Pohyb je dobrou preveníCukrovka, pod tímto běžným názvem se skrývá onemocnění, které mnozí z nás pokládají za nedílnou součást zralého věku a stáří. Řada lidí ani nad skutečností, zda je opravdu nevyhnutelné touto chorobou onemocnět, nepřemýšlí. Přitom pro to, abychom touto chorobou neonemocněli, můžeme udělat opravdu hodně. Pokud již někteří z nás touto chorobou bohužel trpí, mohou naopak velmi podstatným způsobem průběh své choroby pozitivně ovlivnit.

Co je to vlastně cukrovka?
Cukrovka, správně diabetes mellitus, je chronické onemocnění způsobené poruchou tvorby inzulínu ve slinivce břišní. Rozlišujeme dva základní typy tohoto onemocnění.
První se nazývá diabetes mellitus I. typu. Toto onemocnění se začíná projevovat u dětí nejčastěji mezi jejich 12. až 15. rokem věku. Příčinou tohoto onemocnění je pomalu probíhající autoimunitní destrukce buněk slinivky břišní, které jsou odpovědné za produkci inzulínu. Tento typ choroby je tudíž charakteristický absolutním nedostatkem inzulínu, který musí být postiženým jedincům neustále podáván.
Inzulín je hormon produkovaný takzvanými B-buňkami Langerhansových ostrůvků slinivky břišní. Velmi jednoduše řečeno, je odpovědný především za snižování hladiny glukózy, která je produktem trávení sacharidů v krvi, a zároveň podporuje ukládání glukózy do zásob, jež se nám tvoří zejména v játrech. Tuto funkci si asi většina z nás v souvislosti s cukrovkou vybaví. Inzulín má však i celou řadu dalších funkcí, například zabezpečuje ukládání aminokyselin, které jsou produktem metabolizmu (trávení) bílkovin do kosterního svalstva, stimuluje růst a ovlivňuje i distribuci draslíku v těle. Spektrum působení inzulínu je tedy velmi široké, a je třeba si uvědomit, že široké jsou i důsledky, pokud se tyto funkce poruší. Diabetes mellitus je tedy velmi závažným onemocněním.
Počet pacientů s diabetes mellitus I. typu však ani zdaleka nedosahuje počtu pacientů s diabetes mellitus II. typu. Diabetes mellitus II. typu se objevuje až v dospělém věku. Začátek onemocnění bývá obvykle velmi plíživý. Jeho projevy mohou být velmi nenápadné a může probíhat řadu měsíců, a dokonce i let skrytě. Často jsou diagnostikovány až jeho komplikující onemocnění například oční sítnice, kůže či ledvin. Typicky se však projeví svými chronickými příznaky, jako například únavou, hubnutím, častým močením a zvýšenou žíznivostí.
Významnou skutečností je, že naprostá většina jedinců, u kterých se tato nemoc vyskytne, trpí nadváhou, či dokonce obezitou. Nadváha a obezita jsou velmi významnými faktory, které k rozvoji diabetes mellitus II. typu přispívají.
Podle nejnovějších dostupných údajů Ústavu zdravotnických informací a statistiky ČR se v roce 2006 léčilo s diabetes mellitus více než 737 000 jedinců, což představuje asi 7,3 % celkové populace České republiky. Z těchto údajů se dále můžeme dozvědět, že průměrný meziroční nárůst počtu pacientů v letech 2000 až 2006 činil 2,8 %. Budeme-li zkoumat tato data ještě podrobněji, dozvíme se, že za posledních dvacet pět let se počet nemocných více než zdvojnásobil, přičemž počet pacientů s diabetes mellitus I. typu byl přibližně 51 000 a s diabetes mellitus II. typu činil téměř 690 000 jedinců. Počet pacientů s diabetes mellitus I. typu tedy představuje pouze přibližně 7 % všech pacientů s cukrovkou.
Z uvedených číselných údajů vyplývá, že to bude právě II. typ cukrovky, který nás bude zajímat zejména. Obzvláště pokud jsme si již řekli, že průběh této choroby či to, zda touto chorobou vůbec a kdy onemocníme, můžeme velmi významnou měrou sami ovlivnit.

