SpánekZ hlediska četnosti výskytu zánětlivých onemocnění v populaci se řadí na druhé místo hned za infekce dýchacích cest. Zánětem močových cest rozumíme stav, charakterizovaný přítomností patogenních mikroorganismů v moči nebo ve tkáních močového traktu, doprovázený většinou typickými klinickými příznaky.

Záněty trápí hlavně ženy
Vzhledem k anatomickým odlišnostem stavby močového ústrojí muže a ženy je u obou pohlaví častost výskytu infekce v rámci jednotlivých věkových kategorií rozdílná. Ženy jsou postiženy častěji, protože se bakterie z pochvy a okolí konečníku mohou snadněji dostat do močového ústrojí. Udává se, že asi 30 až 50 % žen prodělá alespoň jedenkrát v životě močovou infekci. Jako vyvolávající příčina stačí prochlazení, nevhodné oblečení, nedostatečný příjem tekutin, horší hygiena nebo třeba jen nemožnost se delší dobu vymočit. U mužů jsou močové infekce méně časté, neboť mužská močová trubice je mnohem delší než ženská, a bakterie tedy musí urazit delší cestu, aby způsobily infekci. Uroinfekci prodělá asi 0,5 % mužů do 50 let, častěji bývá spojena s vrozenými či získanými vadami močového ústrojí a vyžaduje proto kromě léčby samotné infekce i podrobnější urologické vyšetření. V šesté dekádě života se rozdíly v četnosti výskytu infekce močových cest (IMC) mezi oběma pohlavími vyrovnávají, výskyt je v rozmezí 10 až 30 %. U mužů jsou za toto zvýšení odpovědné především poruchy spojené se zvětšením prostaty a instrumentační výkony, u žen hormonální a imunologické změny sliznic urogenitálního traktu po menopauze.

Původci infekcí
Nejčastějšími původci IMC jsou střevní bakterie, především E. coli (ve většině případů), která za normálních podmínek žije v tlustém střevě a je běžnou součástí stolice.
U zdravého člověka je moč sterilní. Naprostá většina uroinfektů (uvádí se 95–99 %) vzniká vzestupnou cestou z okolí konečníku a u žen i z oblasti pochvy. Další možností je šíření krevní cestou ze vzdálených infekčních ložisek jinde v těle, což může být spojeno s tvorbou abscesů v ledvinách, prostatě či nadvarleti a s dramatičtějším průběhem, především u pacientů s oslabenou imunitou, dětí a starších pacientů.

Diagnostika onemocnění
Základním a nezbytným vyšetřením při podezření na infekci močových cest je, kromě pečlivé anamnézy a fyzikálního nálezu, vyšetření moči. Aby byl výsledek vyšetření moči co nejpřesnější, je nutné odebrat moč správným způsobem. Nejlepší je, aby byl odběr moči proveden ještě před zahájením léčby antibiotiky. Neodebíráme moč hned po začátku močení ani při jeho konci, ale střední proud moči, a to bez přerušení celého močení. K odběru pro kultivační vyšetření použijeme sterilní nádobku, kterou je nutno při manipulaci nekontaminovat.
Chemické vyšetření moči („papírkem“) je orientační vyšetření, poskytující okamžité informace o možné příčině potíží pacienta přímo v ordinaci lékaře. Při podezření na uroinfekci je však vhodné odeslat vzorek moči na mikroskopické vyšetření močového sedimentu a kultivační vyšetření. Odebranou moč je třeba zpracovat do dvou hodin po odběru.
Kultivační vyšetření moči určí bakterii, která zánět způsobila, její množství a stanoví citlivost na příslušnou řadu antibiotik (trvá 2–3 dny).
Ultrazvukové vyšetření je dostupné neinvazivní vyšetření schopné odhalit řadu urologických onemocnění. K dalším zobrazovacím metodám, indikovaným již většinou na specializovaných pracovištích, patří CT a speciální rentgenová vyšetření.

Infekce dolních močových cest
Patří sem akutní i chronické záněty močového měchýře a močové trubice s klinickým obrazem bolestivého častého močení, pálení a řezání při močení, bolesti či citlivosti v podbřišku, zvýšené teploty, někdy i s obtížným udržením moči. Moč bývá zkalená, může zapáchat, někdy v ní bývá příměs krve. Při správné léčbě příznaky velmi brzy ustupují.
Obvykle k nim řadíme i infekty pohlavních cest u mužů: záněty nadvarlete, varlete s typickou bolestivostí a zvětšením postiženého orgánu, záněty prostaty s diskomfortem v oblasti hráze a různými potížemi při močení a záněty předkožky a žaludu s bolestivostí a sekrecí.

Infekce horních močových cest
Představují závažnější onemocnění močového systému, v akutní fázi většinou s horečkami, třesavkami, zimnicí, zhoršením celkového stavu, bolestmi v bederní krajině, někdy nevolností a zvracením. Pálení či bolesti při močení nebývají pravidlem, ale někdy mohou předcházet při nedoléčeném či neléčeném zánětu dolních močových cest. Patří sem akutní zánět ledviny, absces ledviny, chronický zánět ledviny a infekční litiáza (kámen v ledvině s infekcí). Průběh může být velmi rychlý a závažný, někdy až život ohrožující. Léčba bývá i v příznivých případech delší, většinou dva týdny i více. Doléčení s omezením fyzické zátěže a přísnější životosprávou je doporučováno v délce dvou až tří měsíců.

