Prevence ve stomatologiiPrevencí (profylaxí) rozumíme v širším slova smyslu soubor opatření, metod a prostředků k upevnění zdraví a odvrácení vzniku a rozšiřování onemocnění. Prevenci lze z obecného pohledu rozdělit na tři složky: primární, sekundární a terciární. Úkolem primární prevence je předejít vzniku onemocnění, cílem sekundární prevence je včasné podchycení každého patologického stavu, jeho vyléčení nebo alespoň zastavení, terciární prevence směřuje k vyléčení vzniklých komplikací nemoci.
Do preventivní péče jsou zahrnuty nejen děti a mladiství, ale i obyvatelstvo ostatních věkových skupin. V dětském věku záleží preventivní opatření převážně v předcházení zubnímu kazu a ortodontickým anomáliím, ve středním věku stojí v popředí preventivních opatření předcházení parodontopatiím, v pokročilejším věku se největší pozornost věnuje nádorovým onemocněním, po kterých je nutno pátrat aktivně.
Prevence ve stomatologii je zaměřena především na tyto chorobné stavy: zubní kaz; dysgnatie (ortodontické anomálie); parodontopatie; nádorová onemocnění; úrazy a choroby z povolání.

Možnosti prevence zubního kazu
Profylaxe zubního kazu zahrnuje opatření, která se uplatňují po prořezání zubů, patří sem použití fluoridů, opatření ústní hygieny a úprava stravování.
Použití fluoridů - v prevenci zubního kazu mají sloučeniny fluoru zásadní roli. Fluor se stává základním stavebním kame nem skloviny, činí ji odolnou vůči kyselinám, zpomaluje demineralizační pochody a posiluje remineralizaci, zpomaluje metabolizmus mikroorganizmů.
K tvrdým zubním tkáním se fluor dostává buď cestou endogenní (fluoridace pitné vody, soli, podávání fluoridových tablet), nebo cestou exogenní (fluoridované zubní pasty, gely, výplachy nebo laky).
Používání fluoridovaných tablet patří k nejúčinnějším formám prevence zubního kazu. Tablety obsahující fluorid sodný jsou určeny dětem do 12 let, to jest do doby, kdy do dutiny ústní prořezává druhá stálá stolička. Dávkování se liší s ohledem na věk dítěte, tablety předepisuje buď dětský lékař, nebo zubní lékař. Doporučuje se tablety spíše cucat, než polykat celé.
Opatření ústní hygieny - k pomůckám ústní hygieny patří kartáček, zubní pasta, mezizubní vlákno (dental floss) a mezizubní kartáček. Důležité je pravidelné, systematické a metodicky správné čištění zubů. Zasvěcenou informaci poskytne pacientovi každý praktický zubní lékař.
Čištěním zubů se odstraňuje zubní mikrobiální povlak, k čemuž je třeba čištění provádět dvakrát, optimálně třikrát denně. Nejdůležitější je večerní čištění, které by mělo být nejdůkladnější, po večerním vyčištění chrupu se již nemají požívat žádné potraviny, výjimku tvoří tekutiny, jako např. pitná nebo minerální voda. Čištění je třeba provádět systematicky na vnitřní i zevní straně zubních oblouků a podle instruktáže zubního lékaře. Dokonalé vyčištění zubů trvá minimálně 5 minut.
S péčí o chrup má být započato ihned po prořezání zubů. Zpočátku čistí dítěti zuby rodiče, posléze, když dítě získá určité dovednosti, čistí si zuby samo za dohledu dospělých, kteří musejí při čištění pomáhat a kontrolovat kvalitu i čas věnovaný proceduře čištění.
Úprava stravování - potrava působí na chrup jednak svým chemickým složením, jednak mechanickými vlastnostmi. Omezení zkvasitelných cukrů ve stravě patří k nejúčinnějším opatřením. Nejnebezpečnější a pro zuby škodlivé jsou jednoduché cukry (sacharóza), fruktóza, glukóza a laktóza. Nebezpečné jsou však také i škroby (chleba, rohlíky, bramborové lupínky a hranolky apod.). Nevhodné ke konzumaci, vzhledem k možnosti vzniku povrchových defektů skloviny a zuboviny, jsou koncentrované ovocné džusy a citrusové plody. Doporučuje se ředit je před konzumací vodou v poměru jedna ku jedné.
Rozdělit přesně potraviny na ty, které zubům škodí, a na ty, které jsou pro ně neškodné, je obtížné, protože i malé množství cukrů nebo škrobů vede k tvorbě kyselin v mikrobiálním povlaku. Záleží hlavně na tom, kdy, jakým způsobem, jak často a v jaké konzistenci se tyto potraviny konzumují. Z tohoto hlediska je nebezpečné mlsání mezi hlavními jídly nebo na noc, zvláště těch potravin, které ulpívají dlouho na zubech (čokoláda, karamely, marmelády, dudlík s medem apod.).
Zubům škodlivé jsou především pekárenské a cukrářské výrobky (koláče, buchty, dorty, zmrzlina, sušenky), cukrovinky (čokoláda, karamely, bonbony, lízátka), cukrem slazené nápoje (šťávy, limonády) a potraviny obsahující škroby (bramborové lupínky, hranolky, hamburgery). Zubům prospěšné jsou zejména mléčné výrobky a mléko, syrové ovoce a zelenina, které obsahují vitamíny A, C, D, ty jsou nezbytné pro zdravý vývoj zubů.