Prevence: zdravý životní styl
Prevencí tohoto typu cukrovky je tedy zdravý životní styl, jehož nedílnou součástí je udržení si zdravé tělesné hmotnosti prostřednictvím správné výživy a dostatečného množství pohybové aktivity.
Diabetes mellitus II. typu je charakterizován postupným poklesem schopnosti příslušných buněk vylučovat inzulín zejména na potravinový podnět, to jest po jídle. Buňky, které jsou odpovědné za tvorbu inzulínu, v počátcích nemoci u obézních jedinců produkují dokonce inzulínu ještě více, než je třeba. Receptory, na které inzulín působí, však paradoxně postupně ztrácejí schopnost na něj reagovat. Postupně dochází ke snižování jeho produkce a množství produkovaného inzulínu začíná být nedostatečné. Pokud však obézní jedinec sníží svou tělesnou hmotnost, dochází ke zlepšení produkce inzulínu a i ke zlepšení funkce receptorů.
Pokud nás k udržení si zdravé tělesné hmotnosti a k dostatku pohybové aktivity nedonutí naše zdraví, mohlo by snad napomoci pár čísel týkajících se naší peněženky.
Léčba cukrovky patří k těm nejnákladnějším a nejvíce zatěžujícím společnost. Jen náklady na léčbu jejích komplikací představují 5-10 % všech nákladů na léčebnou péči v EU. S vědomím toho, že minimálně tři čtvrtiny počtu onemocnění diabetes mellitus II. typu lze připsat na vrub nadváze a obezitě, lze říci, že by tato vysoká čísla mohla být velmi snadno snížena.
Vezmeme-li v úvahu veškeré, zde velmi zjednodušeně popsané komplikace tohoto onemocnění a skutečnost, že základní prevence spočívá v udržení si zdravé tělesné hmotnosti, je opravdu možnost ovlivnit toto onemocnění svým způsobem velmi jednoduchá. V tomto nás může ještě více utvrdit skutečnost, která se potvrdila v USA. Pokud jsme si totiž uvedli, že se tento typ cukrovky objevuje obvykle až u dospělých, tak na příkladech ze Spojených států amerických začíná být patrno něco jiného. S narůstající epidemií obezity u dětí se toto onemocnění charakteristické pro dospělé a starší jedince, začíná projevovat už i u nich. Můžeme tedy předpokládat, že uvedené ekonomické náklady, pokud se nám epidemii obezity nepodaří zvrátit, ještě porostou. Obzvláště není-li diabetes mellitus II. typu jediným onemocněním, které nadváhu a obezitu komplikuje.

Význam pohybu pro boj s cukrovkou
Základním předpokladem prevence, ale i nedílnou součástí léčby diabetes mellitus II. typu je dostatečná pohybová aktivita. Ta je někdy dokonce uváděna jako její základní součást. Dospělý člověk by se měl denně věnovat pohybové aktivitě o střední intenzitě alespoň 30 minut. Na první pohled se toto doporučení může jevit hrozivě, hlavně těm, kteří nejsou zvyklí se pohybu věnovat. Za pohybem o střední intenzitě se však skrývá například rychlá chůze, rychlejší jízda na kole nebo volnější jízda na bruslích. Pohyb a jeho vhodná forma samozřejmě musí odpovídat našemu zdravotnímu stavu, nejprve se tudíž o našich možnostech raději poradíme s lékařem. Začít však můžeme již tím, že ke zvládnutí těch kratších vzdáleností nebudeme využívat jiných dopravních prostředků než našich nohou či kola.

Výživa diabetika
Ani ve výživě není třeba hledat všelijaké složitosti a zázračná řešení. Stačí dodržovat základní jednoduchá pravidla správné výživy. Těmito pravidly jsou: pestrost, pravidelnost a přiměřenost.
Opravdu nic víc není třeba, a to jak v prevenci, tak při léčbě cukrovky. Jednoduchým pravidlem, které je velmi lehce zapamatovatelné a které by mělo „udávat tón“ naší stravy, je pravidlo „pětkrát denně zeleninu a ovoce“. S určitostí můžeme říci, že dodržováním tohoto pravidla nic nezkazíme, ba naopak při stávajících stravovacích zvyklostech naší populace bude představovat jejich obrovské zlepšení, neboť zelenina a ovoce si stále ještě hledá cestu do našich jídelníčků, a to mnohdy velmi pomalu. Podle Světového šetření o zdraví v ČR, které proběhlo v letech 2002-2003, doporučení o konzumaci pěti porcí zeleniny či ovoce splňovalo pouze necelých 11 % mužů a 19 % žen. Jen ti, kdo již diabetes mellitus II. typu trpí, by měli dávat přednost spíše zelenině a vybírat si méně sladké druhy ovoce.
Známá pravidla, že máme dávat přednost méně tučným potravinám, tedy konzumovat méně tučných uzenin a sýrů, ale i třeba chipsů a produktů rychlého občerstvení, dávat přednost netučnému drůbežímu masu, rybám, ale i luštěninám před tučnými masy a masnými výrobky, omezovat solení a vybírat si potraviny s nízkým obsahem cukru, jsou společná nám všem, nejen lidem trpícím diabetes mellitus II. typu. Neměla by tedy znamenat žádnou zvláštní zátěž navíc.

Sekce ochrany a podpory veřejného zdraví Ministerstvo zdravotnictví ČR

Vademecum zdraví Léto 2008