Čeští vědci v devadesátých letech zjistili, že rostlinné hormony je možné využít i při léčbě tak nebezpečné nemoci, jakou je rakovina. Dnes už na vývoji cytostatik nové generace pracují týmy po celém světě. Výsledky jsou zatím uspokojivé (vysoká účinnost a minimum vedlejších účinků), a tak léky založené na roskovitinu procházejí druhou částí klinických zkoušek.
Topoliny – první rostlinné hormony objevené v Čechách, stály v polovině devadesátých let na počátku výzkumu, který možná jednou povede k průlomu v léčbě rakoviny. Právě tyto hormony ze skupiny cytokininů, tedy látek podporujících dělení buněk a růst rostlin, objevil v olomouckém ústavu experimentální botaniky tým profesora Miroslava Strnada.
„My jsme před patnácti nebo dvaceti lety začali pracovat na látkách, které nazýváme aromatické cytokininy, což je právě jedna ze skupin rostlinných hormonů s docela výraznou biologickou aktivitou podporující růst rostlin. Právě z tkáně topolu jsme izolovali něco, co je možné nazvat jako první české rostlinné hormony, proto jsme je pojmenovali topoliny,“ říká Miroslav Strnad.
Při zkoumání topolinů přišli vědci na jednu zajímavou věc: Stačí poměrně malá změna na složité struktuře molekuly a látka se začne chovat úplně jinak.
„Jestliže minimálně modifikujeme tuto molekulu, strukturně tak získáme látky, které mají trošku jiné vlastnosti – nefungují jako rostlinné růstové hormony, ale jako látky, které mohou zpomalovat nebo zastavovat dělení lidských nádorových buněk,“ tvrdí Bohumil Trávníček z týmu profesora Strnada.
Právě takovou drobnou změnou struktury topolinu vznikl olomoucin – první uměle vytvořený rostlinný hormon, který působí v buňce tím, že blokuje působení enzymů, které zodpovídají za její dělení. Takzvané inhibitory cyklindependentních kináz se staly základem pro vývoj nové generace léků proti rakovině. Do výzkumu se zapojily téměř všechny světové farmaceutické firmy. Další úspěchy brzy zaznamenal i tým z Česka.
„Poté nastalo něco, čemu se dá říci racionální vývoj. Syntetizovali jsme velké množství látek, které byly potom testovány, a mezi nimi byla posléze nalezena látka pojmenovaná jako roskovitin. Tato látka se dnes nachází ve fázi druhého klinického zkoušení proti nádorům,“ vysvětluje M. Strnad.
Roskovitin a další podobné látky znamenají do budoucna velký příslib. Podle klinických testů se zdá, že jejich účinnost bude vysoká, na rozdíl od klasických cytostatik nemají ani zdaleka tolik vedlejších účinků. Jejich účinnost se navíc v kombinaci s tradičními preparáty ještě zvyšuje.
„Roskovitin je zkoušen zejména ve spojení s jinými, klasickými cytostatiky, např. s taxolem, axorbicinem a dalšími. Má totiž silné synergické účinky s některými léčivy, což znamená, že aplikovaná léčiva se v účincích vzájemně podporují a v kombinaci mají obě tyto látky velmi silné protinádorové účinky – to znamená, že může dojít až k vyléčení pacienta,“ říká M. Strnad.
K prvním pacientům by se léky na bázi roskovitinu mohly dostat nejdříve za tři až čtyři roky. První část druhé fáze klinických zkoušek nedávno úspěšně skončila v Anglii, Francii i Německu. Lék byl testován na nebezpečné rakovině plic i na některých formách leukemie – zatím úspěšně. Vědci ale nechtějí vzbuzovat plané naděje – zdůrazňují, že látka je stále pouze ve vývoji, a pro nemocné proto zatím není dostupná.
Česká televize, Planeta věda
Vademecum zdraví Podzim 2006
