Rozedma plicRozedma plic je označení pro plicní emfyzém. Ten je řazen do onemocnění, které se nazývá chronická obstrukční plicní nemoc (CHOPN). Z tohoto názvu je patrné, že pro tuto chorobu je typické zúžení (obstrukce) dýchacích cest a zároveň při rozedmě dochází k destrukci plicních sklípků. Jde o změny, které jsou trvalé, nezvratné a léčba je zaměřena především na zpomalení další progrese onemocnění.

Příčiny onemocnění
Chronickou obstrukční chorobou plicní trpí v České republice kolem 7,5 % obyvatel, tj. přibližně 750 000 osob. Zastoupení mužů je 2–3x vyšší než žen.
Mezi hlavní příčiny rozedmy plic patří dlouhodobé kouření tabáku, především cigaret, rozedmou onemocní asi 15 % těchto kuřáků.
Další závažnou příčinou jsou infekční onemocnění průdušek, které bývají především u kuřáků poměrně časté. Jsou jednak příčinou, která v průběhu let vede až k rozvoji rozedmy plic a jednak pak další opakované záněty dolních dýchacích cest situaci zhoršují.
Vzácnou příčinou může u některých pacientů být nedostatek bílkoviny zvané alfa 1 antitrypsin. Její deficit vede k rozvoji plicního emfyzému již v mladém a středním věku, protože je porušen obranný mechanizmus dýchacích cest při opakovaných zánětech. Znečištění životního prostředí a ovzduší má podřadnou úlohu při rozvoji CHOPN.

Příznaky onemocnění
Hlaví známky rozedmy plic: snížená plicní kresba, zvýšená transparence plicního úarenchymu, níže uložená brániceMezi typické příznaky onemocnění patří dušnost, která je zpočátku přítomna jen při námaze. Postupem času a zhoršováním choroby se dušnost dostaví při menší zátěži, až je vnímána i při běžné činnosti. Dalším příznakem, který pacienti ani příliš nepozorují, je tzv. kuřácký kašel, zvláště po ránu spojený s vykašláváním hlenů. Jde o projev chronického zánětu průdušek. Při nachlazení a akutní infekci je kašel výraznější a i vykašlávání zabarvených hlenů je hojnější. Pro rozedmu plic je typické, že příznaky se velmi pozvolna vyvíjejí a zhoršují. Pacient se během let adaptuje na omezení své fyzické výkonnosti a mnohdy si ani neuvědomuje závažnost svého stavu. V pokročilém stadiu onemocnění je pro některé pacienty i příjem potravy namáhavý a vysilující. Proto omezují příjem stravy a dochází tak k poklesu hmotnosti a úbytku svalové síly. Výsledkem je pak dušnost i při minimální zátěži. Tím se vytváří začarovaný kruh.
Jednou z vážných komplikací v průběhu onemocnění je situace, kdy dojde k prasknutí buly a vznikne tzv. pneumotorax. Jde o splasknutí plíce a nahromadění vzduchu v hrudníku. Zavedením drenu dojde obvykle k rozvinutí plíce a během několika dnů k zalepení buly. Pokud je průběh komplikovanější a trvá déle, přistupuje se k chirurgickému řešení a odstranění buly.

Léčba
Základem léčby je ze strany pacienta zanechání kouření. Rozumná životospráva s dostatečným přísunem vitaminů je důležitá i v prevenci infekce dýchacích cest. Zde má své místo protichřipková vakcína. Obezita, ale i podvýživa jsou nepříznivé faktory pro průběh a prognózu onemocnění. Přiměřená dechová a pohybová rehabilitace pomáhá pacientovi udržovat fyzickou aktivitu a svalovou sílu dýchacích svalů, z nichž je nejdůležitější bránice.
V medikamentózní léčbě mají nezastupitelné místo léky, které se nazývají bronchodilatancia. Jejich účinek spočívá v rozšíření zúženého průsvitu průdušek. Jde o preparáty, které působí dlouhodobě a tvoří základ léčby. Vedle nich má pacient k dispozici tzv. rychle působící léky. Jejich účinek nastupuje velmi rychle, ale je krátkodobý. Podávají se inhalační cestou přímým vdechnutím do průdušek. Léčba je doplněna o léky, které podporují snadné vykašlávání hlenů. Mohou být podávány i přes inhalátory, které pomáhají pacientovi snadno udržovat hygienu dýchacích cest. Při zánětu průdušek jsou podávána antibiotika. V případě akutního zhoršení stavu, nejčastěji v souvislosti s infektem dýchacích cest, je nutná hospitalizace a podání těchto léků žilní cestou.
U části pacientů má své místo chirurgická léčba plicní rozedmy. Ta spočívá v operačním odstranění velkých bul, které lze přirovnat k bublinám, jež utlačují plicní tkáň a brání tak její přirozené funkci – tj. výměně kyslíku a kysličníku uhličitého.
U pokročilého stadia plicní rozedmy dochází k nedostatečnému okysličení krve a pacienti trpí nedostatkem kyslíku. U těchto pacientů, kteří již zanechali kouření, se provádí tzv. kyslíkový test. Tím se zjišťuje, zda nemocný reaguje příznivě na podání kyslíku a jaký přísun kyslíku je pro něho optimální. V případě pozitivní odpovědi pacient obdrží koncentrátor kyslíku pro dlouhodobou domácí oxygenoterapii. Doba pro aplikaci kyslíku je pak minimálně 15 hodin denně. Řada těchto pacientů může vést kvalitní život, lze tedy i cestovat a pohybovat se mimo svůj domov.
Krajním léčebným řešením je po vyčerpání všech možností transplantace plic. Ta je určena nemocným, kteří splňují stanovená kritéria a jejichž předpokládaná délka života je již výrazně limitována.

Prevence
Vůbec nejúčinnější prevencí rozedmy plic je nezačít kouřit. Pro mnoho pacientů je tento požadavek nesplnitelný, i když je dnes kuřákům nabízena široká pomoc při odvykání kouření. I po letech kuřáctví je pro nemocné výhodné přestat s tímto návykem. Zpomalí se průběh choroby a sníží se i riziko jejích častých komplikací. Když již dojde k rozvoji a projevům plicní rozedmy, je nezbytné dodržovat stanovený léčebný režim a všechna lékařská doporučení.
Význam má zmíněná komplexní léčba, která má i preventivní rysy. Především prevence zánětů dýchacích cest a rehabilitační léčba má pro pacienta velký přínos a pozitivně ovlivňuje jinak málo příznivý a plíživý rozvoj plicní rozedmy.

MUDr. Václava Bártů

Vademecum zdraví Zima 2006