Mrtvé mořeMísto opředené biblickými pověstmi
Již od biblických dob je Mrtvé moře známé jako místo s ozdravnými a povzbuzujícími účinky. Židovský historik Jose­phus Flavius (37/38–100 n. l.) napsal o Mrtvém moři už v 1. století našeho letopočtu: „Moře má hořkou vodu a nadnáší tak, že vyplaví na povrch i nejtěžší věci, které do něho spadnou. Ať se člověk snaží sebevíce, nedokáže se ponořit.“ Ačkoli je nazýváno mořem, jedná se o jezero, ležící na hranici mezi Jordánskem a Izraelem. V Jordánsku je známo pod názvem „Al-Bahr Al-Mayyit“ (Mrtvé moře) nebo také jako „Bahr-Lűt“ čili Lotovo moře. Hebrejsky se nazývá „Yam ha-Melach“, což znamená Slané moře nebo také „Yam ha-Mavet“ (Moře smrti). Ale můžeme se setkat i s dalšími názvy, například Asfaltové moře, Solné moře apod.
Mrtvé mořeV bibli je krajina Mrtvého moře líčena v souvislosti s Lotem, který se někde v těchto místech oddělil od svého strýce Abrahama a uvažoval, kam se vydat. Přitom v Bibli čteme: „Lot se rozhlédl a spatřil okrsek Jordánu směrem k Soáru, že je celý zavlažován, že je jako zahrada Hospodinova, jako země egyptská“. Byla to oblast biblických měst Sodoma a Gomora, zpustošených později Hospodinovým zásahem. Sodoma je dnes název závodu na jižním okraji Mrtvého moře, ve kterém se získávají minerály a jejich soli.
Využití Mrtvého moře k léčebným účelům lze vystopovat již v dávné historii. Během egyptské nadvlády zde královna Kleopatra dala vystavět dílny na výrobu kosmetických a léčebných prostředků. Později se dokonce zdejší minerály požívaly k balzamování mumií. V době Římanů se na severním okraji usadili Essejci, kteří zde žili v době Ježíše Krista, vedli přísně pobožný život a jako dědictví na ně se nám dochovaly dokumenty známé jako „Svitky od Mrtvého moře“. Za byzantské doby bylo místo osídleno řeckými ortodoxními mnichy, později oblast obývali beduíni. Vědecký výzkum Mrtvého moře započal v 18. století francouzský chemik A. Lavoisier (1743–1794) a později Gay-Lussac.

Přírodní podmínky Mrtvého moře
Přírodní prostředí Mrtvého moře je naprosto jedinečné a je tvořeno unikátním souborem geografických, klimatických, hydrologických a dalších podmínek. Už samotná poloha jezera je naprosto ojedinělá. Nachází se na dně nejhlubší zemské prolákliny v hloubce více než 400 metrů pod hladinou okolních moří a je tak nejníže položeným místem na Zemi. Jezero je bezodtoké a jeho jediným významným přítokem je řeka Jordán (Yarden). Rozloha moře je 1 050 km čtverečních, přičemž délka je zhruba 75 km a šířka kolísá mezi 3 až 16 km.
Mrtvé moře a jeho vody jsou velmi bohaté na minerální látky. Vysoká koncentrace minerálů dala také moři název, neboť živé organizmy nemají šanci v tomto prostředí přežít. Přesto zde byly objeveny bakterie (uvádí se celkem 11 druhů), které se adaptovaly na život ve zdejším drsném prostředí. Obsah minerálních látek je zhruba desetkrát větší než v mořské vodě a dosahuje (v závislosti na hloubce a teplotě) 30–35 %. Nejvýznamnějšími minerálními látkami jsou chlorid hořečnatý (52 %), dále chlorid sodný (30 %), ale nalezneme zde i vápník, draslík, sodík, chlor, brom a další minerály. Celkem se jedná o 21 prvků, z nichž 12 se v jiných mořích nevyskytuje. Výsledkem vysoké koncentrace minerálních látek je vztlak, který prakticky neumožňuje potopení se a tím i utonutí. Kromě toho se v některých místech pobřeží vytvořily nánosy peloidů (bahna), u kterých se také prokázaly blahodárné účinky na lidský organizmus. Zdejší bahno je obohaceno o celou řadu minerálních látek, konkrétně o magnézium, vápník, draslík, zinek, železo, síru atd. Soubor zdejších přírodních léčebných prostředků doplňují horské sirné prameny na pobřeží.
Také klimatické podmínky jsou zcela ojedinělé. Díky nejvyššímu atmosférickému tlaku na Zemi (800 mm/Hg) obsahuje vzduch v kotlině Mrtvého moře o 6–8 % více kyslíku než při hladině Středozemního moře a o 10 % více než v blízkém Jeruzalému. Opar aerosolů nad jezerem spolu s tím, že ultrafialové (UV) záření dopadá na hladinu jezera o dodatečných 400 metrů déle způsobuje, že kratší a škodlivější UVB je odfiltrováno a na zem téměř nedopadá. Výrazné oslabení UVB záření tak umožňuje vystavení kůže na slunci po delší dobu bez rizika spálení a poškození kůže. Mrtvé moře má také velmi stálé a teplé klima, i když letní teploty překračují 40 °C. Vysoké teploty zmírňuje neustálý lehký vítr vanoucí ve dne v noci. Sluneční svit pak představuje téměř 330 dní v roce. Příjemný je také nízký výskyt srážek (okolo 50 mm za rok) stejně jako nízký počet alergenů v ovzduší. Mimochodem – mikroklima zdejší oblasti využívají k odpočinku také čápi létající každoročně z Čech za teplým africkým sluncem.

