Minerální vodyJiž několik tisíc let lidé využívají pro svou potřebu minerální vody. Víme o nich však dost na to, abychom je mohli bez obav a ve správné míře konzumovat? Budeme se snažit nalézt odpověď na otázku, zda pít, či nepít minerální vody, v jakém množství a v jakém režimu.

Co je to minerální voda?
Co je to vlastně minerální voda? Tzv. lázeňský zákon vymezuje minerální vody jako vody, které mají v sobě rozpuštěno více než 1 gram minerálních látek nebo 1 gram oxidu uhličitého na jeden litr. Z pohledu tohoto zákona jsou minerální vody v České republice součástí přírodních léčivých vod. Kromě minerálek sem patří ještě vody termální (mají teplotu více než 20 °C) a vody radioaktivní (ty mají zvýšenou radioaktivitu na úrovni vyšší než 1,5 kBq na 1 litr). A které druhy minerálních vod se u nás vyskytují?
Asi nejznámější jsou minerální vody typu prosté kyselky, které obsahují více než 1 gram oxidu uhličitého na jeden litr. Jestliže jsou tyto kyselky obohaceny ještě o další minerální látky, nazýváme je zemité kyselky. Mezi další druhy minerálních vod patří vody alkalické, slané, jodové a jodobromové, sulfatické (síranové), sirné, železité a železnaté. Řada minerálních vod se vyskytuje v oblastech našich lázní, existují však i mimolázeňské lokality s bohatým výskytem minerálek. Výše uvedená charakteristika a členění minerálních vod platilo u nás až do nedávné doby. Od letošního roku jsme se i v této oblasti přizpůsobili předpisům a normám Evropské unie a za minerální vodu může být považována i voda s podstatně slabší mineralizací.

Jaké minerální vody nalezneme v obchodě?
Pokud nehledáte minerální vodu v lázních, ale hledáte ji v maloobchodě, pak vám situaci usnadní nová vyhláška, která od 1. července 2006 vstoupila v České republice v platnost. Tato vyhláška dělí balené vody na čtyři základní skupiny: přírodní minerální vody, pramenité vody, kojenecké vody a pitné vody.
Nás v tomto případě nejvíce zajímají vody minerální. Jedná se o vody, které jsou získávány z podzemního zdroje, který musí být schválen Ministerstvem zdravotnictví ČR a je také pravidelně kontrolován. Takto schválená voda nesmí být dále upravována tak, aby se změnilo její charakteristické složení. K povoleným zásahům do složení vody patří jenom některé úpravy, například odželeznění nebo naopak provzdušnění a obohacení o oxid uhličitý. Zdroj kysličníku uhličitého může být přírodní i umělý. Součástí úpravy může být naopak i odstranění nadměrného množství oxidu z minerální vody. Pro plnění do lahví musí být používána pouze potrubní přeprava. Pozor však, do kategorie minerálních vod podle nové vyhlášky již nepatří ochucené minerálky, neboť ty se řadí mezi ochucené vody. Mohou se různě upravovat, a to jak slazením, barvením či přidáním konzervačních látek. Obsah minerálů však obvykle zůstává.
Vyhláška také upravuje kategorie minerálních vod podle stupně mineralizace – viz tabulka.

Minerální vodu pijeme pro zdraví
Lidské tělo je složeno zhruba ze 60 % z vody. Zatímco při narození je tento podíl vyšší (okolo 75 %), s přibývajícím věkem podíl vody klesá a ve stáří dosahuje okolo 55 %. Průměrně člověk za den ztratí okolo 2,5 až 3 litrů vody. Tento úbytek je třeba průběžně doplňovat, jinak hrozí dehydratace organizmu a závažné zdravotní komplikace.
Přijímaná voda by měla obsahovat i minerály, které jsou důležité pro náš život. K základním prvkům patří vápník (součást kostí a zubů), draslík (činnost svalů a přenos nervových vzruchů), sodík (hlavní iont mimobuněčné tekutiny), hořčík (důležitý pro činnost některých enzymů) a síra (vliv na bílkoviny a procesy spojené s přenosem energie).

Je vhodné pít okysličenou vodu?
Jednou ze základních otázek je, zda pít, či nepít vodu okysličenou kysličníkem uhličitým. Zdravotní účinek oxidu je všeobecně považován za pozitivní, neboť zlepšuje činnost zažívacího traktu a také dýchacího ústrojí. Pro některé lidi je však okysličená voda nepříjemná a navozuje pocit nadýmání. O pití okysličených vod tedy rozhodují především naše individuální pocity. Další otázkou je teplota přijímaných tekutin. Ty by měly být převážně v pokojové teplotě, množství příliš horkých nebo naopak ledových nápojů by mělo být minimalizováno.

Jaké minerální vody pít?
Zbývá ještě poslední, ale nejdůležitější otázka, totiž kolik a jakých minerálních vod bychom měli (či mohli) za jeden den vypít. Odpověď není a také nemůže být univerzální a platná pro všechny případy a konzumenty. Některé obecné zásady jsou však zřejmé. Při rozhodování je důležité především si všímat, jaká je celková mineralizace konzumované vody. Obecně platí, že čím je mineralizace vody nižší, tím více voda plní svou základní úlohu doplňování tekutin a odvádění škodlivin z těla. S rostoucí mineralizací se mohou projevovat škodlivé účinky minerálních vod, ke kterým lze počítat například negativní působení minerálií (sodíku) na lidský organizmus, především zvyšování krevního tlaku. Dlouhodobá konzumace silně mineralizovaných vod není vhodná a může být škodlivá. Každopádně se doporučuje střídat jednotlivé druhy minerálních vod. Proto bychom měli zvýšenou konzumaci silněji obohacených minerálních vod vždy konzultovat s lékařem, eventuálně jiným odborníkem. Zcela nevhodné jsou však minerální vody pro kojence, kde je zatížení organizmu velmi vysoké.
Minerální vody jsou a i nadále budou součástí našeho života. Česká republika patří mezi země s nejrychleji rostoucí spotřebou minerálek na světě. Je třeba mít na paměti, že pozitivní účinek minerálních vod na naše zdraví lze dosáhnout pouze při dodržování zásad zdravé výživy a při respektování jejich vlivu na lidský organizmus jako celek.

Ing. Pavel Attl, Ph.D.

Vademecum zdraví Zima 2006