní a vytvářejí bílý povlak, který nazýváme plak. Bakterie zde uvolňují jedovaté látky – toxiny, které poškozují okolní tkáně a poté způsobují záněty dásní a také zubní kaz. Zánět dásní (gingivitis) se projevuje zarudnutím, zduřením a krvácením. Odstraní-li se příčina, to je zubní plak, lze gingivitis většinou snadno vyléčit. Nedojde-li k odstranění plaku, bakterie se množí a vnikají do dásňového žlábku i do dásně, kde vyvolají obrannou reakci organizmu – zduření a překrvení. Pak už je jen krůček k vzniku parodontitidy, kdy dochází k porušení spojovacího epitelu a dásňový žlábek se prohlubuje do oblasti ozubice. Takovéto „kapse“ pak říkáme parodontální chobot. Zde se bakterie množí ještě rychleji, někdy vyvolají tvorbu hnisu a dále poškozují celý parodont. Dochází k častému krvácení dásní, nepříjemnému zápachu z úst, viklání zubů, prohlubování chobotů a výsledkem je vypadnutí zubu. Ložiska bakterií mohou být příčinou chorob, například srdce a ledvin. Průběh parodontitidy záleží také na množství a druhovém složení bakterií v dutině ústní. Vliv má i aktuální zdravotní stav a imunitní systém nemocného. Nepříznivě působí stres a kouření. Bylo zjištěno, že toxiny produkované bakteriemi plaku zvyšují i riziko předčasného porodu.

Hlavní příznaky
Nejčastější je na začátku zarudnutí a otok dásně, která pak při čištění krvácí. Tyto příznaky je možné najít již u vysokého procenta žáků základních škol! Bolesti se vyskytují zřídka a o to nebezpečnější je začátek této nemoci, která postihuje téměř polovinu lidstva. Navštívit zubaře by měl každý, kdo pozoruje tyto příznaky: opakované krvácení z dásní, tmavočervené zbarveni dásně, zduření a otoky dásní, zubní kámen nebo zubní povlak (který nelze čištěním odstranit), zápach z úst, ústup dásní – obnažování krčků a kořenů, viklavost a změny sklonu zubů.

Co udělá lékař
Stomatolog vyšetří stav dásní pomocí tzv. parodontální sondy. Jemným zavedením sondy do žlábku mezi zubem a dásní může lékař měřit jeho hloubku a náchylnost ke krvácení. Hodnotí přitom kvalitu vyšetřovaných tkání, přítomnost zubního plaku, kamene a přítomnost chobotů. Je-li to třeba, zhotoví rentgenové snímky. Na nich pak může zhodnotit přítomnost zubního kamene pod dásněmi, v chobotech a změny zubního lůžka. V poslední době se začíná využívat i testů, které zjistí přítomnost bakterií a obranných látek ve slinách i v krvi. Tato vyšetření mohou ale dělat jen specializovaná pracoviště. Na základě prohlídky pak lékař navrhne léčbu, která vede ke zmírnění či zastavení průběhu parodontitidy, eventuelně ke zmírnění jejích následků. V této fázi je také nutné vyloučit některé celkové choroby (například onemocnění krve), které bývají doprovázeny změnami na parodontu.

Když už víme, co nám je
Nejdříve je naprosto nezbytné zajistit trvalou a dokonale prováděnou ústní hygienu. Pro­to provádí zubní lékaři nebo zubní laborantky instruktáž zubní hygieny. Každý pacient by se měl naučit používat správnou techniku čištění. Pravidelná motivace a kontroly směřují k důslednému ničení zubního plaku. Perfektní hygiena je pracná, ale naprosto nutná. Odstranění příčin zánětu je vhodné podpořit léčbou vnějších příznaků. Zánětlivě prosáklé, masivně krvácející dásně pomůže zklidnit vhodné složení zubní pasty a ústní vody. Ošetření posléze musíme provádět pravidelně sami podle doporučení lékaře. Co ale sami nedokážeme, dokáže lékař. Odstraní zubní kámen a všechny potíže, které mechanicky poškozují dásně (staré a nevhodné plomby nebo korunky či hrany protéz). Odstraní všechny zubní kazy, v nichž se drží bakterie. Také je nutné vyrovnat skus – tedy vyloučit přetěžování některých úseků chrupu. Někdy je nutné přistoupit k chirurgické léčbě – odstranit příliš zduřelé dásně, vytáhnout zuby, které nemají naději na záchranu. Často je třeba upravit postaveni zubů ve skusu pomocí „rovnátek“. Dále je nutné nahradit již ztracené zuby pomocí správně zvolených protéz ať už pevných či snímacích. V řadě případů je vhodné i používání léků – především antibiotik, které regulují složení bakterií v našich ústech, v některých případech léků tlumících bolesti anebo posilujících naši obranyschopnost. Všechny kroky léčby je třeba pravidelně kontrolovat při návštěvách zubní ordinace. Ty jsou v průběhu léčby mnohem častější. Pro celou dobu léčby se musíme obrnit trpělivostí, protože léčba není nikdy tak rychlá a jednoduchá, jak bychom si přáli.

zdroj: www.ordinace.cz

Vademecum zdraví Podzim/Zima 2010