ZánětZánět je přirozená obranná reakce organizmu, kterou zajišťuje imunitní systém. Mohli bychom stručně říci, že se naše tělo prostřednictvím zánětu snaží vyloučit škodlivinu, která ho vyvolala, odstranit poškozenou tkáň a nahradit ji tkání novou. Mnohdy se klade rovnítko mezi pojmy zánět a infekce, ke které dochází napadením těla mikroorganizmy – bakteriemi, viry nebo plísněmi. Záněty ovšem nevznikají pouze útokem mikrobů, ale při jakémkoli poškození tkání. Zánětlivá reakce neslouží jenom k „obraně“, je také prostředkem „opravy“ našeho těla. Vyvolá ji tedy i každý úraz a poranění. Bez zánětu by se nezhojilo prosté říznutí do nešikovného prstu ani zlomená kost. „Plánovaným“ poraněním je i chirurgický zákrok a opravná zánětlivá reakce je nutná pro zhojení každé chirurgické rány. Zánět je spojený také s degenerativními změnami probíhajícími v kloubech při artróze, příčinou zánětů bývají i poškození vyvolaná nadměrným či nesprávným zatěžováním svalů, šlach a kloubních vazů při sportu nebo těžké práci, a naopak také dlouhodobá jednostranná statická zátěž pohybového aparátu (např. práce na počítači).

„Výkonné orgány“ zánětlivé reakce
Zjednodušeně bychom mohli říci, že nejdůležitějším je imunitní systém a z něj pak hlavně různé typy bílých krvinek – leukocyty a lymfocyty. Některé jsou přímo schopné pohlcovat a zabíjet mikroby, které zánět vyvolaly, další zase odklízejí poškozené buňky a škodlivé produkty zánětlivé reakce, jiné poskytují protilátky nezbytné ke zvládnutí zánětu. Bezpodmínečně nutná je ale i souhra s cévním systémem, důležité jsou některé hormony, dále látky zajišťující správnou srážlivost krve a mnoho dalších faktorů.
Má-li zánět skutečně zajistit „obranu a opravu“, musí fungovat vyváženost a souhra všech složek tohoto komplexu. Ideální je, když „obrana“ zvládne „útok“ co nejrychleji a nejúčelněji a zánět proběhne jako akutní reakce, která bez následků odezní. Pokud je však „obrana“ oslabená a nepodaří se útočící mikroorganizmy nebo jiné škodliviny, které jsou příčinou zánětu – úplně odstranit, zánět se opakuje nebo přechází do chronické formy. Takový zánět přináší řadu komplikací a organizmus dlouhodobě zatěžuje.

Co při zánětech pomáhá?
K příznakům zánětu nejčastěji patří bolest, otok a zvýšení lokální nebo celkové teploty. K jejich zvládnutí obvykle užíváme léky s obsahem paracetamolu, aspirinu nebo ibuprofen a jemu podobné látky (tzv. nesteroidní analgetika nebo antirevmatika). Jejich užívání může být ale někdy spojeno s nežádoucími účinky, k nejčastějším patří podráždění sliznice za­žívacího traktu s krvácením. Jako další možnost jsou doporučovány přípravky s obsahem živočišných a rostlinných en­zymů – tzv. systémová enzymoterapie. Enzymy, které tyto přípravky obsahují, napomáhají při odstraňování poškozených tkání a usměrňují průběh zánětu tak, aby fungoval pro naše tělo co nejúčelněji. K racionální léčbě bakteriálních zánětů pochopitelně patří antibiotika, při léčbě virových infekcí jsou však neúčinná.

Výrazně rozvinutý lymfatický otokPoúrazový otokCo je to otok?
Otok je definován jako zduření orgánu nebo tkáně, které vzniká nadměrným nahromaděním tekutiny. Nejčastěji se vyskytuje při zánětech a po úrazech a operacích, kde je podstatou hojení rovněž zánětlivá reakce. V těchto případech je jednou z hlavních příčin otoku zvýšení propustnosti cévní stěny způsobené takzvanými mediátory – látkami, které zprostředkovávají zánět. Nesmíme zapomínat ani na otoky v důsledku poruchy cirkulace mízy (lymfy) v systému mízních (lymfatických) cév – tzv. lymfedémy.

