SlepiceOd nepaměti pronásledují lidské pokolení různé epidemie. Morové rány a jiná infekční onemocnění mařily v průběhu historie milióny životů. Vzhledem k úrovni tehdejší medicíny a způsobu života se tomu ani nelze divit.
Virus chřipky se letos opět stal miláčkem médií. Po ptačí chřipce a hromadném vybíjení drůbeže se objevila chřipka prasečí, resp. mexická. Světová zdravotnická organizace tak v červnu tohoto roku byla po čtyřiceti letech nucena vyhlásit novou chřipkovou pandemii. Znamená to, že počet nemocných přerostl do takové míry, že výskyt onemocnění je celosvětový. Kromě subsaharské Afriky a několika málo zemí střední Asie byla tato nemoc zaznamenána všude. Bohužel se vyskytly i smrtelné případy. Virus chřipky je silný nepřítel a v lidské historii už napáchal nemalé škody. V období nejsmrtonosnější pandemie chřipky, v letech 1918-1920, měl na svědomí miliony životů. Této chřipce se pak mylně začalo říkat španělská, a to i přesto, že její původ není dodnes znám. První případ byl údajně zaregistrován v USA u mladého vojáka. Řádění španělské chřipky pak zasáhlo v největší míře právě starý kontinent a Å panělsko mělo údajně nejvíce obětí. Teprve nedávno virologové odhalili příčinu tak ničivého účinku španělské chřipky. Identifikovali skupinu genů, která propůjčovala viru schopnost množit se v plicích, a tak smrtelně zasáhnout lidský organizmus. Současná pandemie není ani zdaleka tak ničivá. Virus tzv. prasečí chřipky se podle lékařů zatím, alespoň na území České republiky, chová mírně. Někteří odborníci se obávali zmutování viru prasečí chřipky (A/H1N1) s virem chřipky ptačí (A/H5N1), které by mohlo přinést další komplikace. Vir je ale naštěstí stabilní a nemutuje. Infektologové se domnívají, že zásadní ve výskytu a vývoji tohoto onemocnění bude nastávající zima. Počet lidí s oslabeným organizmem se bude vlivem počasí zvyšovat a chřipkový vir bude mít větší šanci se uchytit. Proto, ať už bojujete proti běžnému chřipkovému viru nebo viru chřipky prasečí, neměli byste opomíjet prevenci - očkování a zdravý životní styl.
Chřipkový virus se přenáší kontaktem z člověka na člověka. Přenos ze zvířete na člověka je přitom výjimečný a dosud není přesně známo, v jakém případě se může z takového viru vyvinout pandemie. Prapůvodním původcem chřipkového viru jsou pravděpodobně stěhovaví vodní ptáci. Z jejich viru pochází i vir lidský. V současné době je známo několik set chřipkových virů a to nejen ptačích, prasečích a lidských. Svůj chřipkový vir mají i hlodavci, skot, tuleni nebo velryby.

Epidemie a pandemie
Chřipka nebo také influenza je virové onemocnění, které se rozděluje do tří základních typů. Typ A infikuje savce (tedy i člověka) a ptáky, typ B pouze člověka a typ C člověka a prasata. Historie chřipkového viru je stará jako lidstvo samo. Už slavný lékař starověku, Hippokrates, popsal chřipkovou epidemii v roce 412 př. n. l. Dnes se můžeme jen dohadovat, jak asi vypadala tehdejší léčba a jak vážný byl průběh nemoci. Jisté ale je, že chřipkový vir se objevuje mezi lidmi pravidelně a jeho epidemie (i pandemie) mají zpravidla podobné intervaly. Vznik chřipkových pandemií je spojen se změnou genetické informace ve viru tzv. anti-genním shiftem. Ten probíhá pravidelně přibližně jednou za 35-40 let. Epidemie je charakterizována jako náhlý výskyt viru v populaci a na rozdíl od pandemie se vyskytuje jen v určité lokaci. Pandemie pak plošně zasahuje většinu světa. První celosvětová pandemie chřipky byla popsána v 16.století, ale data se u jednotlivých zdrojů rozchází. V té době se během několika měsíců vir rozšířil z Asie do Afriky a Evropy a zasáhl desítky tisíc lidí. Za posledních dvě stě let jsou naštěstí už lékařské záznamy konkrétnější. V 19. století prožilo lidstvo minimálně čtyři pandemie, a to ve 30., 40., 80., a 90.letech. Nejničivější byla pandemie tzv. ruské chřipky z konce osmdesátých let, která se šířila z území dnešního Uzbekistánu a skončila velmi smutnou bilancí. Zemřelo při ní na jeden milion lidí.

