Cukrovka je nemoc tak častá, že se s ní dnes bohužel během života setká každý třetí z nás. Převažuje přitom tzv. cukrovka 2. typu, která obvykle zejména na počátku nevyžaduje léčbu inzulinem. Je to přitom nemoc sice geneticky podmíněná, ale její nárůst je dán především nezdravým způsobem života, přejídáním a minimální fyzickou aktivitou, tak běžnou u celé populace. Tato životospráva umožňuje uplatnit se genům cukrovky 2. typu.
Strava diabetikaCukrovka 1. typu je vzácné onemocnění postihující spíše mladší jedince, kteří si pak musejí celý živit píchat inzulin. Této nemoci neumíme předcházet, umíme ji však dobře léčit. Dieta je dnes mnohem volnější než dříve. Pacient si měří sám hladinu cukru a upravuje dávky inzulinu podle zjištěné hodnoty a podle plánovaného jídla. Cukry dnes není třeba tolik omezovat a dieta musí obsahovat málo tuku, protože každý diabetik je ohrožen rozvojem aterosklerózy.
Cukrovce 2. typu umíme předcházet, a tak každý, kdo je vystaven riziku získání tohoto onemocnění (lidé s vyšším tlakem, vyšší hmotností a lidé s cukrovkou 2. typu v rodině), by měl dodržovat pravidla prevence cukrovky.

Pravidla prevence
Výskyt cukrovky 2. typu snižuje příjem rostlinných tuků (nejen olejů, ale i například ořechů). Příjem živočišných tuků riziko cukrovky výrazně zvyšuje. V běžné stravě vyvolává cukrovku nejvíce tzv. druhotně (továrně) zpracované maso, tedy všechny uzeniny, paštiky, mleté maso nebo tzv. fastfood a podobně. Tato masa obsahují vysoké množství více méně skrytého tuku. Lze propočítat riziko přímo na jednu porci těchto potravin denně. Jíme-li například každý den pravidelně jednu klobásu, stoupá riziko cukrovky přibližně dvakrát. Čím obsahuje maso více tuku, tím je škodlivější. Cukrovku nevyvolávají bílá masa a zvěřina. Riziko vzniku cukrovky výrazně snižuje fyzická aktivita a redukce hmotnosti. Zhubnutí o pouhých 5-10 % hmotnosti snižuje riziko vzniku cukrovky 2. typu o 50 %.
Bylo prokázáno, že s výskytem cukrovky nesouvisí konzumace cukru. Typická věta pacienta „Jak jsem mohl dostat cukrovku, když vůbec nejím sladké“ je tedy opravdu paradoxní, cukrovka 2. typu je totiž onemocnění vyvolávané zejména příjmem živočišného tuku, nikoli cukru.
Z uvedeného je patrné, že hlavním dietním opatřením by mělo být zvýšení příjmu rostlinných tuků, dále ovoce a zeleniny a omezení příjmu veškerého živočišného tuku. Typicky nezdravou potravinou pro diabetiky je například šunka nebo salám. Přitom ještě před pár lety diabetik na otázku, co je zdravá potravina, odpovídal, že právě šunka. Tak byli pacienti v minulosti školeni. Dnes je zřejmé, že zdravé pro diabetiky jsou především ovoce, zelenina a nízkotučné mléčné výrobky. Výskyt cukrovky snižuje i příjem kávy a malého množství alkoholu.
Je zajímavé, že diabetik 2. typu by měl držet prakticky stejnou dietu jako člověk, který cukrovku ještě nemá, ale patří do rizikové skupiny. Nejdůležitější je omezení množství jídla (tedy celkově přijímané energie). To znamená především omezit tučné potraviny. Omezení příjmu cukrů, pokud se pacient vejde do celkové denní dávky kalorií, je méně významné. Diabetik 2. typu s typickou obezitou by měl denně jíst maximálně 100-150 g cukrů, podle tabulek se započítává všechen cukr, tedy i cukr skrytý v potravinách, například v chlebu nebo rýži. Počet jídel denně by neměl být velký - optimem jsou přibližně čtyři jídla denně. Diabetik 1. typu, je-li fyzicky aktivní a není-li obézní, smí podle tabulek sníst rozděleně obvykle 150-250 g cukru. Při tomto typu diabetu se podává obvykle šest dávek jídel denně, tedy i druhá večeře. Před velkými jídly se neaplikuje inzulin a v řadě zemí je dostupný již i inzulin inhalační.

Léčba
Léčba pacienta závisí z části na něm samém, tedy na tom, jak drží dietu a jak dodržuje režimová opatření; až další význam má, které léky pacient dostává.
Pacienty se často nedaří přimět ke cvičení a obtížně se jim daří redukovat hmotnost. Je to škoda, protože při větším váhovém úbytku může diabetes i vymizet. To přesvědčivě ukazují úspěchy chirurgické léčby obezity u diabetiků (např. bandáž žaludku). Po těchto operacích může vymizet až 90 % případů cukrovky 2. typu. Jaká by tedy měla být strava diabetiků 2. typu? Měla by být energeticky chudá, tzn. obsahovat malé množství zejména živočišného tuku, zato kvalitní bílkovinu (libové kuřecí, hovězí či rybí maso, nízkotučné mléčné výrobky) a dostatek zeleniny. Cukry by měly být podávány spíše komplexní formou v potravinách, jako je rýže či méně sladké ovoce.
Pacienti bohužel stále vynakládají mnoho peněz za nesmysly, kam patří například podávání chromu nebo skořice. Zbytečným vyhazováním peněz je také kupování vitaminů pro diabetiky a dalších dietních doplňků. Diabetik by si měl vybírat zdravou stravu. Dokonce z lékařského hlediska platí, že nevhodné jsou i tzv. diapotraviny. Tento pojem svádí k jejich nadměrnému příjmu - ve větším množství jsou i tyto diavýrobky nezdravé. Pacient by si měl stravu řídit sám a vybírat ji z běžných a přirozených zdrojů potravin.

Prof. MUDr. Å těpán Svačina, DrSc.

Vademecum zdraví Jaro 2007