Proč otok vadí?
Otok je nejen příčinou bolesti, ale může být závažným problémem, který je nutné rychle a efektivně řešit. Nahromadění tekutin ve tkáních vyvolává tlak, který omezuje proudění krve v okolních cévách. Na úrovni nejmenších cév dochází k omezení tzv. mikrocirkulace, které zhoršuje zásobení tkání kyslíkem a odplavování odpadních produktů zánětu.
Extrémně rozvinutý otok po úrazu může způsobit nevratné změny déletrvajícím tlakem na nervy a cévy. To je známé například u zlomenin pažní kosti v mís­tě těsně nad loketním kloubem, které jsou časté zejména v dětském věku. Velký otok po tomto typu zlomeniny, který se včas nezvládne, může vést k celoživotnímu ochrnutí ruky. Dlouho trvající otok také zpomaluje hojení ran. To vše prodlužuje léčbu a přetrvávání obtíží.

Co to je lymfedém?
Kromě systému cév, ve kterých cirkuluje krev, je v našem organizmu také systém mízních cév, kterými proudí míza (lymfa). Míza je tekutina, jež se tvoří z tkáňového moku proudícího mezi buňkami. Pronikají do ní odpadní produkty látkové výměny, velké molekuly bílkovin, kapénky tuku, zbytky odumřelých buněk a bílé krvinky. Při průchodu lymfatickými uzlinami se míza čistí od různých škodlivin.
Lymfatický otok – lymfedém, tedy znamená přítomnost nadměrného množství tekutiny s vysokým obsahem bílkovin v mezibuněčném prostoru. Příčinou lymfedému je buď vrozená porucha vývoje lymfatického systému, nebo jeho poškození při opakovaných zánětech, po úrazu nebo při chirurgickém zákroku. Nejčastěji lymfedém vzniká po operacích zhoubných nádorů, kdy jsou odstraňovány i lymfatické uzliny, a po následném ozáření. Může se objevit záhy po operaci, ozařování nebo po úrazu, častěji se však rozvíjí pomalu a nenápadně až během několika měsíců i let.

Jak lymfedém rozpoznat?
Plně rozvinutý lymfedém je charakterizovaný jako tuhý, bledý a pružný otok, který je špatně stlačitelný (netvoří se v něm dolíky po zatlačení prsty jako u běžného otoku). Na počínající lymfedém může upozornit pocit napětí, tlaku a bolesti nebo opakující se „růže“ – zánět způsobený streptokoky – v oblasti, kde byly odstraněny nebo ozářeny lymfatické uzliny, v nichž proběhl zánět, nebo která byla zasažena při úraze.

Co při otocích pomáhá?
Při běžných poraněních se jako první pomoc osvědčuje ochlazení postiženého místa a správná bandáž, při těžších úrazech je na prvním místě správné chirurgické ošetření. Součástí léčby může být i použití zevních léků nejčastěji ve formě gelů, které potlačují bolest a otok. Diagnostika a léčba lymfedému patří do rukou zkušeného lékaře a fyzioterapeuta se zvláštní specializací – lymfoterapeuta.
Při léčbě všech výše uvedených typů otoků se mohou uplatnit přípravky systémové enzymoterapie, které mají velmi dobrý protiotokový efekt. Příznivě ovlivňují průběh zánětlivého procesu, který je s otoky spojený, a podporují také vstřebávání krevních výronů, které mohou doprovázet poúrazové a pooperační otoky. Zlepšení tekutosti krve za pomoci těchto léků napomáhá úpravě mikrocirkulace.˝

zpracováno s použitím materiálů z www.avicena.cz

Vademecum zdraví Jaro 2006