Rozvoj lázeňství
Unikátní ekosystém Mrtvého moře je intenzivně využíván pro léčbu řady onemocnění. Proto je také Mrtvé moře někdy nazýváno největším světovým sanatoriem pod širým nebem. Rozsah a výjimečnost přírodních léčivých zdrojů předurčuje používané léčebné metody a indikuje léčená onemocnění. Mezi základní oblasti léčby se zde řadí kožní choroby, především psoriáza (lupénka), neurodermitis, vitiligo a atopický ekzém. Světově proslulá je především léčba lupénky, při které je zde dosahováno výborných léčebných výsledků. Studie uvádějí, že úspěšnost léčby téměř 90 % pacientů se pohybuje v rozsahu 80–100 %. Pacienti jsou bez příznaků nemoci po dobu 4 až 6 měsíců. K léčbě je využíván pobyt na slunci, koupání v Mrtvém moři či v termominerálních sirných pramenech a dále léčivé masti.
Další léčba se soustředí na onemocnění pohybového ústrojí, především chronických bolestí zad, artrózy a degenerativních onemocnění kloubů a páteře a na Bechtěrevovu nemoc. Frekventovaná je také léčba onemocnění neurologických, jako je rané stadium roztroušené sklerózy, paréz a jiných chronických stavů. Kromě toho se léčí též onemocnění gynekologická a oční. Pro své výjimečné podnebí je Mrtvé moře a jeho okolí vyhledáváno i pro léčbu nemocí respiračních, jako jsou bronchitida a astma. Helioterapie jako léčebný prostředek využívající slunečního svitu přispívá také k snižování krevního tlaku a současně i k snižování hladiny cholesterolu v krvi. Zároveň dochází při využití této léčebné metody k snižování stresu a k posilování imunitního systému. Největším a nejmodernějším izraelským lázeňským letoviskem je město En Boqeq, které se nachází na jižním cípu jezera. Bývalé antické město dnes působí spíše jako oáza na poušti. Dalším známým místem je Ajn Gedi. Tyto lázně vybudované v roce 1950 dnes leží „díky“ rychlému úbytku vody v Mrtvém moři 300 metrů od jeho břehů.
Kromě toho mnohé kosmetické a farmaceutické firmy zpracovávají minerální bohatství Mrtvého moře do řady kosmetických a léčivých přípravků. Řada z těchto přípravků se dováží i do České republiky. Na bázi léčby vodou z Mrtvého moře se v některých českých lázních a také dalších léčebných a wellnessových zařízeních používá tzv. floating. Jedná se o speciální relaxační floatingové vany, kde se návštěvník „vznáší“ díky specifické hustotě vodního prostředí.

Co bude dál?
Největší hrozbou pro Mrtvé moře je jeho permanentní vysychání. Je způsobeno značným odčerpáváním vody z jeho přítoků, především z řeky Jordán. Tím dochází k vysychání jezera a k zmenšování jeho plochy. V současnosti klesá hladina zhruba o jeden metr ročně a oproti původní úrovni již klesla o 23 metrů. Při současném tempu vysychání by Mrtvé moře zaniklo okolo roku 2050.
Společný projekt vytvořený a podepsaný Izraelem a Jordánskem v jihoafrickém Johannesburgu v roce 2002 předpokládal výstavbu 320 km dlouhého přivaděče mořské vody z oblasti Rudého moře. Investice, která by si vyžádala náklady ve výši 800 milionů dolarů (podle některých zdrojů investiční náklady dokonce překračují 1 miliardu dolarů), je však zatím pouze na papíře a Mrtvé moře stále vysychá. Ne­zbývá, než si přát, aby se peníze na záchranu jezera našly a Mrtvé moře se dočkalo svého „zmrtvýchvstání“. Vždyť zdejší „mrtvá“ voda je ve skutečnosti vodou živou, přinášející zdraví tisícům návštěvníků tohoto jedinečného místa. Záchrana Mrtvého moře je však důležitá nejenom z přírodního hlediska, ale především proto, že je to místo spjaté se vznikem jedné z nejstarších lidských civilizací. A byla by nenapravitelná škoda o takové místo přijít.

Ing. Pavel Attl, Ph.D.

Vademecum zdraví Podzim 2007