Ortodontická prevence
Prevence dysgnathií je ve své podstatě otázkou etiologie mezičelistních anomálií a obličejových deformit. Ty vznikají na základě vnitřních a vnějších faktorů, které působí v různých vzájemných vztazích v různé době vývoje jedince.
Stále více se v prevenci těchto vad uplatňuje genetika a genetické poradenství. Zaměřuje se na stanovení přesné diagnózy, typu dědičnosti příslušné vady ve zkoumané rodině, dále na léčení vady a stanovení rizika pro příbuzné postižené osoby.
Významnou úlohu při zjišťování rizika vady mají i některé speciální vyšetřovací metody, které již v raných fázích vývoje plodu mohou odhalit některé závažné odchylky, popřípadě malformace plodu.
Důležitá je i tzv. antenatální péče o zdravý vývoj dítěte, proto neobyčejný význam má nerušený průběh těhotenství. Závažné jsou v této souvislosti např. některé infekční choroby virového původu, vlivy některých léků, drog, rentgenové záření apod.
V době prořezávání dočasného chrupu se v plné míře stomatolog zabývá především preventivními opatřeními proti vzniku zubního kazu. Pečlivé a včasné ošetření zubního kazu zabraňuje předčasným ztrátám dočasných zubů, a jestliže již ke ztrátě došlo, je třeba pomocí protetické náhrady nebo ortodontického přístroje zamezit nežádoucím posunům nebo sklonům zubů. Na druhé straně je třeba včas extrahovat dočasné zuby, jestliže nedošlo k jejich uvolnění a eliminaci ve vhodnou dobu.
Přirozenému vývoji chrupu, čelisti a obličeje neprospívají různé zlozvyky a špatné návyky, které negativně působí na postavení zubů a utváření mezičelistních vztahů (nejčastěji přetrvávající dumlání prstů, rtů, jazyka, tváří, šidítek). V této souvislosti je důležitá i péče o správné dýchání nosem.
Prevence v ortodoncii má širší význam a s postupným rozvojem všech medicínských oborů je stále více vázaná na interdisciplinární spolupráci.

Prevence parodontopatií
Cílem prevence parodontopatií je zjistit a eliminovat všechny potenciální etiologické faktory, které se na vzniku choroby podílejí. Jsou to zejména:
 zubní mikrobiální plak - způsoby odstraňování zubního plaku (zásady hygieny ústní dutiny) patří k základům prevence parodontopatií;
 zubní kámen - je nosičem plaku a mechanicky dráždí dásně, jeho působením dochází ke snazšímu průniku zplodin plaku do hlubších částí parodontu. Zubní kámen je třeba odstraňovat nejméně třikrát až čtyřikrát ročně v ordinaci zubního lékaře buď ručními nástroji, nebo ultrazvukovým přístrojem;
 závady v anatomické stavbě parodontu - a přilehlých tkání (např. slizniční řasy, přebujelá dáseň, vysoký úpon retních uzdiček apod.);
 ortodontické anomálie - zejména zubního původu vedou k retenci plaku a zhoršují ústní hygienu (rotace, komprese a sklony zubů), některé anomálie dráždí mechanicky dáseň (např. hluboký převislý skus) a jsou příčinou chorob parodontu;
 artikulační překážky - které vedou k přetížení zubů a způsobují jejich viklavost, stejně tak parafunkce (skřípání zubů - bruxizmus);
 závady protetického charakteru (protézy, můstky či korunky zubní) nebo konzervačního ošetření (převislé zubní výplně) jsou rovněž častou příčinou parodontopatií.

Prevence nádorových chorob
Onkologická prevence spočívá především ve včasném zachycení a rozpoznání přednádorových stavů (prekanceróz) a raných stadií nádorového onemocnění, případně paraneoplastických procesů, to jest afekcí, které mohou být s nádorovým onemocněním sdruženy.
Včasná diagnostika v onkologii záleží jednak na včasném vyhledání lékaře nemocným, dále na odborné vyspělosti lékaře a jeho onkologické ostražitosti a na pečlivém vyšetření celé oblasti ústní dutiny obličeje a krku u každého pacienta, který vyhledal ošetření třeba jenom pro zubní kaz.
Je třeba cílevědomě zvyšovat znalosti obyvatelstva o zhoubných novotvarech, vychovávat pacienty k pravidelnému sebevyšetřování a sebepozorování, přesvědčovat o neodůvodněném strachu a pesimizmu ve vztahu k nádorovému onemocnění.

Prevence úrazů a nemocí z povolání
Prevence úrazů a chorob z povolání se řídí obecně platnými zásadami, které vedou k prevenci jakýchkoli úrazů i chorob.
S prevencí úrazů je nutné začínat včas výchovným působením již u dětí. Vážným společenským problémem u dospělých jsou úrazy označované jako kriminální (napadení druhou osobou), dále jsou to úrazy dopravní, značně se zvyšuje mimopracovní úrazovost a přibývá úrazů při neorganizované sportovní činnosti.
Prevence nemocí z povolání předpokládá opatření, která směřují ke zlepšování pracovního prostředí. Osobní preventivní opatření záleží v důsledném dodržování pravidel osobní hygieny včetně péče o ústní hygienu. Důležitou součástí této části prevence je i dodržování bezpečnostních předpisů, technologických postupů a používání individuálních ochranných pomůcek na pracovišti.

Prof. MUDr. Jiří Mazánek, DrSc.

Vademecum zdraví Jaro 2008