Å panělská chřipka
Začátek 20.století byl poznamenám nejen 1.světovou válkou, ale i zdrcující pandemií tzv. španělské chřipky, která za dva roky (1918-1920) postihla stovky milionů lidí. Počet jejích obětí byl paradoxně vyšší než počet obětí války. Vše začalo na jaře roku 1918, kdy se mezi mladými americkými vojáky objevil neobvykle silný a nakažlivý virus. Mnoho z nich právě mířilo přes oceán na bojiště, a tak se vir dostal do Evropy. V jednotlivých zemích pak postihl 15-50 % populace, úmrtnost byla odhadována na 2,5-5 % nakažených, což je velmi vysoké číslo. Å panělská chřipka byla výjimečná nejen svou silou, ale i věkovým profilem svých obětí. Virus si nejčastěji vybírá oslabené jedince, děti a staré lidi. Zde ale zabíjel s neobvyklou razancí i dospělé ve věku 20-40 let, kteří zpravidla bývají vůči chřipkovým virům nejvíce odolní. Když pandemie konečně odezněla, označovali španělskou chřipku za důsledek poválečné bídy. Obyvatelstvo válčících mocností často trpělo podvýživou a nedostatkem vitaminů. Tato domněnka však byla mylná, protože virus zasáhl stejně ničivě i země, které se konfliktu přímo neúčastnily. Nejvíce obětí mělo právě Å panělsko, odtud pojmenování „španělská chřipka“.

40 milionů obětí
Současné výzkumy ukazují, že za vysokou úmrtnost při pandemii španělské chřipky mohl tzv. efekt „cytokinové bouře“, který vyvolal přehnanou reakci imunitního systému a tím zhoršil příznaky a zvýšil morbiditu. Virus této chřipky měl navíc schopnost aktivně napadat plíce. Zatímco běžný vir se usazuje většinou v horních cestách dýchacích a nezpůsobuje tak nemocnému smrtelné komplikace, tento vir napadal dolní cesty. Způsoboval pneumonii často doprovázenou krvácením, otoky plic nebo druhotný zánět plic bakteriálního původu. Většina obětí tedy zemřela na zápal plic způsobený touto infekcí. Podle odhadů zemřelo v době pandemie na španělskou chřipku na 40 milionů lidí, některé zdroje však uvádějí i vyšší čísla. Skupinu genů, která propůjčovala tomuto typu viru jeho smrtící vlastnosti, odhalili vědci teprve nedávno. Původ viru je ale stále obestřen tajemstvím. Infektologové se domnívají, že původní lokalitou vzniku mohl být dálný východ, oblast Číny nebo Indie. V těchto destinacích často žijí lidé v těsném kontaktu se zvířaty. Lidské a zvířecí viry chřipky tak mají lepší podmínky k mutaci. Vlivem první světové války navíc docházelo k masové migraci a přesunům vojsk z asijské oblasti zpět do USA a Evropy. S vojsky tak putoval po světě i ničící vir.

Další pandemie 20. století
Minulé století nezůstalo v počtu pandemií pozadu. Kromě pandemie španělské chřipky řádila v letech 1957-1958 chřipka asijská. Poprvé se objevila v Číně a z ní se rychle rozšířila do celého světa. Nejčastěji zasaženou skupinou byli mladí dospělí. Asijská chřipka oběhla svět ve dvou vlnách a zanechala za sebou téměř dva miliony mrtvých. O deset let později prokázal svou sílu vir tzv. hongkongské chřipky. Pandemie ze šedesátých let byla ale nejmírnější, vyžádala si 700 tisíc obětí. Důvodem bylo pravděpodobně to, že populace měla ještě dostatek protilátek v důsledku předchozí pandemie. Pro lidstvo se stala riziková i tzv. ptačí chřipka nebo také ptačí mor. Poprvé byla popsána už v roce 1878 v Itálii. Její vir je dnes rozšířen po celém světě. Epidemie této chřipky, které se však projevily pouze u zvířat, byly zaznamenány v 80. letech v Irsku a USA a v 90. letech pak v Mexiku a mnoha zemích Asie. To mělo za následek nucené hromadné vybíjení drůbeže. Od roku 2003 se virus začal opět projevovat na evropském kontinentu a objevily se i lidské oběti. V roce 2005 Světová zdravotnická organizace varovala světové vlády před možným vznikem pandemie, ta ale dosud nenastala. V březnu 2006 se objevil první případ uhynulého ptáka i v České republice.

Prasečí chřipka
Chřipkové viry prasat jsou známy už dlouhá léta a napadají převážně prasata. Naproti tomu tzv. prasečí nebo také mexická chřipka (A/H1N1) byla zaznamenána teprve na jaře letošního roku. Jedná se o respirační onemocnění způsobené zmutovaným chřipkovým virem. Tento vir obsahuje geny lidské, ptačí a prasečí chřipky. Jde o velmi ojedinělou kombinaci a bohužel je smrtelná i pro člověka. Byly potvrzeny nejen případy přenosu viru ze zvířete na člověka, ale i přímo mezi lidmi. Nejohroženější skupinou jsou jedinci mezi 25-45 lety. V této skupině bylo zaznamenáno nejvíce smrtelných případů, což je samo o sobě podle odborníků varovný signál. V červenci vyhlásila Světová zdravotnická organizace šestý nejvyšší stupeň ohrožení - pandemii. Příznaky se příliš neliší od běžné chřipky, patří mezi ně teplota nad 39 °C, kašel, bolesti hlavy a svalů, zánět v krku, rýma, slabost a únava. Inkubační doba onemocnění je 1-8 dní. Virus se přenáší kapénkovou infekcí, přenos potravou, tedy pojídáním vepřového masa, nebyl prokázán. Navíc tepelná úprava masa vir zničí. Podle lékařů může druhá vlna pandemie přijít s nastupujícím podzimem.

(iso)

Vademecum zdraví Podzim 2009