Pobyt na horách je pro mnohé z nás neodmyslitelnou součástí zimních dovolených. Zimní sporty však nepřinášejí pouze zábavu a relaxaci, ale bohužel až příliš často také nejrůznější druhy úrazů. Víme, jak bychom měli v těchto případech postupovat?
Nejčastější zimní úraz
V zimních měsících se nejčastěji setkáváme s poraněním končetin. Zlomeniny tvoří zhruba 50 % úrazů, u kterých zasahuje zdravotnická záchranná služba. Sama o sobě nemusejí představovat život ohrožující stav, ale v případech, kdy jsou součástí polytraumat, se mohou spolupodílet na prohlubování závažnosti celkového stavu.
Mezi činnosti způsobující úraz patří především zimní sporty, zejména snowboarding, lyžování, u dětí také sáňkování a bobování, a v neposlední řadě do výčtu náleží dopravní nehody a pády na zledovatělých chodnících.
Z hlediska celkového zdravotního stavu je bezprostřední závažnost končetinových poranění dána především rozsahem krevní ztráty. Při zlomeninách dochází k nálezu typických příznaků, jako jsou otok, deformita, zkrácení končetiny, patologický pohyb, krepitace a omezení pohybu v přilehlých kloubech. Zlomeniny dělíme také na zavřené a otevřené, kdy dochází k porušení kožního krytu a případnému poškození krevních cév.
Základy první pomoci
V místě úrazu je v časných fázích první pomoci nejdůležitější pokud možno rychlé zhodnocení celkového stavu zraněného. Podle závažnosti poranění lze určit také pořadí úkonů, a to od těch život zachraňujících až po ty, které je nutné provést v rámci stabilizace celkového stavu pacienta. Mezi první pomoc nutně patří přivolání rychlé lékařské pomoci na tísňové lince 155 či 112, v horách je nutné využít pomoci horské služby.
U dětských úrazů obecně platí, že často chybějí podrobnější znalosti o skutečném mechanizmu úrazu, neboť nám je malé dítě nedokáže poskytnout. Musíme mít na zřeteli, že při úrazovém postižení často neodpovídá rozsah povrchového zranění závažnosti vnitřního poranění.
Místní prvotní ošetření u končetinových poranění spočívá v odstranění hrubých nečistot z rány, překrytí možné krvácející rány sterilním obvazem (nemáme-li k dispozici, tak lze použít např. čistý vyžehlený kapesník) a imobilizaci, tj. znehybnění končetiny. Samotná imobilizace končetiny zabraňuje posunu kostních úlomků postižené části a tím i výrazně snižuje bolestivost poranění a je prevencí dalšího poškození cév a měkkých tkání. Znehybnění má podle možností zahrnovat i sousední klouby. Nestačí-li tato opatření k zástavě případného krvácení, je třeba zvážit přiložení zaškrcovadla, či zastavit krvácení přímým tlakem na tlakové body v místě průběhu tepen, v případě nutnosti i holými prsty či pěstí do rány.
Až do příjezdu vozu rychlé lékařské pomoci pak s pacientem klidně hovoříme, zklidňujeme jej a snažíme se mu zajistit ticho a teplo. Nepřízeň počasí, jakou představuje ledový vítr, chlad, déšť, zima, hustý sníh a mráz, jednak stěžuje poskytování první pomoci, ale také negativně působí na pacienta, může například podpořit rozvoj šokového stavu. Do příjezdu lékaře nepodáváme pacientovi nic ústy a bedlivě sledujeme jeho celkový stav včetně vědomí a základních životních funkcí.
Zásady správného přiložení dlahy
1. Dlaha musí délkou přesahovat oba klouby sousedící se zlomeninou.
2. Dlaha nesmí nikde tlačit na kůži, zejména ne v místech, kde je těsně pod kůží kost (kotníky apod.), musí být proto dobře podložena.
3. Dlahu pokud možno přikládáme po stranách končetin, kdy je lépe využito jejich zpevňovací funkce. Přiložení na dolní nebo horní stranu končetiny je nutno doplnit šátkovým závěsem, připevněním k trupu nebo ke druhé končetině. Pokud jsme v terénu nuceni improvizovat, využijeme například rovné větvě v lese či rovných lyžařských hůlek. V případě zlomeniny dolní končetiny znehybníme, pokud nemáme nic k imobilizaci, postiženou dolní končetinu přivázáním k druhé zdravé noze. Pokud možno vážeme přes stehna, kolena a holeně.
4. Dlahu vždy pečlivě fixujeme k imobilizované části těla, obvaz však přitom nesmí škrtit. Dlahu tvarujeme podle zdravé končetiny, při dlahování pak s pacientem a jeho postiženou končetinou manipulujeme co nejšetrněji.
Veronika Domianová
Vademecum zdraví Zima 2006
