OčiOční spojivku tvoří sliznice, která pokrývá na jedné straně přední plochu oka, přechází do zadní plochy víček a vytváří spojivkový vak. Do spojivkového vaku ústí vývod slzné žlázy a vývody pomocných slzných žlázek, které nacházíme v přechodových řasách spojivky, a které tvoří vodní část slzného filmu. Dále pak hlenové žlázky, které produkují mucin, tedy hlen, který umožňuje vazbu slzného filmu k povrchu rohovky a spojivky. Žlázky v okraji víček pak vytvářejí povrchovou tukovou vrstvu bránicí odpařování slzného filmu.

Příznaky a léčba zánětu spojivek
Záněty spojivky jsou charakteristické překrvením – zarudnutím, světloplachostí, slzením, pocitem písku, řezání či cizího tělíska v oku. Podle průběhu nemoci můžeme záněty spojivky dělit na akutní nebo chronické, podle příčiny vzniku pak na neinfekční a infekční.
Nejčastěji se vyskytují záněty spojivek alergické etiologie, senná rýma je provázená i zánětem spojivky, dále virové, které patří k nejčastějším infekčním zánětům spojivek. Zánět je provázen zduřením místních lymfatických uzlin, zvýšenou teplotou, rýmou. Léčíme podle příznaků. Používáme chladné obklady, léky, které stahující cévy, dále podáváme antihistaminika, antiflogistika. Při jednostranně probíhajícím zánětu musíme vyloučit neprůchodnost slzných kanálků nebo slzného váčku. Bakteriální záněty spojivek se vyznačují navíc hlenohnisavou sekrecí, po ránu jsou víčka slepená, vzniká i výrazný otok spojivky a víček.
Při akutním průběhu se může zánět rozšířit na rohovku, kde může vzniknout rohovkový vřed. Stav vyžaduje léčbu antibiotiky, a proto je nezbytné navštívit lékaře. Novorozenci se mohou infikovat v průběhu porodu, desinfekce spojivkového vaku patří ke standardnímu ošetření. U malých dětí další příčinou opakovaných zánětů spojivek může být i vrozené zúžení či neprůchodnost slzných cest. Léčba zánětů spojivek u malých dětí patří do rukou specialistů. Zánět spojivek může provázet i některá kožní onemocnění, například se nezřídka vyskytuje u růžovky (rosacea), která se projevuje klubíčky cév v kůži obličeje, nebo u jizevnatých kožních onemocnění, například pemfigus.

Kde hledat příčiny?
Zmíněný zánět mohou vyvolat i chemická činidla, kupříkladu chlór, používaný k desinfekci vody v koupalištích. Při nedostatečné hygieně a desinfekci vody může vzniknout takzvaný plovárenský katar, tedy zánět spojivek vyvolaný chlamydiemi, vyskytujícími se ve vodě veřejného koupaliště. Nesmíme také opomenout záněty spojivek provázející některé pracovní činnosti, například svařování, práci s UV zářiči, či záněty spojivek vyvolané UV zářením při pobytu vysoko v horách či u moře. V těchto případech je nanejvýš vhodné používání ochranných brýlí s UV filtrem.

Záněty očnice
Očnice, orbita je kostěná část lebky, ve které je uloženo oko, okohybné svaly, slzná žláza, orbitální tuk, cévy a nervy. Očnice má tvar pyramidy, obě očnice mají vnitřní rovnoběžné stěny. Okraje očnice jsou zesílené, nejvíce exponovaná je lícní kost s jařmovým obloukem. Ochranu očí zepředu tvoří víčka. Očnice komunikuje s nosní dutinou, čelistní dutinou, dále přední a střední jámou lebky. Vzhledem k těmto souvislostem, se onemocnění v této oblasti řeší ve spolupráci s lékaři dalších oborů – rentgenologem, otorinolaryngologem, neurologem, neurochirurgem a stomatochirurgem.
Nejčastějším onemocněním je orbitocelulitida, zánět očnice, projevující se otokem víček, tváře s celkovými zánětlivými příznaky. U malých dětí je nejčastější příčinou zánět nosních dutin či horních cest dýchacích, u dospělých pak kožní léze, vředy, či píchnutí hmyzem. Průběh onemocnění u malých dětí může být velice akutní, vždy je třeba vyhledat lékaře. Léčba je v rukou otorinolaryngologů, aplikuje se intenzivní léčba antibiotiky.
U dospělých je třeba zjistit primární zánětlivé ložisko, vyloučit přítomnost cizího tělesa a zahájit odpovídající účinnou léčbu. Diagnostika chronických zánětů a orbitálních nádorů je obtížná. Růst nádorů se projevuje změnou polohy oka, vysunutí ven- exoftalmus, vytlačením oka na stranu. Do očnice mohou metastazovat i karcinomy prsů, prostaty a gastrointestinálního traktu. V diagnostice děláme celkové biochemické a hematologické vyšetření, využíváme širokou škálu zobrazovacích metod, CT, magnetickou resonanci. V případech onemocnění štítné žlázy může být přítomen exoftalmus, vysunutí oka z očnice, tento nález bývá oboustranný. Úrazy víček a očnice jsou velice časté. Kromě pohmoždění a krvácení do víček a očnice se setkáváme se zlomeninami okrajů očnice, zlomeninami lícní kosti a jařmového oblouku, v místech oslabení kostěné stěny, například v místě průchodu zrakového nervu do mozku, nebo spodní a vnitřní stěny očnice. V těchto případech je léčba v rukou stomatochirurgů.

MUDr. Svatopluk Synek, Klinika nemocí očních a optometrie, FN U svaté Anny v Brně

Vademecum zdraví Podzim/Zima 2010