V posledních letech se pojem stres skloňuje v nejrůznějších podobách a postupně se stává jakýmsi módním znakem západní civilizace. Moderní životní styl je zaměřen především na výkon a konzum, což s sebou přináší zvýšené nároky na adaptaci člověka ve světě neustálých požadavků a vnějších tlaků. Slovo stres postupně vzniklo z latinského slovesa stringo, stringere, strinxi a nahlédneme-li do latinského slovníku, zjistíme, že to znamená utahovat, stahovat, zadrhovat – jako smyčku kolem krku odsouzence, kterého věší na šibenici. V technickém slova smyslu je slovo stres blízké svým významem presu nebo lisu, tedy působení tlaku na daný předmět. V přeneseném smyslu slova do oblasti věd o člověku můžeme výroku „být ve stresu“ rozumět jako „být vystaven nejrůznějším tlakům, být těmito tlaky utahován a dušen“, a proto „být v tísni“. Pokud tedy celou úvahu zjednodušíme do krátké definice, můžeme říci, že stres je stav organizmu, který je obecnou odezvou na jakoukoli (i pozitivní) výrazně působící zátěž, a to fyzickou i psychickou.
Pomocník stres
Zvykli jsme si vnímat ho pouze negativně jako nepřítele, který nás ohrožuje a působí mnohá utrpení či nemoci. V intencích moderní medicíny a přístupu k nemoci je pak nutné veškeré symptomy stresu okamžitě odstranit, aby nám bylo dobře. Pro byznys s léky a potravinovými doplňky proti stresu neexistuje lepší reklama a životní filozofie. Ovšem na druhé straně můžeme brát stresový stav organizmu jako velmi důležitého partnera v životě, který přichází, aby nám něco sdělil. Třeba to, že se máme v tom kolotoči výkonu a konzumu na chvíli zastavit, rozhlédnout se, co se to vlastně s námi děje a podle toho se zodpovědně rozhodnout, co budeme dělat dál. Zda si budeme své symptomy nadále zhoršovat, anebo něco ve svém životě změníme. Z tohoto pohledu je zážitek stresového stavu nesmírně důležitou součástí života každého člověka. A navíc, zdravé partnerství s určitou mírou stresu, nám umožňuje podávat v životě optimální výkon, činit rozhodnutí, změny, zkrátka jít ve svém osobním rozvoji směrem kupředu.
Co se děje uvnitř těla
Ve stresovém stavu reaguje organizmus zvýšenou aktivitou neurovegetativní soustavy, konkrétně sympatikou, a dále produkcí tzv. stresových hormonů (adrenalin, glukokortikoidy). Stresová reakce připravuje člověka pro možnost aktivního boje s danou situací, anebo naopak pro možnost aktivního úniku či vyhnutí se této situaci. Tělo v tu chvíli potřebuje dodat živiny a energii do svalů a dalších orgánů, které mají podat okamžitý zvýšený výkon. Jejich prokrvení se musí rapidně zvýšit, zatímco u jiných orgánů, např. u celého trávícího systému, dochází k jeho snížení a k utlumení činnosti. Stresový stav pak hlavně stimuluje srdeční aktivitu, čímž dochází i ke zvýšení krevního tlaku, aby mohla být zajištěna dostatečná distribuce živin krevním oběhem. Dále dochází k uvolnění energetických zásob organizmu, takže celá stresová reakce je velmi náročná na energii a vyčerpává tělesné zásoby a rezervy člověka. Pro sebezáchovné cíle je taková reakce velmi užitečná, je-li krátkodobá. Nezbytně pak ale musí následovat odpočinek pro regeneraci a znovu doplnění energetických zásob.
Vnitřní past
Stresová reakce je ve svém základě zásadní a účelná pro možnost přežití a aktivní řešení složitých, popř. ohrožujících životních situací. Musíme si ale uvědomit, že úplně stejná reakce se spouští i v případě, kdy je moderní člověk vystaven nejrůznějším psychickým tlakům, konfliktům, procesům rozhodování, zadluženosti, partnerským krizím atd., které však nepředstavují skutečnou hrozbu pro jeho fyzickou existenci. Navíc se člověk velmi často ocitá v situaci jakési vnitřní pasti, kdy nevidí pro sebe žádné další východisko, neumí či není schopen psychický tlak z nejrůznějších důvodů vyřešit (nalézt pro sebe žádoucí změnu) a původně užitečná stresová reakce pro akutní obranu se stává dlouhodobým životním stavem. V takovém případě začnou obranné mechanizmy postupně tělu škodit.
