Roztroušena sklerózaRoztroušenou sklerózou u nás trpí na 13 tisíc osob. Přesto má veřejnost o tomto onemocnění jen mlhavé představy. V čem vlastně toto onemocnění spočívá? Je léčitelné nebo je nevyhnutelným údělem nemocného vozík? Kde se ta nemoc vůbec bere? Následující článek přináší odpovědi alespoň na ty nejčastější otázky spojené s touto nemocí.

Co je to roztroušená skleróza?
Roztroušená skleróza je onemocnění imunitního systému, při němž tento systém rozpoznává části centrálního nervového systému (mozku a míchy) jako tělu cizí a napadá je. Vytváří tak v nervovém systému zánětlivá ložiska, a podle toho, na jakém místě nervového systému je ložisko umístěno, vznikají neurologické příznaky - poruchy hybnosti, zraku, rovnováhy, koordinace apod. K onemocnění je nejvnímavější indoevropská rasa, v naší zeměpisné šířce je velmi časté, v ČR je kolem 13 000 lidí s roztroušenou sklerózou. Ke vzniku nemoci přispívá genetická vnímavost (soubor genů, které zřejmě mají na starost regulace v imunitním systému) spolu s dalšími faktory (infekce, především přechozené, hormonální vlivy - prodělaný porod, stres, nedostatek vitaminu D). Řada z těchto faktorů je ještě neznámých. Onemocnění začíná u většiny lidí mezi 20 až 40 rokem věku.

Dá se roztroušená skleróza léčit?
Především existuje možnost zkrátit akutní příznaky - tedy ataku neboli relaps nemoci, a to vysokými dávkami kortikosteroidů. Ty by měly být podány co nejdříve po vzniku akutních obtíží. Pro dlouhodobou léčbu počátečních stadií jsou v současné době k dispozici léky, které mohou u řady lidí zpomalit průběh nemoci - interferon beta, glatiramer acetát, intravenózní imunoglobuliny.
Tyto léky jsou vzhledem k jejich nákladnosti u nás dostupné pouze při splnění určitých kriterií aktivity nemoci. Jako první jsou použity léky, které léčí i jiné tzv. autoimunitní nemoci, například azathioprin. Teprve pokud selžou tyto léky a aktivita onemocnění není pod kontrolou, hradí zdravotní pojišťovny i nákladnou léčbu. Pokud tato léčba selže, jsou možnosti léčby cytostatiky.

Jaké jsou pro pacienta vyhlídky?
Odhadnout průběh choroby u jednotlivého pacienta není na jejím počátku možné, záleží na tom, jaké části nervového systému zánět poškodil a jak včas je léčba zahájena. Obecně je prognóza dnes diagnostikovaných pacientů daleko lepší, než tomu bylo třeba před 20 lety. Vývoj nových léků pokračuje, nikdo již nečeká se zahájením účinné léčby 10-15 let (tedy do vývoje určité invalidity). Zkouší se řada nových léků a účast v klinických studiích přináší prospěch z nových objevů řadě pacientů dříve, než je lék uveden na trh.

Kde se lze u nás léčit?
V ČR existuje nyní 13 center pro roztroušenou sklerózou při neurologických klinikách či neurologických odděleních (Praha, Brno, Ostrava, Plzeň, Hradec Králové, Olomouc, Zlín, Pardubice, České Budějovice, Teplice). Lze se obrátit na neurologa v místě bydliště, který diagnózu většinou stanovil a prodiskutovat s ním, je-li pro Vás péče v takovém centru vhodná. Centra mají návaznost na další odborníky, kteří se v problematice roztroušené sklerózy vyznají (urolog, psycholog, rehabilitace apod.)
Přitom je nutné si uvědomit, že spolupráce pacienta je při léčbě zásadní. Pacient především musí ke svému onemocnění zaujmout aktivní postoj - chci s chorobou něco dělat. Pozitivní myšlení a pravidelná fyzická aktivita (anaerobní i aerobní), která vede k otužilosti a trénovanosti organismu, je nejlepší cestou, jak se s chorobou dlouhodobě vyrovnávat.
Problém je ovšem v tom, že pacient poté, co zjistí svou diagnózu, má mnohem blíže k depresi než k pozitivnímu myšlení a chuti hýbat se. Proto je především nutné smířit se s faktem chronické nemoci, často je také zapotřebí změnit hodnotový žebříček, zatěžkávací zkouškou přitom procházejí i partnerské a rodinné vztahy, někdy je rovněž třeba změnit naplánovanou pracovní kariéru. Pacient sledovaný v Centru pro roztroušenou sklerózu má výhodu přístupu k pomoci i po této stránce. Poradit může i v problematice orientovaný neurolog. Zkušený psycholog poskytující psychoterapeutickou podporu a antidepresivní léčba mohou zázračně změnit kvalitu života pacienta, který se se svým problémem svěří.

Alternativní medicína je ošidná
Zoufalý pacient často hledá pomoc i u alternativní medicíny. K tomu je ale nutno poznamenat, že některé metody alternativní medicíny sice mohou být užitečné, především vedou-li ke zvládání stresu a fyzické kondici, ale jinak je zkoušení různých metod na vlastní riziko pacienta s možností i nevratného poškození, zvláště je-li vysazena zavedená léčba. Je nutno varovat před imunostimulačními látkami, protože jde o chorobu způsobenou nadměrnou stimulací imunitního systému proti vlastnímu tělu.

Doc. MUDr. Eva Havrdová

Vademecum zdraví Zima 2005