Zdravý životní stylCo je srdeční selhání?
Srdce je důmyslně uspořádaná pumpa, jejímž hlavním úkolem je udržovat oběh krve tak, aby bylo zajištěno zásobování všech orgánů živinami a kyslíkem. Zdravé srdce dokáže zvýšit výdej krve (minutový oběh) podle nároku organismu až pětinásobně. K tomu má organismus vytvořenu řadu mechanismů týkajících se nejen vlastního srdce.
Při vzniku srdečního selhání je tato základní funkce narušena, nedostatečné prokrvení se projevuje nejprve při zátěži. Zadržování tekutin, které je průvodním jevem onemocnění, je obranným mechanismem, kterým se organismus snaží udržet dostatečnou úroveň krevního oběhu. Srdeční selhání může vzniknout náhle (akutní selhání) nebo se stav rozvíjí pozvolna (chronické selhání). Z uvedeného lze dobře odvodit potíže, se kterými pacient přichází k lékaři. Nejčastější jsou únava, dušnost a otoky končetin.

Příčiny srdečního selhání
Onemocnění, která vedou k rozvoji srdečního selhání, je celá řada. Prvotní může být postižení věnčitých tepen zásobujících srdeční sval, srdečních chlopní anebo přímo srdečního svalu. V naší populaci je nejčastější příčinou srdečního selhání ischemická choroba srdeční a kardiomyopatie.

Jaké jsou příznaky srdečního selhání?
Odlišují se podle toho, zda je postižena levá či pravá srdeční komora. K městnání krve dochází vždy před postiženým oddílem: při levostranné nedostatečnosti se hromadí krev v plicích, zvyšuje se její tlak a nadbytečná tekutina uniká z cév a může vzniknout až plicní otok. Nemocný začne pociťovat dušnost, nejprve při větší námaze, později i při běžných činnostech. V pokročilém stadiu dochází k selhávání i v klidu. Typické jsou stavy noční dušnosti, které nutí pacienta k posazování. Pokud dojde k otoku plic, jde o závažný stav, který vyžaduje rychlé ošetření.
Pravostranné selhání se projeví otoky dolních končetin, které začínají v oblasti kotníků. Prvním příznakem je nárůst tělesné hmotnosti, který se projeví často dříve než otoky. Městnání krve v orgánech břišní dutiny je zdrojem častých zažívacích potíží a tlakových bolestí v pravém podžebří.
Při snižování srdečního výdeje se organismus snaží zachovat především funkci životně důležitých orgánů. Toho se dosahuje redistribucí krevního průtoku. Za zlepšené zásobení mozku a srdce se však platí omezením přívodu krve k ostatním orgánům. Z hlediska vývoje příznaků srdečního selhání je důležitá především porucha prokrvení ledvin. Potíže působí i nedostatečné prokrvení kosterních svalů, které je příčinou únavnosti a snížené výkonnosti.
Téměř nedílnou součástí srdeč­ního selhání jsou poruchy srdečního rytmu. Nemocný vnímá palpitace („bušení srdce“), může mít závratě nebo i krátkodobé poruchy vědomí.

Jak je možné zjistit přítomnost srdečního selhání?
Pokud se objeví některé z uve­dených potíží a nebo příznaků, je zapotřebí navštívit lékaře. Ten má celou řadu možností, jak srdeč­ní nedostatečnost diagnos­tikovat a zjistit její příčinu. Základem je rozbor anamnézy, provedení fyzikálního vyšetření, elektrokardiogramu (EKG), rentgenového snímku plic a odběr vzorku krve. Velmi prospěšné je echokardiografické (ultrazvukové) vyšetření, které nám podá důležité informace o velikosti jednotlivých oddílů srdce, funkci i stavu chlopní. Pokud je žádoucí informace o věnčitých tepnách, provádíme selektivní koronarografii (katetrizační vyšetření, při kterém zobrazujeme tepny zásobující srdce přímým vstřikem kontrastní látky). Tomuto vyšetření často předchází zátěžový test. Šlapání na bicyklovém ergometru při současném natáčení EKG umožní zjistit nedostatečné prokrvení některé části srdce při námaze.