Nejčastější stresory
Pokud bychom si chtěli uspořádat události, které stresovou reakci se všemi jejími následky obvykle spouštějí, můžeme si vytvořit několik základních kategorií: fyzikální stresory (prudké světlo, nadměrný hluk, vysoká či nízká teplota atd.), těžké životní události (vážná nemoc, smrt blízkého člověka, změny bydliště, tragická událost, osobní trauma apod.), stresory zodpovědnosti (nedostatek finančních prostředků, dluhy, hypotéky, splátkové kalendáře, problémy s bydlením aj.), stresory v partnerských vztazích (konflikty, nevěra partnera, vlastní paralelní vztah, zklamání, týrání, sexuální nesoulad, rozpad rodiny atd.), stresory v zaměstnání (ztráta zaměstnání a nezaměstnanost, kolegiální nesoulad na pracovišti, nízké finanční ohodnocení, nadměrné požadavky zaměstnavatele, nespokojenost s konkrétní prací apod.) a v neposlední řadě i stresory životního stylu (přejídání, nezdravá strava, kouření, alkohol, nedostatek spánku, absence denního režimu, převaha konzumního způsobu života, sledování televize, počítačová závislost atd.).
Zachycení varovných signálů
Z pohledu klinické praxe je největším problémem u lidí ohrožených stresem, že nedokáží být se sebou v přiměřeném a žádoucím kontaktu. Stres sám o sobě žádnou nemocí nebo poruchou není a jak jsme si ukázali, je spíše velmi potřebnou osobní kontrolkou pro orientaci v životních situacích. Nebo dokonce nezbytnou součástí naší celkové schopnosti podávat v životě výkony. Díky emoční a vzápětí tělesné reakci v konkrétní situaci můžeme velmi snadno zjistit, co potřebujeme a co chceme odmítnout. A právě v tomto bodě má většina stresovaných lidí největší problém. Jakoby pozbyli schopnosti zachytit a připustit první varovné signály v podobě úzkosti, vzteku, smutku či nespokojenosti, protože jsou zvyklí tyto signály potlačit v zájmu zachování výkonu, povinností a sociálního tlaku. Nedovedou si pak položit základní otázku: co vlastně chci a co nechci? Stává se pro ně velmi svízelné, vytvořit si osobní a sobě odpovídající hranice svých možností a mezí.
Somatické symptomy
Jakmile člověk začne opomíjet či zanedbávat psychologické projevy stresu v podobě emocí a změněného prožívání, musí se s touto energií něco dalšího stát, nemůže jen tak sama od sebe zaniknout a zmizet. Přes převodní systém vegetativní nervové soustavy a její stresové reakce se tato energie dostává na tělovou (somatickou) úroveň a začne se projevovat somatickými symptomy. Člověk začíná trpět nejrůznějšími neduhy, obchází lékaře, a ti na něm nemohou nic konkrétního a nemocného nalézt. Přitom fyzický stav, který člověk v dlouhodobém stresu prožívá, je velmi subjektivně nepříjemný. Cítí se velmi unaven, zároveň s tím nemůže spát, pociťuje bolesti v různých místech svého těla, nejčastěji bolesti hlavy, bederní či krční páteře, bolesti břicha, tíhu na hrudi, má zažívací problémy, citlivý žaludek, pociťuje nevolnost, zvýšeně se potí. Někdy takový stav vygraduje až do klinického obrazu panického ataku, tedy stavu masivní úzkosti s veškerým tělesným doprovodem, včetně brnění končetin, bolestí u srdce, arytmií a velmi ztíženým dýcháním. Člověk má pocit, že umírá a velmi často si zavolá rychlou záchrannou službu, neboť jeho stav připomíná infarkt myokardu.
Deprese a zdravotní potíže
Popisované stavy jsou nesmírně energeticky náročné, zvláště pokud trvají delší dobu, třeba i měsíce či roky. Energetické zásoby postupně docházejí, na psychické rovině se to projeví jako syndrom deprese a na rovině fyzické jako nevysvětlitelné a přetrvávající zdravotní potíže, bolesti, náchylnost k virovým onemocněním, opakující se infekce a pracovní neschopnost. V tuto chvíli již člověk vyhledává nějakou systematickou lékařskou pomoc. Mnohdy je to také bod, kdy se odhodlá prohlédnout si celý svůj problém komplexně. Přes somatickou péči se obvykle dostává do péče psychiatra nebo klinického psychologa, dohodne se s nimi na vhodnosti lékové podpory, většinou nějakým anxiolytikem nebo antidepresivem a poprvé se zkouší s odvahou pustit do procesu systematické psychoterapie, která mu může být k velkému prospěchu.
Stres jako ochrana
V procesu psychoterapie může dojít k onomu žádoucímu přiblížení a propojení konkrétních úvah o životě s emoční rovinou, člověk se může pokusit navázat kontakt sám se sebou, se svým prožíváním a může zjistit, že jeho potlačování a zanedbávání se mu dříve či později může vrátit jako velká nevýhoda. V podstatě se naučí využívat signálů stresu ve svůj prospěch, přijme stres jako nezbytnou součást svého života, které se nemusí bát, ale naopak s ním může žít ve tvořivém partnerství. Prožitek stresu se pak stává jeho přirozenou a důležitou ochranou. Čím vědomější je celý proces, tím lépe. Čím méně si sami sebe uvědomujeme, tím nepříjemnější, těžší a nesrozumitelnější potíže prožíváme.
Mgr. Petr Moos
Vademecum zdraví Zima 2008