Bez antibiotik se většinou neobejdeme
V případě klinických příznaků zánětu horních nebo dolních močových cest, a současného nálezu v močovém sedimentu bývá nutno co nejrychleji nasadit antibiotika. V případě menší účinnosti léčby lze po třech dnech, podle výsledku kultivačního vyšetření původce močového zánětu, případně antibiotikum změnit dle citlivosti.
U nekomplikovaných zánětů dolních močových cest je vhodný asi pětidenní klidový režim na lůžku, jinak se záněty často vracejí. Dle subjektivních obtíží jsou předepisována spasmolytika a doporučen pitný režim – pravidelný příjem asi dvou až tří litrů vlažných tekutin rozložený do celého dne. Příznivé protizánětlivé účinky má například řepíkový, šípkový nebo heřmánkový čaj, doporučuje se zlatobýl, hluchavkové květy, medvědice lékařská a další bylinné čaje. Močopudně a dráždivě působící urologický čaj není příliš vhodný pro akutní potíže. Ačkoli jsou v poslední době ve velké oblibě brusinkové preparáty, které bývají doporučovány i k léčbě a dovedou potíže zmírnit, nebývá vyléčení úplné a zánět se často po několika dnech znovu zhorší a někdy přejde z dolních i na horní močové cesty. Proto je lze doporučit pouze jako doplňkovou léčbu.
U zánětů horních močových cest bývá v lehčích případech možná ambulantní léčba, s přísným klidem na lůžku doma, podáváním antibiotik, pitným režimem včetně vhodných čajů a režimem častého močení. V těžších případech bývají pacienti hospitalizováni a antibiotika je často nutno podávat do žíly. Kultivace moči má být založena před první dávkou. Často se neobejdeme bez ultrazvukového vyšetření, které musí vyloučit městnání v postižené ledvině a tím i překážku v nižších etážích pod ledvinou. Pokud je příčinou zánětu překážka, například kamének v močovodu, je nutno zajistit odtok moči z ledviny invazívnějšími postupy. Po prodělaném onemocnění je důležitá rekonvalescence s dodržováním pitného režimu, bez větší fyzické zátěže a prochlazení asi dva až tři měsíce.

Prevence
Ve snaze předejít uvedeným zdravotním obtížím bychom měli dbát na pravidelný pitný režim a dostatečné množstvítekutin. To znamená zajistit příjem 2,5 až 3 litrů tekutin rozložený po menších dávkách do celého dne. Infekcemi netrpí jen pacienti s malým příjmem tekutin, ale i pacienti s nadměrným příjmem tekutin a opakovaným přeplňováním močového měchýře při nepřizpůsobené frekvenci močení zvýšenému pitnému režimu.
Přínosný bývá též režim častějšího močení, jehož cílem je včasné vymočení, aniž dojde k přeplňování močového měchýře. To zajistí, že močový systém bude dobře proplachován a případné bakterie nebudou mít tolik času na své množení. Pokud více pijete, musíte častěji močit. Ani zdravý měchýř by neměl být častěji přeplňován nad 500 ml.
Důležité je též předcházet prochlazení a dodržovat správné hygienické návyky.

Když potíže přetrvávají
Nestačí-li správný pitný režim, ani další uvedená preventivní opatření, a uroinfekty se opakují, může pomoci dlouhodobá imunoterapie, neboť podkladem opakovaných uroinfektů bývá oslabená obranyschopnost dolních močových cest.
Urologickým vyšetřením by měly být vyloučeny morfologické a funkční patologické odchylky urotraktu, pokud již toto vyšetření neproběhlo.
V některých případech občasných recidivujících zánětů močového měchýře lze doporučit samoléčbu, tedy nasazení preparátu poučenou pacientkou při prvních příznacích uroinfektu.
Jelikož podkladem opakovaných uroinfektů bývá oslabená obranyschopnost sliznic dolních močových cest, může pomoci imunoterapie čili imunomodulační léčba, která stimuluje specifické i nespecifické obranné mechanismy a působí zvýšení slizniční imunity proti bakteriím.
U žen v klimakteriu se na snížení obranyschopnosti dolních močových cest významně podílí atrofie, ztenčení a stárnutí sliznic urogenitálního traktu způsobené nedostatkem estrogenů. Zde je vhodná lokální vaginální estrogenní léčba (poševní krémy, gely, tablety s obsahem hormonů), která normalizuje poševní prostředí a významně snižuje frekvenci recidiv močových infekcí.
Pro každého pacienta či pacientku je třeba najít správný režim a léčbu, rozborem anamnézy vysledovat pravděpodobnou příčinu zvláště u opakovaných infekcí močových cest, a pokud možno ji odstranit. Čím delší bude časový interval bez infekce, tím více se může obnovit obranyschopnost sliznic urotraktu. Často je třeba léčit současně i gynekologické záněty. K tomu, abychom dospěli ke zdárnému výsledku u opakovaných uroinfekcí, je nutná trpělivost a velký podíl spolupráce poučeného pacienta.

MUDr. Jana Kubátová, FN U sv. Anny v Brně

Vademecum zdraví Podzim/Zima 2010