Můžeme vzniku srdečního selhání předejít?
Odpověď je ano – do jisté míry. Jak jsme uvedli, je u nás nejčastější příčinou ateroskleróza věnčitých tepen. Ta je často spojena s hypertenzí (vysokým krevním tlakem), obezitou, diabetem a poruchami metabolizmu cholesterolu. I když sklon k těmto chorobným stavům částečně zdědíme od předků, můžeme je do značné míry ovlivnit způsobem svého života. Typickým příkladem je kouření, které je z hlediska rozvoje aterosklerózy (a řady jiných chorob) rizikovým faktorem zásadního významu. Je nutné si uvědomit, že zdravým životním stylem, jehož zásady jsou dobře známy, ovlivňujeme nejen sebe, ale i své děti, které nás v dospělém věku budou napodobovat více, než bychom čekali.
Prevence rozvoje srdečního selhání má zásadní význam i po stanovení diagnózy. Zde se již uplatňuje i užívání léků a v problému se angažuje lékař. Nyní ještě slovo k problematice alkoholu. Zatímco zdravému srdci alkohol v mírných dávkách neškodí nebo dokonce prospívá, při onemocnění srdce je třeba velké opatrnosti. U některých onemocnění (např. prvotní postižení srdečního svalu nebo-li kardiomyopatie) doporučujeme úplnou abstinenci.

Jaké jsou léčebné možnosti srdečního selhání?
Především je nezbytné léčit jakoukoliv odstranitelnou příčinu. Režimová a dietní opatření jsou volena podle stadia onemocnění, základem je přiměřená strava s omezením příjmu soli a adekvátní fyzická zátěž. Tělesnou zátěž doporučujeme ve všech stadiích onemocnění kromě období přechodného zhoršení (dekompenzace) a vel­mi pokročilého stadia. Dobrým vodítkem pro volbu intenzity pohybu jsou subjektivní pocity nemocného.
Důležitou úlohu má farmakoterapie (užívání léků). Dnes máme k dispozici několik skupin léků, kterými dosáhneme zmírnění obtíží pacientů i zlepšení dlouhodobého průběhu onemocnění. Zde se již není možné řídit pouze subjektivními pocity nemocného – o některých lécích (betablokátory) je známo, že průběh srdečního selhání příznivě ovlivní, aniž by bezprostředně po zahájení léčby zmírnily potíže. Léčba má smysl i v počátečních stadiích, kdy nemocný ještě nemusí mít žádné a nebo má jen malé potíže. Skladbu a dávkování léku musí proto vždy určovat lékař. Jedinou lékovou skupinou, kde si pacient může upravovat dávkování, jsou diuretika (močopudné léky), kde je možné řídit se přítomností otoků a váhovými změnami. Pacient se srdečním selháním musí tedy přijmout fakt, že bude dlouhodobě užívat kombinaci léků. Jen tak lze zabránit rozvoji onemocnění a většinou i docílit stavu, kdy pacient i přes trvající poruchu funkce srdeč­ních komor může mnoho let žít kvalitním životem.
V některých případech ovlivníme vývoj srdečního selhání provedením operace (koronární by-pass, operace chlopní), nebo synchronizací stahování obou srdečních komor speciální kardiostimulační metodou. Chirurgické metody se uplatňují i ve velmi pokročilých stadiích onemocnění, kdy je nutné navrhnout transplantaci srdce.
I u nemocných s poruchami rytmu máme k dispozici celou řadu postupů – od podávání léků až po implantaci kardioverteru-defibrilátoru. To je přístroj, který dokáže závažnou poruchu rytmu okamžitě odhalit a sám léčebně zasáhnout, takže je schopen pacientovi zachránit život. Tyto a další metody jsou dostupné ve specializovaných kardiocentrech, na která mají ošetřující lékaři dobrou návaznost.

Případů srdečního selhání přibývá
Tento fakt souvisí se stárnutím populace a také zlepše­ným přežíváním nemocných díky lepší léčbě srdečních příhod, jako je infarkt myokardu. Tak jako u jiných nemocí je v případě srdečního selhání důležitá prevence, včasný záchyt onemocnění a správně vedená léčba. Péče o tyto nemocné je u nás především v rukou kardiologů, stále více se budou uplatňovat specializované ambulance, které jsou zakládány v kardiocentrech a ve větších nemocnicích. Bude se zvyšovat i úloha zdravotních sester specializovaných na ošetřování a léčení nemocných se srdečním selháním.
Prvním předpokladem úspěš­ného vedení léčby srdečního sel­hání je však pozitivní přístup pacienta, který má přiměřené informace o svém onemocnění a důvodech, proč musí přijmout určitá omezení.

Doc. MUDr. Ivan Málek, CSc.

Vademecum zdraví Léto 2006